• Říkáte, že chcete být silný prezident a zároveň nechcete společnost rozdělovat. Nejde to proti sobě? Když je někdo silný, vzbuzuje emoce a tím pádem jsou na něj rozporuplné názory.

Myslím, že to vůbec nejde proti sobě. Skoro bych řekl naopak. Současný prezident oslovuje fakticky jenom část české společnosti spíše tu, která je zmítána obavami z migrace, z nemoci. Bývají to často i důchodci, kteří mají nízké důchody. Člověk musí mít velkou sílu na to, aby se víceméně pokusil oslovit obě části společnosti.

Jednu, která jako hlavní problém vnímá postupnou erozi polistopadových hodnot, ubývání individuální svobody, množství regulací, zákazů, dokonce šikany z poslední doby, šikanózní návrhy proti živnostníkům, vlastně téměř třídní boj proti lidem, kteří tvoří velkou zaměstnanost speciálně v malých obcích a v malých městech na venkově. V momentě, kdy totiž odejdou živnostníci a sedláci, už tam potom budou jenom stárnoucí lidé, protože venkov se vylidňuje.

Venkov nežije, mnohde už ani nemají hospodu, kam by lidé chodili, kde by se potkávali. Komunitní činnost hyne postupně i s tím, jak hynou případní sponzoři, protože to jsou mnohdy tisícové částky a zabezpečovali to právě lidé, kteří se postarali o sebe, o svoji rodinu, o nějaké zaměstnance. Dnes se tváří všichni antizemanové, což jsou ti, kteří kandidují proti Miloši Zemanovi, že zabezpečují svobodu a že chtějí s úbytkem svobody bojovat. Miloš Zeman oslovuje naprosto cíleně, a je to evidentní, právě druhou část společnosti.

Chybí tady někdo, kdo se pokusí minimálně jednu skupinu nestavit proti druhé. Právě na to musí mít sílu, energii a kompetenci. Proto nejsem ani Zeman, ani antizeman. Souhlasím s tím, že to je riskantní, že se může stát, že jedna skupina mě nebude volit kvůli tomu, že nějakým způsobem reflektuji obavy druhé skupiny a skupina lidí, kteří preferují víceméně to bezpečí, mě nebude volit proto, že reflektuji zájmy první skupiny.

Takže záměr přijít jako silný, energický prezident, a přitom se pokoušet zemi stmelit nebo aspoň zmenšit rozdíly mezi sociálními bublinami je naprosto cílený, a je to určitý leitmotiv mojí kampaně.

• Zmínil jste, že byste chtěl oslovit i lidi, kteří mají nízké důchody, jak chcete jako člověk s výraznými pravicovými názory, který má za sebou působení v čele pravicových vlád, získat právě nízkopříjmové skupiny?

Nechci se srovnávat s Tomášem Garrigue Masarykem, ale to byl člověk výrazných a velmi silných názorů, který dokázal během svého profesního, akademického života stát proti většině, ať už to byla hilsneriáda, rukopisy nebo další záležitosti. Své silné názory si ponechal, přesto byl vnímán jako člověk, který národ spojuje.

Není na škodu, když máte nějaké názory, daleko horší je nemít žádné. Prezidentská role je úplně jiná, než role premiéra nebo předsedy politické strany, který je poměrně velmi ideologicky vyhraněný. Prezident tuto roli hrát nemůže, což neznamená, že si nemůže ponechat své silné názory.

• Není přece jenom takový člověk trochu tlačen do toho své názory upozadit? Například jsem si všiml, že na své webové stránce vyzdvihujete, že v době vašich vlád se zvyšovaly důchody víc než za vlády Bohuslava Sobotky, jako byste tím chtěl říct, že vaše vláda byla levicovější než Sobotkova.

Ale přece výška důchodu nevypovídá nic o vaší levicovosti nebo pravicovosti. Pouze bohatá společnost, která preferuje dobré podnikatelské prostředí, fakticky produkuje zboží, služby. Produkují je podnikatelé, ne stát. To přece není tak, že hodný strýček stát rozdá lidem sociální benefity. Musí to vyrobit lidé, kteří něco produkují, podnikatelé, živnostníci i velké korporace, které vytvoří ze svých daní možnost vůbec něco rozdělovat. Rozděluje se potom na silnice, na školství, na zdravotnictví i na sociální benefity.

Pokud podnikatelský sektor v takové zemi nefunguje nebo je utlačován, potom je méně na rozdělení důchodů. To znamená, není to protimluv. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že v zemích, které mají výrazný podnikatelský sektor, výrobní sektor a sektor služeb, právě ten privátní, se vybere víc na daních. Ty se potom mohou projevit samozřejmě i v benefitech pro lidi.

Důchody to je trochu jiná písnička. Nicméně pravdou je, že během našich vlád a postihla nás velká světová finančně-ekonomická krize, jako jediný parametr, který byl permanentně valorizován, byly právě důchody. Nikdy jsme i během poměrně dramatické situace na důchodce nezapomněli. Je jim to třeba připomenout, aby si nemysleli, že jsou to levicové vlády, které jim vytvářely lepší růst důchodů.

To, že mají důchody nezaslouženě nízké a jsou to většinou lidé, kteří produktivní věk už strávili po revoluci 1989, právě vytváří jejich frustraci, obavy a nespokojenost. Je třeba je oslovit a nabídnout jim minimálně to, co ve své kampani preferuji, a to je pocit bezpečí. To, že je stát nenechá na holičkách, že prezident přesně ví, v jaké situaci se nacházejí.

• Za Sobotkovy vlády se velmi výrazně zvyšovala minimální mzda. Vnímáte to kriticky vzhledem k tomu, že v době vašich vlád byla výše minimální mzdy setrvalá?

Je celá řada zemí Evropské unie, která instrument minimální mzdy vůbec nemá. Minimální mzda nevypovídá nic o tom, jestli ekonomický vývoj je zdravý, jestli je zdravá mzdová úroveň. Minimální mzda je svým způsobem ekonomický nesmysl a v konečném důsledku spíše zvyšuje nezaměstnanost. Zrovna teď není vidět, protože jsme v době konjunktury, kdy nám spíše lidé v závodech, ve fabrikách chybí. Minimální mzda jako ekonomickému liberálovi je mi cizí.

Naprosto respektuji rozhodnutí stávající politické reprezentace, protože mi nic jiného ani nezbývá, jak člověk musí respektovat výrok nezávislého soudu, respektuji reálnou politiku. To, jakým způsobem voliči rozdali karty ve volbách, v žádném případě nezpochybňuji, neprotestuji proti tomu, protože nemám sílu nebo neměl bych jako prezident sílu to ovlivňovat, pokud by to nebylo protiústavní, nebyly tam závažné chyby.

• Téma, které opakovaně zvedá prezident Miloš Zeman a které zmínil i ve svém vánočním poselství, bylo, že se má dále omezovat výplata sociálních dávek lidem, kteří odmítají pracovat. Máte na to stejný náhled?

Nepochybně, dokonce během mé vlády jsme zavedli instrument veřejné služby, který Ústavní soud shledal protiústavním. Nicméně stojí za to podporovat ty, kteří pracují, kteří chtějí pracovat a kteří nemohou pracovat. Pak je tady čtvrtá skupina lidí, kteří pracovat mohou a nechtějí, ti by přece neměli být černými pasažéry všech systémů. Přestože pracovat mohou a práce pro ně existuje, nemohou ji odmítat, když na druhé straně mají nataženou ruku pro sociální dávky.

Naprosto s tím souhlasím, akorát bych polemizoval s tím, že to bylo vánoční poselství, žádné poselství jsem tam nenašel. Nebylo tam nic nadčasového, žádná dlouhodobá vize, Miloš Zeman vyjmenoval v tom, co chce udělat všechny ty, které oslovuje jako své voliče, a všechny ostatní tak trochu pozurážel, jak je jeho dobrým zvykem.

 Lidé přicházející s nataženou rukou 

• Jestli tomu správně rozumím, navzdory tomu, že teď máme něco, jako je veřejná služba, byť je to mírnější...

Jsou to veřejné práce.

• Veřejné práce. Máte pocit, že ten systém je stále moc benevolentní?

Nepochybně ano, sociální síť nefunguje jako trampolína, jako nástroj, který by měl lidi motivovat k tomu, aby práci hledali a nacházeli. Zvlášť v situaci, kdy tady chybí sto tisíc zaměstnanců v produktivním nebo ve výrobním sektoru, sociální síť umožňuje právě těm agresivnějším anebo těm, kteří zneužívají systém, stát se černými pasažéry.

Souvisí to i s tím, že pokud by, a my zatím nejsme cílovou zemí, k nám přicházeli nejrůznější lidé, které k nám chce Unie poslat, nikoli politické azylanty, případně nábožensky stíhané lidi, ale opravdu lidé s nataženou rukou, je třeba říct, že přece nemohou dostávat vyšší benefity, než které jsou u nás obvyklé. Jsem proto, aby člověk, který nechce pracovat a přitom může, neměl výhody jako člověk, který pracuje a má děti. To není možné.

Tady platí možná ještě jedna věc, o které se nikomu nechce moc mluvit, a to je ta, že v době konjunktury je potřeba sehnat zaměstnance. Máte v zásadě tři nebo čtyři možnosti, jak to udělat. První, o které hovořím, je, že budou ochotni pracovat lidé z 3,5 procent nezaměstnaných a budou ochotni si to místo dokonce najít. Ještě tam je určitý rezervoár pracovních sil, které by průmysl a služby mohly využít, těm je třeba pomoct.

Mimochodem veřejná služba byla postavena na tom, že lidé, kteří absolvují veřejnou službu, rekvalifikaci nebo vyvíjí jakoukoli podobnou snahu práci sehnat, budou mít vyšší sociální dávku než ti, kteří to odmítnou. Tam byla motivace. Vyplatí se udržet si pracovní návyk, provádět veřejnou službu, protože dostanu jako sociální benefit větší peníze. Takže první možnost je motivačním způsobem nebo demotivačním způsobem ještě v dnešních nezaměstnaných najít další zaměstnance.

Druhá možnost je, že budu přijímat ekonomické migranty, kteří tady mají práci minimálně teď v době, kdy průmysl požaduje, aby se takoví lidé buď našli v České republice, nebo sem přišli. Jsou to lidé, kteří většinou chtějí respektovat zákony, zvyklosti a tradice této země. Jsou to lidé, kteří nepřicházejí do naší země s nataženou rukou, protože je pro ně práce. U takových ekonomických migrantů pokládám za velmi důležité, aby se zjednodušil způsob pracovního povolení.

To se nám také nepodařilo dotáhnout do konce a dodnes to není a průmysl si permanentně stěžuje, že ta procedura je tak složitá, že se k lidem, které potřebují, nedostanou. Třetí možnost je, že vidím obrovskou přezaměstnanost ve veřejném a státním sektoru. Teď tím nemyslím armádu, policii, hasiče, tam to vidím naopak.

• To také zmínil Miloš Zeman.

Zmínil výrazný nárůst při stejném počtu obyvatel v této zemi. Zmínil výrazný nárůst lidí právě ve veřejném a státním sektoru, což nejsou jenom úředníci. To by bylo strašné zjednodušení. Tam je to ale spíše podmíněno tím, jaké agendy stát permanentně řeší a jaké další má touhu řešit. To souvisí s přeregulací a s nárůstem nejrůznějších agend státu, které vyžadují stále další a další lidi, aniž by se výkon čehokoli, co mají kontrolovat, řídit nebo zabezpečovat, zlepšil.

Mirek Topolánek | zdroj: Filip Jandourek/Tiscali.cz

Tam je třetí rezervoár sil. To jsou lidé, kteří by opravdu mohli efektivně i za větší peníze vykonávat něco jiného, akorát jim připadá pohodlnější zůstat ve státní, veřejné správě. Čtvrtý rezervoár pracovních sil je v tom, a to podnikatelé dělají, že budou investovat do inovací, do vývoje, do technologií, do automatizace a budou šetřit pracovní síly.

To je dobrá zpráva teď, ale horší pro zaměstnance v době recese, protože je zcela evidentní, že dnes podnikatelé, přitom jak koruna tvrdne poté, co jsme vybrali zatáčku při ukončení operací centrální banky a exportní schopnost se snížila o procento, dvě, o které koruna ztvrdla a odráží výkon ekonomiky, musí najít rezervy jinde. Budou je hledat nepochybně právě v osobních a personálních nákladech, tedy budou se snažit šetřit lidskou sílu.

• Takže myslíte, že je možné část lidí, kteří dnes jsou mezi nezaměstnanými, ještě přimět pracovat?

Minimálně to stát musí zkusit.

• A jak to udělat? Protože teď se zavádí bezdoplatkové zóny, co se týče doplatku na bydlení, jako třeba v Kladně, nebo veřejné práce. Napadá vás ještě něco dalšího?

Je celá řada cest. Jedna z nich řeší i problém zaměstnávání matek. Nenutím matky pracovat. Nicméně pokud chtějí pracovat, musí k tomu mít podmínky. To znamená výrazné zjednodušení práce doma a zkrácených úvazků, krátkodobé firemní školky a podobné mechanismy. To umožní i ženám, které mají děti a chtějí pracovat, aby se do své práce plnohodnotně zapojily.

Myslím si, že v této situaci to zase není takový problém. Ekonomika šlape velmi dobře, máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, ekonomický růst je relativně masivní. Nicméně příznaky přicházející recese se už ukazují, jestli to bude v roce 2019 nebo 2020, to nikdo neví. Právě proto musí být pracovní trh daleko pružnější, a pokud dnes zaměstnavatelé potřebují novou armádu lidí, protože se jim zvyšuje produkce a chtějí rozšiřovat výroby a rozvinout služby, musí mít kam pro zaměstnance sáhnout.

V tomto případě se vůbec nebráním ekonomické migraci, kterou pokládám za zdravou. Za naprosto nepřijatelnou pokládám nekontrolovanou, vynucenou migraci ať už kvótami, nebo Dublinem 4 lidí, kteří přijdou s nataženou rukou. Nevylučuji to, že mezi nimi budou lidé, kteří budou chtít pracovat, a dokonce budou mít dovednosti a vzdělání proto, aby pracovat mohli.

Nicméně ukazuje se ze západní Evropy, že lidé přicházejí kvůli sociálním dávkám, proto u nás ještě nejsou. U nás totiž jsou sociální dávky nepoměrně nižší než v západní Evropě a druhým důvodem je, že u nás neexistují po válce vzniklé, nakumulované no-go zóny, vyloučené lokality, i když taky je máme, ale týkají se spíš romské populace, které by na sebe nabalovaly v dalších migračních vlnách další a další lidi, kteří by přicházeli už s tím, že nebudou pracovat.

Nejsme země, která by byla tak bohatá. Jsme v situaci, kdy tradiční země mají být s námi solidární v tom smyslu, že není možné, abychom platili dluhy jiného státu jako třeba Řecku, když mají třikrát vyšší důchody a třikrát vyšší sociální dávky. Je naprosto nepatřičné nás nutit v situaci, kdy výkonnost ekonomiky je, dejme tomu, na 80 procentech průměru Evropské unie, abychom měli třikrát nižší platy.

Jsme v situaci, kdy bychom měli požadovat solidaritu po nich, a ne oni po nás solidaritu, abychom řešili problém, který si způsobili sami. Třeba že porušili Dublin 3, Schengenskou dohodu a otevřeli schengenskou hranici, nebo tím, jakým způsobem umožnili narůstání vyloučených lokalit a duálního práva v těchto oblastech.

• Není to tak, že strukturální fondy Evropské unie jsou také formou solidarity, kterou vůči nám projevuje část Evropy?

To, že pořád jsme větším příjemcem dotací než zemí, která plní evropský měšec, je dočasná záležitost. Pokud se opravdu chceme vyrovnat ekonomickou úrovní zemím, ke kterým jsme vzhlíželi za železnou oponou a chtěli bychom, aby nejenom ekonomická úroveň, ale hlavně platově a z hlediska sociálních benefitů jsme byli srovnatelní, nemáme jinou možnost než ty ekonomiky dohánět.

Všichni lidé, kteří sem přijdou s nataženou rukou, naši životní úroveň budou snižovat, protože ze stejného balíku peněz se bude rozdělovat více lidem. Mně to připadá nesolidární a víceméně nesprávné. Vím, že se na nás v Evropské unii dnes dívají trošku přes prsty a dali nás k soudu kvůli odmítání kvót, ale mně vynucování solidarity na zemích, které fakticky mají před sebou ještě dekádu nebo více jak dekádu jakéhosi dohánění ekonomické úrovně ostatních, připadá docela nepřátelské.

 Největší riziko celé euroatlantické civilizace

• Když říkáte, že chcete být silný prezident, říkáte, že chcete být silnou protiváhou silného premiéra. Úplně jste to neřekl, ale předpokládám, že myslíte Andreje Babiše. Můžete víc popsat, co to znamená, jestli z toho plynou konkrétní kroky.

Pokládám postup Miloše Zemana po volbách minimálně za mimoústavní nebo neústavní, protože Ústava, jak je psaná, mu sice dává jistou možnost a flexibilitu při jednání, takto je myšlená. Nicméně cílem ústavních kroků prezidenta po volbách je, pokud je to možné, tlačit na ustavení vlády s většinovou podporou Poslanecké sněmovny, tedy mít vládu s důvěrou.

Je to vidět například na konání prezidenta Steinmeiera v Německu, kde už máme tři měsíce po volbách nebo víc a pořád se vyjednává, protože pořád ještě není ustanovena většina v Bundestagu a ještě pořád vládne stará vláda a vládne celkem bezproblémově. To by vládla i ta Sobotkova nepochybně, vždyť v ní bylo ANO zastoupeno, dokonce sestavovalo rozpočet. Rozpočet byl schválen právě hlasy bývalé koalice. Problém vládnutí a zvládání běžné operativy státu tam tedy nevidím a neviděl jsem ho.

Jde zcela očividně o neústavní postup, a že tomu řada lidí tleská, mě neuklidňuje. Neústavní je v tom, že tady dnes máme deklarovanou menšinovou vládu, která neusiluje nějak významně o většinu. Žádná velká mnohatýdenní jednání neprobíhala, abych byl přesvědčen o tom, že vítěz voleb Andrej Babiš udělal všechno proto, aby většinu v Poslanecké sněmovně získal. Je to naopak. A prezident deklaruje, že menšinová vláda v demisi je plnohodnotnou vládou, což není pravda.

Menšinová vláda v demisi by neměla dělat žádné zásadní kroky v personálních, strategických a jiných otázkách. Měla by se vyvarovat kroků, které jsou nad rámec běžné operativy, kterou vláda musí denně vykonávat. Ptáte-li se mě, proč chci být silnou protiváhou, tak prezident má jisté ústavní kompetence, nejenom to, že může dát ústavní stížnost, ale může s vládou vyjednávat, zvát si ministry, otevírat veřejnou diskuzi, vytvářet společenskou atmosféru.

• Když Miloš Zeman mluví o ekonomické diplomacii, máte pocit, že jsou to spíš jen řeči, než že podniká konkrétní kroky?

Pane redaktore, on přece už moc nikam nejezdí, jezdit nemůže a jeho časté cesty do Střední Asie, do Ruska a do Číny, které v poslední době vykonával, podle mě byly na nějakou dobu ty poslední. Pro něho musí cestování znamenat obrovskou zátěž. Ekonomickou diplomacii v zemích, kde to potřebujeme, nevykonává.

• Když jste komentoval úspěch fenoménu Andreje Babiše, říkal jste, že jediné, co může Andreje Babiše porazit, jsou jeho chyby. Dokážete si představit, jak dlouho to může trvat a kde by se mohly objevit?

To jsem říkal ještě před volbami, kdy byla jistá naděje, že tradiční strany definitivně neopustí své voliče, protože to není tak, že by voliči opustili strany, spíš strany opustily voliče. Po volbách se obávám, že jediná cesta, jak zastavit Andreje Babiše, je porazit ho ve volbách, a to zatím nevidím jako reálné.

Mirek Topolánek | zdroj: Filip Jandourek/Tiscali.cz

Nicméně tradiční strany musí usilovat zpátky o své voliče. Sociální demokracie je strana, která pokud neudělá zásadní krok a zcela jistě to není vnitrostranický puč, bude mít velké problémy se vůbec udržet v parlamentu.

• Dokážete si představit, jaký krok by to měl být?

Musí najít nového lídra, začít dělat opoziční politiku, znovu usilovat o své tradiční voliče. ODS sice získala druhý největší počet křesel v Poslanecké sněmovně s druhým nejvýznamnějším volebním výsledkem, ale s obrovským odstupem od ANO a Andreje Babiše. I pravice se bude muset buď integrovat, anebo usilovat o výsledek, který jim dá do budoucna možnost být případně v další koalici nebo dokonce koalici vést.

Andreje Babiše může porazit jenom minulost. Když je ale jednomyslná, silová, jednobarevná vláda, která dnes ovládá všechna silová ministerstva, všechny služby, a tady já moc nevěřím na parlamentní kontrolu těch služeb i v situaci, kdy ty komise a výbory vedou komunisté a SPD, obávám se, že bude tendence minulost zamést pod koberec. Naznačuje to případ Čapího hnízda a určitá nechuť se o tom vůbec bavit a otevřít nález OLAFu relevantním způsobem.

• Myslíte, že je ještě šance vrátit do politiky pravolevý, socio-ekonomický střet? Když člověk sleduje politiku, má pocit, že to je něco překonaného, co už voliče moc nezajímá.

Existuje na to spousta renomovaných, světových autorů, kteří to popisují jako soumrak ideologií a hovoří o konci liberálního demokratismu. To přece není problém jenom České republiky.

• Je možné to zvrátit?

To je problém všech standardních, euroatlantických demokracií, kdy ideové zploštění standardního politického boje mezi tradičními stranami znamená nárůst nesystémových stran, hnědých, černých, červených, duhových, zelených, nikoli už tradiční liberálové, konzervativci a socialisti, ale celá řada alternativ, které jedou na vlně populismu či nacionalismu nebo obojího.

Někdy se to vysvětluje na teorii náměstí. Je to největší riziko celé euroatlantické civilizace, kdy se hovoří o soumraku liberální demokracie a liberálního kapitalismu a já to pokládám za obrovské riziko. Celá řada evropských zemí má problémy s nárůstem nesystémových stran. Ve Švédsku jsou to Švédští demokraté, Le Penová ve Francii, Wilders v Holandsku.

Svým způsobem to tradiční strany řeší přitvrzením své vlastní politiky, a to by mohla být cesta k cíli, návrat k ideologiím, návrat ke střetu, vzdálení se od středu, což se některým možná nebude líbit, protože si už zvykli na to, že rozdíl mezi SPD a CDU je téměř nulový.

• Opravdu podle vás například sociální demokracii může přinést voliče více levicová politika?

Samozřejmě, jsem o tom absolutně přesvědčen.

• Takže jde třeba o větší důraz na přerozdělování?

Vždycky jsem byl reprezentant spíše liberálně-konzervativní politiky, myslím ekonomicky liberální nebo libertariánské a spíše neokonzervativní či konzervativní politiky hodnotové, protože je škála sociální a hodnotová v takovém tom zjednodušeném pojetí. Nemuselo by se mi to líbit, ale na tom střetu je založena demokracie. Proto je demokracie tak drahá, těžkopádná a někdy neuchopitelná, protože právě vytváří prostor pro kompromis, který se lidem nemůže líbit.

Všechny alternativy k demokratickému uspořádání, tedy jakákoli míra autokracie, nedej bože totalitního režimu, se však nakonec ukazují jako méně efektivní a v konečném důsledku jako horší způsob vládnutí, než demokracie. Demokracie má schopnost zničit sama sebe. To se teď v poslední době děje v euroatlantickém světě.

Jsem přesvědčen o tom, že jestli má existovat nějaká šance, jsou dvě. Jedna je návrat tradičních stran, návrat k ideologiím a druhá cesta je, že strany, které nesystémově vyrostou na nějaké populisticko-nacionalistické vlně, jedné nebo druhé, časem se začnou chovat standardně. Začnou plnit roli středopravé a středolevé formace a nahradí bývalé strany. Pokud to půjde demokraticky, bylo by to, dokonce akceptovatelné, ale většinou to tak v historii nebylo.

Nepříjemná pravda a pohodlnější postpravda  

• Jedna z nových stran, které jsou teď v České republice úspěšné, jsou Piráti. Je podle vás šance, že by se mohli vyvinout v tradiční stranu umístěnou na pravolevém spektru?

Pokud se nestanou tradiční stranou s celostátním programem, který bude postihovat všechny oblasti života, jsou stranou na jedno použití.

• Tradiční stranou myslíte to, že musí být vyhraněni na pravolevém spektru?

Musí mít jednoznačně definované mantinely své ideologie nebo politiky. Musí jasně definovat, jaký má vztah k velikosti státu, k míře státního přerozdělování, k osobní svobodě, ke kolektivním výhodám apod., na tom se pravolevá politika láme.

• Když Václav Klaus mladší hovoří o tom, že dnes je minimálně stejně jako ekonomický střet důležitý střet kulturní uvnitř pravice, mezi novou a starou pravicí, novou a starou levicí, je to podle vás dočasná věc nebo trvalý rys systému?

Já na Staročechy a Mladočechy nevěřím. Nevěřím na novou pravici a starou pravici. Pravicové názory se dají jednoduše definovat. Problém je spíše v tom, že tradiční strany nebyly schopny uchopit obavy a hrozby, které dnes tady jsou. Nebyly schopny svým voličům jednoznačně vysvětlit, jaký je jejich postoj k migraci, k nejrůznějším obavám, které lidé mají, ať už je to svoboda nebo bezpečí, když to pojmenuji v rámci svého programu.

Proto ztratily voliče a proto voliči, kteří hledali někoho, kdo jim ukáže cestu a světlo na konci tunelu, naskočili na poměrně laciné recepty, jednoduché, černobílé návody, jak situaci řešit. Proto tak vyrostla SPD Tomia Okamury, protože Tomio Okamura jako velmi zkušený byznysmen a obratný politik najednou uviděl prostor v politickém spektru a docela obratně se do něho natlačil a dal nabídku lidem, kteří se skutečně bojí migrace, přestože u nás problém v této chvíli není.

Mirek Topolánek | zdroj: Filip Jandourek/Tiscali.cz

Podobně postupoval Andrej Babiš spíše na negativním programu než na pozitivním. Tradiční strany mají jedinou šanci, znovu voličům tato témata, ať už se týkají čehokoli, začít vysvětlovat a začít se podle toho chovat i tam, kde ještě mají vliv, a začít voliče dostávat zpátky. Pokud je zpátky nedostanou, dříve nebo později je nahradí nové formace.

• Před Vánoci upoutaly pozornost výroky jednoho z vašich protikandidátů Pavla Fischera v debatě v Blansku ohledně toho, že by do Ústavního soudu nejmenoval homosexuála v partnerském vztahu. Zajímalo by mě od vás jako člověka, který také měl výroky k homosexuálům, které vzbudily pozornost...

Já jsem žádné výroky k homosexuálům, které byly negativní, neměl.

• Jaký postoj k těm výrokům máte.

Celá řada mých protikandidátů mění své výroky podle auditoria, kterému přednáší, dokonce někteří během kampaně změnili své výroky třikrát. Jiří Drahoš je v tom absolutně typický. Byl schopný podepsat vítačský dopis akademiků, říct, že 2600 migrantů pro nás není žádný problém, aby dnes výrazně přitvrdil a začal říkat moje věty.

Pavel Fischer je katolík stejně jako já, řekl bych, že je daleko víc praktikující, než jsem já a tento výrok mu nepochybně spíš ujel, protože by ho v normálním prostředí neřekl. Tím ho neomlouvám, takto hodnotově to nastaveno nemám. Jsem daleko tolerantnější, přestože i já míním podporovat tradiční rodinu ve smyslu maminka, tatínek, děti, to je pro mě tradiční rodina.

Evropa opustila, a my se k tomu začínáme přidávat, tento tradiční model, na kterém vznikla, a atributů, na kterých vznikla, je víc a Evropská unie je dnes porušuje všechny. To je římské právo, přece nemohu tolerovat ve vyloučených lokalitách duální právo, které je založeno na nerovnosti, tedy právo šaría, když naše právo je založeno striktně na rovnosti a na rovném přístupu k němu.

Osvícenskou tradici kritického myšlení dnes Evropská unie totálně devalvuje politickou korektností. V době postpravdivé je už pravda nepříjemná, protože postpravda se jeví jako pohodlnější. Rezignovali jsme na křesťansko-židovské kořeny civilizace. Jenom z Francie odešlo 30 000 Židů v důsledku útoků a celé atmosféry, která tam vzniká. S Pavlem Fischerem souhlasím v tom, že bychom měli podporovat tradiční, konzervativní atributy evropské civilizace.

A nemůžu s ním souhlasit v tom, že bych se při výběru lidí jakkoli nechal ovlivňovat tím, jestli člověk je nebo není homosexuál a v minulosti jsem to mnohokrát prokázal. S jeho výrokem nesouhlasím, i když rozumím, proč ho řekl. Docela možná ho řekl i cíleně, i když se potom za to omlouval. To jsou takové volební triky.

• Když byste vzal konkrétní nálezy Ústavního soudu, třeba ten, který rušil část zákona o registrovaném partnerství, jež lidem v registrovaném partnerství bránila, aby jako jednotlivci adoptovali děti, nebo nález ohledně dvou mužů z Kalifornie, kteří chtěli uznat rodičovská práva, jsou to nálezy, které vnímáte kriticky?

Vnímám je spíše kriticky. Byl jsem přítelem, a nikdy jsem to netajil a celá ta komunita, se kterou jsem v té době vyjednával, to věděla, spíše úprav v občanském zákoníku, které by garantovaly homosexuálním párům všechny občanské jistoty, ať už se týkají informací, možností dědit atd. V době, kdy se hlasovalo o registrovaném partnerství, jsem v parlamentu nebyl. Zrovna jsem připravoval stranu na vítězné volby 2006. Nebyl jsem ani v Senátu, ani v Poslanecké sněmovně, jinak bych měl velké problémy pro to hlasovat.

Myslím si, že se tím trochu otevřela Pandořina skříňka průniku do rodinného práva, a to, co jsme tehdy předpokládali, a to je přesně snaha rozšiřovat něco, co pokládám jako tolerantní člověk za normální, ti lidé spolu žijí, začalo expandovat do toho tvářit se jako normální rodina.

Vůbec nevylučuji to, že dvě ženy, které spolu žijí, když jedna z nich má dítě, ho mohou naprosto v pořádku vychovat. Dokonce připouštím to, že než by dítě žilo někde v pasťáku, mohou ho vychovat dva muži, ale nemíním z toho dělat přednost a stavět to do roviny, že je to téměř lepší a že je to výraz normy. Výraz normy a normality, co se týče reprodukčních schopností lidstva, je pro mě opravdu pár, který skutečně dítě zplodí a v nejlepším případě i vychová.