Andrej Babiš hledá vysněné miliardy – aby bylo líp. A nachází je. Jeho vláda je bere z vašich daní, z rychle rostoucích poplatků, stahuje je z neuskutečněných investic, ze státních rezerv, z rezerv pojišťoven...

Nejnověji se vláda zbaví rezerv strategických kovů. Prodej vynese dvě miliardy. A zase bude trochu líp. Aspoň teď.

Sníte, když náhodou spíte?

Zdát se vám může leccos. Třeba že jste postoupil na skvěle placené místo. A je vám jasné, že výš už pomýšlet nemůžete, že váš plat se blíží stropu a v příštích letech výrazně neporoste. Vy se však rozšoupnete.

Žijete si nad poměry a vyšší příjem využijete k tomu, že víc utrácíte, nakupujete dražší věci a k hypotéce si přiberete další úvěr. Oba úvěry přitom budete muset splácet i v době, kdy váš příjem už nebude tak skvělý.

Kromě toho prodáte rodinné sbírky mincí a známek. Ostatně, co s takovým starým haraburdím po předcích?

Louis de Funès jako don Salluste, ministr financí a zároveň nesmlouvavý výběrčí daní z filmu Pošetilosti mocných. Měl čich na peníze, dokázal je vytáhnout z každého a odevšad | zdroj: Profimedia

Pokud byste byl zodpovědný vůči rodině, pak byste samosebou takhle nehospodařil. Naopak, v letech hojnosti byste vytvářel rezervy, a tak rodinu zajistil na horší časy, kdy na vaše místo nastoupí někdo mladší, anebo na dobu, kdy budete v důchodu.

Vláda tak zodpovědná není. Plánuje deficit a rozprodává rezervy.

Líp na věčné časy

Česká ekonomika si hoví v pelíšku růstu, stejně jako většina našinců. Obchodu se daří a příjmy rozpočtu se zvyšují. Kabinet přesto na příští rok naplánoval rozpočet se čtyřicetimiliardovým schodkem.

Je přitom jasné, že ekonomický růst není "na věčné časy a nikdy jinak", tržní ekonomika se vyvíjí cyklicky. Po růstu následuje recese. Jinými slovy po letech tučných nastanou léta hubená. A zase naopak. Graficky to vypadá jako vlnění.

Myslí ale Andrej Babiš nebo Jan Hamáček na dobu, kdy bude stát dole mezi dvěma vlnami? Lidově řečeno, myslí na zadní kolečka? Kdepak, ti dva zírají jen k příštím volbám a přemýšlejí o tom, čím si voliče koupit.

Jejich vláda už v rozpočtu rozpustila příjmy z privatizace. Teď se chystá prodat strategické zásoby kovů, které tvoří zejména hliník, měď a nikl a které mají sloužit v době bezpečnostní krize obrannému průmyslu. A k tomu zdaní rezervy pojišťoven.

Každá miliarda dobrá. Web euro.cz píše, že Správa hmotných rezerv na pokyn vlády prodá kovy za 2,2 miliardy. Česko tím přijde o všechny strategické zásoby zmíněných surovin.

Jistě miliarda sem, miliarda tam. Kovy jsou jen kamínkem v mozaice jiných rezerv, které stát neobnovuje a zanedbává, jako třeba rezervy zemědělských plodin. Jsou to komodity, které mají Česku pomoci překlenout zlé časy, kdy nastanou extrémní sucha, povodně, záplavy… prostě doby, kdy Matka příroda nebude na naší straně.

S tím si ale Babiš a spol. hlavy nelámou, protože "bude ještě líp". A tak vyplenili Fond národního majetku, kde zbývaly poslední desítky miliard, a chystají se vyluxovat rezervy pojišťoven. Z těch by mělo kápnout zajímavých šest miliard.

Co zůstane po Babišovi?

Sesumírováno to vychází takto: dluhy, vyšší daně (zatím jen spotřební), vyšší povinné (mandatorní) výdaje státu (už dnes tvoří víc než polovinu výdajů státního rozpočtu), rozestavěná vládní čtvrť v Praze-Letňanech či někde v horoucích peklech, kde na tenhle Babišův pomník kývnou.

A co po Babišovi naopak nezůstane? Rezervy. Budou vymeteny do poslední kačky.

Svůj Agrofert si však Andrej Babiš nepochybně ponechá – v rezervě, bezpečně zaparkovaný ve svěřenském fondu, kde mu na něj dohlížejí jeho lidé. Ještě se mu šikne.

Stát přece nemůžete řídit jako firmu, vy naivkové.