Osoba česko-amerického světce Jana Nepomuka Neumanna u nás k naší škodě příliš známá není, zato bychom asi byli překvapení nemalým množstvím jeho soch a zobrazení v USA, kde je Neumannovým jménem nazvána i řada ulic severoamerických měst. Vedle sv. Elizabeth Setonové se právě prachatický rodák stal jedním z prvních světců Spojených států.

Budoucí čtvrtý biskup filadelfský se narodil na Velký pátek 28. března 1811 v šumavských Prachaticích. Otec Filip Neumann, pocházející z bavorského Obernburgu, provozoval řemeslo punčochářské, maminka Anežka byla dcerou prachatického sedlářského mistra. Jan byl třetím z šesti dětí, přičemž křestní jméno po slavném českém světci Janu Nepomuckém vybral chlapci jeho kmotr a zároveň prachatický starosta Johann Marek.

Přestože byl díky matce malý Jan v kostele jako doma, o kněžství původně neuvažoval. Dokonce mu podle jeho vlastních vzpomínek "bylo často třeba slíbit krejcar a podobně, abych byl hotov účastnit se svaté mše, růžence či křížové cesty. To dalo jednomu z mých kamarádů, jemuž jeho vlastní matka kladla za vzor mou údajnou horlivost v chození do kostela, dobrý důvod k tomu, aby jí opáčil: 'Když mi dáte každý den jeden krejcar, budu taky jako on!'"

Po ukončení prachatické měšťanky nastoupil Neumann na českobudějovické piaristické gymnázium. Při studiích jej zaujaly zvláště přírodní vědy, astronomie, fyzika a geologie, následně tedy váhal mezi teologií, právy a medicínou. Tu by rád upřednostnil, také proto, že v semináři měli místo jen pro dvacítku žáků ze skoro stovky přihlášených. Na matčino přemlouvání nakonec podal přihlášky obě, na medicínu i na teologii. A přijat byl do semináře.

Americký sen

Studium zahájil v Českých Budějovicích. Nadšení v mladíkovi vzbudily dopisy severoamerických misionářů, které objevil v časopisu nadace Leopoldinum. Severní Amerika ho lákala, a tak se Jan rozhodl, že by po dostudování mohl zamířit právě tam. Soukromě se tedy začal učit od zahraničních dělníků z místní továrny anglickému a španělskému jazyku.

V roce 1835 dokončil teologická studia v pražském Arcibiskupském semináři. Dík tehdejšímu nadbytku kněží (pro nás v současnosti poněkud překvapivému) se pro Jana nenašlo žádné místo, nemohl tak být dle nařízení biskupa ani vysvěcen. Vhodnou protekci neměl, co tedy dále? Naštěstí přinesla plody jeho korespondence ohledně misií – dostal pozvání na vytouženou cestu do Severní Ameriky.

Přesto situace nebyla úplně růžová. Ve Filadelfii sice potřebovali kněze pro práci s přistěhovalci, Jan však neměl vhodné doporučení. Ozval se mu však biskup Dubois z New Yorku, který sháněl duchovního pro práci s menšinou německých emigrantů.

bírka v Americe zajistila potřebné finance na cestu. Jan, který chtěl "prosit o dovolení pracovat pro duše, které jsou nejvíce opuštěné", byl velmi potěšen, jeho otec již méně. Rodné město opustil budoucí americký biskup v únoru 1836.

Ve Štrasburku se dozvěděl o dalších komplikacích. Jeho přijetí bylo nejisté, navíc peníze vybrané na jeho cestu byly použity pro jiné misionáře. Neumann vyčkával v Paříži, a posléze byl vyslán do Le Havru. Když jen o několik minut propásl dostavník, musel část cesty absolvovat pěšky v noci a za deště.

Do přístavu dorazil 9. března 1836. Hned po příchodu se domluvil s kapitánem amerického trojstěžníku Europe. Opatřil si potraviny na cestu jako brambory, suchary, sůl a olej. A teď už jen čekat. Loď vyplouvala 20. dubna, Jan ji bez peněz a v otrhaných šatech po vyčerpávající plavbě v mezipalubí opustil v New Yorku 1. června téhož roku.

Po stopách imigrantů

Již 25. června byl vysvěcen v newyorské katedrále sv. Patrika. O pouhé dva dny později se vydal coby novokněz na dlouhou cestu kamsi k Niagarským vodopádům. Tady v městečku Williamswille odsloužil svou první mši sv. v kostelíku bez oken a střechy.

Jeho nová farnost o rozloze 1500 kilometrů čtverečních nebyla právě z nejmenších. A jak vypadala? Chyběly silnice, osady německých, italských, irských, francouzských a rovněž českých přistěhovalců oddělovaly hluboké lesy, řeky a močály. Přestože ani Jan nepocházel zrovna z nejbohatších poměrů, tvrdými životními podmínkami svých farníků byl zaskočen.

Ostatky sv. Jana Neumanna v Národní svatyni | zdroj: Wikipedia.org

Cestoval dosti namáhavě od jedné osady ke druhé. A všude se snažil zakládat kostely i školy – ne nadarmo je považován za průkopníka amerického církevního školství, na svém kontě má totiž kolem stovky škol a osmdesáti kostelů. Vypomáhal rovněž s praktickými potřebami (dokonce spoluzaložil bankovní systém pro přistěhovalce), vystupoval proti rasismu a oblíbil si "chudé děti přírody", tedy indiány, kteří mu zachránili život při bloudění niagarskými bažinami.

Později vstoupil do řádu redemptoristů, přičemž po určitou dobu stál v čele celé americké misie. Jan zval řeholní sestry, které vedly nové nemocnice, školy a sirotčince. Působil v New Yorku, Pittsburghu, Baltimoru, Detroitu i ve Filadelfii. Pomáhal mu i rodný bratr Václav, který za ním přijel z Prachatic.

Čtvrtým filadelfským biskupem

Když se ve Filadelfii volil nový biskup, byl navrhován právě Neumann. Příliš po této funkci netoužil ani on, ani filadelfští farníci. Neumann byl cizincem, jeho angličtina měla přízvuk, a pro tak důležitý úřad se jim nezdá být dostatečně reprezentativní - nejenže měřil kolem 160 centimetrů, ale navíc si nepotrpěl na patřičně důstojné oblékání.

Nicméně arcibiskup Kenrick trval na svém, a tak byl Jan Nepomuk Neumann 28. března 1852, tedy zrovna v den svých jednačtyřicátých narozenin, jmenován čtvrtým filadelfským biskupem.

O dva roky později se poprvé (a naposledy) od svého odjezdu podíval do Evropy, nejprve do Říma, kde se při příležitosti vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí setkával osobně s papežem. A pak konečně domů!

Návštěvu rodných Prachatic chtěl utajit, ale marně, a místo tajného příjezdu vítalo slavného rodáka zvonění zvonů, hudba i slavnostní střelba. Otec byl na svého syna patřičně hrdý, jen maminka se už nedočkala. Koncem března 1855 se Neumann vrátil zpět do Filadelfie. 

Srdeční zástava ukončila jeho životní pouť v necelých 49 letech. Citát "žij tak, jako by každý den byl tvým posledním" našli na papírku u filadelfského biskupa v kapse, když se 5. ledna 1860 skácel mrtev na ulici. Prachatický rodák podle toho skutečně jednal.