Mnichovský diktát, mnichovská zrada či rozhodování o nás bez nás - to jsou názvy uzavření paktu, jímž bylo Československo přinuceno postoupit rozsáhlá pohraniční území, takzvané Sudety, s veškerým tamním průmyslem Německu.

Čechoslováci nebyli přizváni. Diplomati Vojtěch Masný a Hubert Masařík byli v době podpisu v Mnichově, avšak mimo jednací místnosti. Československá vláda pak dopoledne 30. září, týden po vyhlášení mobilizace, navzdory odporu špiček armády diktát přijala. Právě Mnichov se tak stal obrovským národním traumatem, ověšeným řadou historických spekulací o tom, co by se stalo, pokud by v tuzemsku padlo jiné rozhodnutí a "nebyla zlomena páteř národa". 

Zatímco Chamberlain a Daladier se do svých domovů vrátili v iluzi, že zažehnali hrozbu války, první republika dostala osudovou ránu. 

Prezident Edvard Beneš pak 5. října abdikoval a odjel do exilu. 

Celkově na podzim 1938 Československo přišlo o 30 procent svých dosavadních území, která následně získaly Německo, Maďarsko a Polsko, a 34 procent obyvatel, což zemi znatelně ranilo i ekonomicky. Do konce roku 1938 opustilo pohraniční území více než 114 tisíc Čechů, necelých 12 tisíc německých antifašistů, sedm tisíc Židů a zhruba tisíc příslušníků dalších národností.