Podle zprávy Světové banky z roku 2010 pochází 85 procent veškerých indických zásob pitné vody z podzemních zdrojů.

Avšak kvůli stále se zvyšující urbanizaci země je více než polovina celého indického území není vodou dostatečně zásobena. Pokud bychom to měli převést na čísla - více než 100 milionů Indů žije v oblastech se silně znečištěnými zdroji pitné vody.

A "vodní mafie" situaci ještě zhoršuje.

V roce 2014 indická vláda oznámila, že tři čtvrtiny veškerých zásob podzemní vody pod Dillí byly "nadměrně využívány".

Co to znamená? Lidé musí vrtat stále hlouběji, aby vůbec na nějakou vodu narazili. Tím se zároveň zvyšuje riziko, že hadice do sebe načerpají tekutiny obsahující nebezpečné látky. Například v roce 2012 indické ministerstvo pro vodní zdroje v podzemních vodách zjistilo nadměrné množství fluoridů, železa a dokonce i arsenu.

"Vodní mafie" však na nebezpečí nehledí. Pokud vrt vyschne a na jiný rezervoár vody nenarazí, "těžaři" se vydají "o dům dál". Ve svém hledání často překračují hranice Dillí a zanechávají za sebou pouze vyprahlou a žíznivou zem.

Tento obchodní model samozřejmě neunikl pozornosti dalších "podnikavců" v ostatních indických městech. "Vodní mafie" tak zapouští kořeny po celém subkontinentu.

Indická vláda se pokusila plundrování podzemních vodních zdrojů učinit přítrž, avšak bezvýsledně. Problémem je, že "vodní mafie" není organizovanou skupinou, u které by stačilo pozatýkat její nejvyšší představitele. Ve skutečnosti jde spíše o volné a rychle se adaptující uskupení. A většinou je o krok napřed před úředníky, kteří se ještě nenechali uplatit.

Jedinou možností, jak nad "vodní mafií" zvítězit, je podle komentátora Foreign Policy Amana Sethiho zlepšení městské infrastruktury - napravit desítky let trvající nerovnoměrný rozvoj města, při kterém jsou v developerském plánu upřednostňovány zájmy elit před miliony chudých.

Před několika lety přišla indická vláda se šokujícím zjištěním: obyvatel chudinské čtvrti Dillí si denně musí vystačit s necelými čtyřmi litry vody, zatímco v centru města činí denní spotřeba vody na jednoho obyvatele téměř 440 litrů. V centru pochopitelně sídlí politici, soudci a další elity. 

Dlouhodobě zanedbaný a korupcí prolezlý systém dodávek vody – který řídí vládní agentura Delhi Jal Board (DJB) – je na pokraji kolapsu. Studie vypracované nezávislými agenturami předpovídají, že bude třeba dlouhých a nákladných renovací a vylepšení, aby se systém revitalizoval.

Na odříznutí "vodní mafie" od jejího byznysu a zajištění dostatečných dodávek pro miliony chudých obyvatel Dillí je možná už příliš pozdě. Indická metropole tak může sloužit jako varovný příklad pro další státy, v kterých se toto podnikání rozběhlo: namátkou například Bangladéš, Honduras nebo Ekvádor.

Ekonomika ilegálního vodního byznysu je děsivě prostá. Majitelé cisteren nakoupí za tři dolary 10 tisíc litrů vody od lidí, kteří ji ve velkém kradou, a přeprodávají ji pak chudým lidem. Cena? Přibližně jeden americký cent za čtyři litry. Někteří majitelé si tak mohou za měsíc přijít až na 2700 dolarů (66 tisíc korun) měsíčně.

Lidé v chudinských čtvrtích jsou na tom občas dokonce tak bídně, že se na jednu dodávku vody, která většinou představuje čtyři tisíce litrů, musí složit více rodin z okolí. 

Jenže představitelé "vodní mafie" své podnikání jako problém nevnímají. Jak popsal jeden z nich: "Říkejte si tomu vodní mafie, říkejte si tomu podnikání...já tomu říkám záchranný kruh pro lidi."