Technik, nebo humanitní vědec? Váš mozek umí zvládnout obojí!
26. 8. 2025 – 11:00 | Magazín | Žaneta Kaczko
Celý život nám tvrdili, že jsme buď na čísla, nebo na slova. Ale je to lež. Vědci dokazují, že mozek zvládá matematiku i poezii současně. A historie nabízí řadu renesančních lidí, kteří bourali všechny hranice.
„Jsem spíš na čísla, nebo na slova?“ Tahle otázka se nám vrací jako refrén od dětství. Ve škole jsme byli nenápadně tlačeni k volbě: buď matematika, nebo literatura. Buď se stanete inženýrem, který zvládá integrály i ve spánku, nebo básníkem, který raději utíká do světa metafor, než aby se trápil se zlomky.
Jenže co když tohle dělení nikdy neexistovalo? Co když je to jen mýtus, který se usadil v našich hlavách?
Mýtus o dvou polovinách
Příběh začal už v 60. letech minulého století. Neurobiolog Roger Sperry tehdy zkoumal pacienty s těžkou epilepsií a odhalil, že levá hemisféra rychleji zpracovává řeč a logiku, zatímco pravá je silná v emocích, hudbě a obrazech. Krásné a svůdné zjednodušení ale vedlo k obrovskému omylu: že lidé se dělí na „logické“ a „kreativní“.
Sperry přitom nikdy netvrdil, že hemisféry fungují odděleně. Naopak, vždy hrají za jeden tým. Moderní výzkumy potvrzují, že každý úkol, ať matematický nebo literární, aktivuje obě poloviny mozku současně. Když čteme básničku, levá hemisféra se stará o strukturu slov a pravá o jejich náladu. A když řešíme rovnici, zapojují se i vizuální a prostorové schopnosti.
Mozek prostě neumí myslet „jen nalevo“ nebo „jen napravo“.
Proč se přesto dělíme na „techniky“ a „humanitní“
Důvod leží v prostředí. Jsme jako zahrady: roste v nás to, co se zalévá. Pokud vám od dětství říkali, že matematika „není pro holky“, pravděpodobně jste se nikdy nezkusila zamilovat do rovnic. Pokud vás učitel v češtině místo povzbuzení jen opravoval červenou, těžko se v literatuře hledá radost.
Studie ukazují, že dívky už v šesti letech začínají pochybovat o svých matematických schopnostech, nikoli kvůli biologii, ale kvůli stereotypům. A podobně se mnoho chlapců nikdy nedozví, že i psaní může být jejich nástroj sebevyjádření.
Renesanční lidé: důkaz, že obojí jde spojit
Dějiny jsou plné osobností, které bourají falešnou hranici. Leonardo da Vinci maloval Madonny a zároveň navrhoval létající stroje. Hedy Lamarrová, hollywoodská herečka, stála u zrodu technologie, bez níž by dnes nebylo Wi-Fi. Lewis Carroll napsal Alenku v říši divů, zatímco na Oxfordu učil matematiku.
Tihle „renesanční lidé“ dokazují, že všestrannost není slabost, ale síla. Čím více světů propojujete, tím bohatšími barvami malujete vlastní život.
Co říká věda: mozek se mění celý život
Na scénu přichází pojem neuroplasticita- schopnost mozku vytvářet nová spojení. Díky ní se můžeme učit jazyky i v Výzkumy ukazují, že děti s poruchami učení dokázaly po několika měsících tréninku aktivovat stejné oblasti mozku jako jejich vrstevníci bez potíží. Jinými slovy- mozek není pevně nastavený. Je jako sval, který sílí s tréninkem.
Jak znovu probudit obě „strany“
- Bojíte se čísel? Zkuste sudoku nebo logické hádanky, vizuální hravost pomůže i při matematice.
- Neradi píšete? Zaznamenejte si pár vět o tom, jaký byl váš den.
- Máte pocit, že vám něco „není dáno“? Dejte si čas. Všechno nové začíná nejistotou.
Nejde o to stát se mistrem světa v integrálech nebo nobelistou v literatuře. Jde o to dovolit si prozkoumat obě cesty a Doba, kdy jsme se museli rozhodnout mezi tabulkou logaritmů a svazkem poezie, by měla skončit. Všestrannost není „rozhodnost mezi dvěma světy“, ale most mezi nimi. A možná, že právě teď ve vás dříme malý da Vinci: člověk, který chápe čísla i sny, a nepotřebuje si vybírat jen jednu stranu.
