Tři muži kolem sv. Václava: Krušné časy prvních českých křesťanských knížat

- Magazín autor: Helena Kalendová

Máme tu konec září a s ním připomínku svatého patrona naší země. Dramatické životní osudy knížete Václava jsou dobře známé. Jakou roli však sehráli v našich dějinách jeho méně známí příbuzní?

K letošnímu svatováclavskému svátku se na Budči světí první tzv. včelí boží muka.

K letošnímu svatováclavskému svátku se na Budči světí první tzv. včelí boží muka.,zdroj: Helena Kalendová

Vratislav, Spytihněv a Bořivoj, otec, strýc a děd. Z trojice mužů kolem svatého Václava je relativně nejznámější děd Bořivoj (mezi 852 a 855 – mezi 888 a 891), první historicky doložený kníže. Co o něm víme? Narodil se v padesátých letech devátého století a kronikář Kosmas jej řadí k potomkům mýtické dvojice Libuše s Přemyslem. Oženil se s Ludmilou z kmene Pšovanů, budoucí první českou světicí, a jejich dva synové Spytihněv a Vratislav usedli na knížecí stolec.

Vystavěl první křesťanský kostel na Levém Hradci u Prahy. Ano, Bořivoj byl rovněž naším prvním křesťanským vládcem, přičemž svátost křtu přijali prý oba manželé z rukou samotného sv. Metoděje. Bořivoj ovšem tak trochu netradičně, jak zaznamenává Kristiánova legenda:

"…panství říše té se dostalo jednomu z rodu těch knížat, jménem Bořivoji. Ten skvěje se nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí, jednou za jistou věcí svou a lidu sobě svěřeného přijel ke knížeti svému čili králi Svatoplukovi na Moravu a byl od něho laskavě uvítán a na hostinu zároveň s ostatními pozván. Leč nikterak mu nebylo dopřáno místa k sedění mezi křesťany, ale před stolem na podlahu mu kázáno se posaditi. Tohoto příkoří zželelo se biskupu Metodějovi i řekl prý mu: 'Ach, že ty takový a tak mocný muž nestydíš se býti odstrčen od sedadel knížecích, ačkoli požíváš sám též důstojnosti knížecí, nýbrž raději pro ohavnou modloslužbu přeješ si s pasáky sviní na zemi ležeti!'"

Po informacích o křtu praví Bořivoj: "'Takto-li tomu jest, nač váhati s pokřtěním?' 'Netřeba váhati,' pravil biskup, "toliko hotov buď z celého srdce věřiti v Boha Otce všemohoucího a jeho jednorozeného, Pána našeho Ježíše Krista, a v Ducha Utěšitele, osvětitele všech věrných, nejen pro světské statky, ale též abys získal spasení duši své a dobyl si slavné palmy věčnosti a podílel se na nevýslovné radosti v společnosti svatých.'"

"Nač se šířiti? Druhého dne vévodu a třicet bojovníků, kteří přišli s ním, u víře poučil, a když podle obyčeje slavný půst vykonali, svatosvatým pramenem křestním je obrodil."

Dalimil je poněkud ostřejší a z Metoděje učinil Rusína: "V tom čase Svatopluk vládl na Moravě. Bořivoj mu sloužil. Právě jím byl strašně pokálen. Přijel na dvůr za králem, a když pojíst měli spolu, král ho nepřipustil k stolu řka, ať pohan usedne si jak hovado na zem se psy, neboť prý mu chybí víra, neboť ušatého výra vzývá místo Stvořitele, křesťanskou čest nemá v těle. Bořivoj hned zrudl silně, a když bylo po hostině, žádal, aby pokřtil jej arcibiskup Metoděj, Rusín, který v zemi vší po slovansku sloužil mši. Tak byl svědkem Velehrad, jak Metoděj zářivý kříž pozved a při křtu klad na šíj Bořivoje dlaně. A bylo to Léta Páně osm set a devadesát čtyři, od kterého do Čech se pak šíří křesťanství, jak každý ví."

Vraťme slovo Kristiánovi: "A když ho u víře Kristově plně vzdělal a mnoha dary podaroval, propustil ho do vlasti a přidal mu kněze ctnostného života, jménem Kaicha. Navrátivše se domů, usadili onoho kněze na hradě, jemuž jméno (Levý) Hradec, založili kostel ke cti blaženého Klimenta, papeže a mučedníka, mnoho škody satanovi dělajíce a lid Kristu Pánu získávajíce."

Krušné začátky křesťanské novoty

Levohradecký kostelík ukrývá v podzemí základy rotundy, po léta považované za původní svatostánek, dnes však datované do doby mladší. Snad byl tedy první chrám dřevěný, nebo na své objevení teprve čeká. Starobylé místo na ostrožně nad Vltavou, legendární sídlo bájného Neklana, bylo opevněno již v mladší době bronzové či ještě dřív.

Zavádění nového náboženství není žádná legrace. Velmožům se novoty spolu s orientací na Velkou Moravu pranic nezamlouvaly. Svrhli Bořivoje a vyměnili jej za exulanta Strojmíra, žijícího tak dlouho v Bavorsku, že "zapomněl mluvit svou rodnou řečí".

A Bořivoj? Prchl na Moravu, ne však nadlouho. Kající se čeští stařešinové jej povolali zpět, snad i díky nějaké té velkomoravské intervenci. Kníže dal v místech dnešního Pražského hradu jako poděkování za Boží pomoc vystavět druhý křesťanský kostel zasvěcený Panně Marii.

Bořivojův život skončil někdy mezi lety 888 a 891. Nejasné je i místo jeho posledního odpočinku. Podle dnes zpochybňované teorie antropologa E. Vlčka leží náš první panovník v tzv. hrobě K 1 pod podlahou původní svatovítské rotundy. Lebka z hrobu K1 má ojedinělou anomálii zvukovodu, shodnou s lebkou jedince z hrobu 12/59 ze Sadů u Uherského Hradiště, považovaného některými za moravského Svatopluka. Že by tedy příbuzní? Inu, kdo ví!

Spytihněv budovatel

Kníže je mrtev, ať žije nový kníže! Kupodivu nikoliv Spytihněv, ale Svatopluk. Přímou vládu si velkomoravský vládce udržel až do své smrti roku 894. Teprve pak jej vystřídal Bořivojův starší syn.

Spytihněv I. (okolo 875 – 915) razantně změnil zahraniční orientaci země a místo Velké Moravy preferoval Bavorsko. Čechy na tom ovšem netratily, neboť moravský trůn se po Svatoplukově smrti začal povážlivě viklat. Svatoplukovi synové se namísto jednotného postoje k Východofranské říši a Maďarům dohadovali mezi sebou.

Ano, i do našich krajů totiž dorazili neblaze proslulí kočovníci, které si znepřátelení Němci a Moravané střídavě najímali k bojům proti sobě. Velkomoravské říši se to stalo osudným - počátek 10. století se stal jejím koncem. Ve velké bitvě mezi Bavory a Maďary roku 907 u Bratislavy už o Moravanech není ani zmínka.

Avšak zpět do Čech. Tady nový panovník velkoryse budoval. Opevnil oblast dnešní Malé Strany i Pražského hradu, namísto vyhořelého Bořivojova mariánského chrámu vystavěl nový kostel kamenný. Začal vytvářet soustavu hradišť na hranicích původní přemyslovské domény. Tetín, Budeč, Libušín, Mělník, Lštění a Stará Boleslav tvoří pás vnější, Levý Hradec s Budčí náleží k vnitřnímu.

Středočeská Budeč, osídlená již v pozdní době bronzové, patří mezi naše největší raně středověká hradiště. Sem umisťuje kronikář Hájek z Libočan sídlo legendárního Kroka, tady se učil svatý Václav psát a číst. Zdejší rotunda sv. Petra a Pavla, pravděpodobně rovněž Spytihněvovo dílo, je nejstarší dodnes stojící stavbou u nás.

Pro zajímavost – právě k letošnímu svatováclavskému svátku se na Budči světí první tzv. včelí boží muka. Originální stavbička není jen duchovním symbolem, ale také překvapivě i příbytkem včel a čmeláků, což jistě ocení příchozí nejen z řad dětí.

Boje s Maďary a čeští světci

Na místo Spytihněva nastoupil v roce 915 Vratislav (888 – 921), otec svatého Václava, Boleslava a pěti dalších dětí. Potomci vzešli z manželství s Drahomírou z tvrdého kmene Stodoranů. Za šest let své vlády stihl Vratislav založit Svatojiřskou baziliku a vybojovat nemálo bojů s dorážejícími maďarskými nájezdníky. Poslední neustál a dle kroniky Gesta Hungarorum podlehl následkům zranění 13. února 921. Odpočívá v náhrobní tumbě v hlavní lodi své baziliky.

Další události jsou dostatečně známy. Rozpory mezi Drahomírou a sv. Ludmilou nabraly po Vratislavově smrti obrátky. V sázce byla moc a změna zahraniční politiky – Drahomíra namísto Bavorů preferovala Sasy. Ludmila ustoupila a odešla na Tetín.

Marně. Na podzim téhož roku byla na svém sídle nad Berounkou zardoušena Drahomírou najatými vrahy. V jejích stopách šel vraždou svého bratra i Boleslav, nazvaný Ukrutný. Matka se synem tak věnovali Čechám první světce ze své vlastní rodiny. Ale to už je jiný příběh.

Tagy: Česko domácí tipy na výlet dějiny a fakta české dějiny čeští králové

Zdroje: vlastní