Zdá se, že opoziční strany si vystačí samy se sebou a vládní partaje, hnutí ANO a premiéra Andreje Babiše už ani nepotřebují. Vypadá to, že opozice spolu hraje židličkovanou, kdy je méně židliček než těch, kteří na ně chtějí usednout, a navzájem si je podráží ve snaze si uškodit a zapříčinit, že některá z uskupení do sněmovních křesel neusednou a naopak si nabijí čumák a z dolní komory vypadnou.

Jak jinak chápat, když místopředseda Pirátské strany a šéf jejího poslaneckého klubu Jakub Michálek v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že TOP 09 by měla zaniknout a uvolnit potenciál pro další subjekty?

Politické strany si konkurují a také v Ústavě ČR stojí, že náš politický systém je založen na "svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran". To platí rovněž o opozičních subjektech a dokonce o partajích, které k sobě mají blízko a které by leckdo rád viděl v jednom velkém a silném demokratickém bloku.

Bylo by proto naivní se domnívat, že jednotlivým uskupením bude nějak extra záležet na tom, jak prospívají jejich konkurenti, byť spolu třeba uzavírají dílčí spojenectví a mají i společného nepřítele. Je sice dobré pěstovat si svého koaličního partnera, a pokud mi hrozí volební výsledek pod pět procent, je racionální uvažovat o volebních aliancích. Ovšem cílem je pořád dosáhnout toho, aby voliči ostatních politických stran dali hlas té mé, a ne s někým vytvářet taktická spojenectví a dohadovat se s ním, jak se udělá to či ono.

Konkurence a soutěž je něco, co z demokratické politiky vymazat nelze. A pokud by se opravdu stalo (což je nereálné a ve skutečnosti si to asi nikdo z uvedených uskupení moc nedovede představit), že by se Piráti, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN spojily do jednoho, ve sněmovních volbách společně kandidujícího "demokratického bloku", tak politice v České republice by to spíš uškodilo.

Rozdrobená opozice a nadějní politici

Zmíněný Michálkův výrok jde však zcela opačným směrem a je spíše oním podražením židliček, které nejenže do férové soutěže nepatří, ale navíc ji narušuje a v posledku znemožňuje. Prohlašovat, že by někdo měl zaniknout, aby uvolnil potenciál pro ostatní, je hloupost. Pokud ostatní nějaký potenciál mají, měli by ho uplatnit bez ohledu na to, zda některá jiná politická strana existuje či nikoli. A jestli to nedokážou a musí si pomáhat tím, že o tom tímto způsobem hovoří v médiích, tak to s jejich potenciálem příliš slavné nebude.

Může se stát, že subjekty usilující o stejné nebo podobné voliče jako TOP 09 nakonec přivodí její zánik. Může se přihodit a čas od času se to stává, že je někdo tak slabý a neúspěšný, že z politické soutěže zcela vypadne, což jeho konkurentům přijde vhod.

Ale vznášet to skoro jako morální nárok v tom smyslu, že TOP 09 by měla jít sama z cesty, protože jen oslabuje opozici v Poslanecké sněmovně, škodí jí a přispívá k tomu, že je fragmentovaná a rozdrobená, a proto nemá šanci porazit Babiše, to je útok na samu podstatu politického systému, který je na soutěži stran založený. Totéž platí, když Michálek říká, že opozici poškozuje předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek.

Místopředseda Pirátů ve svém nedávném facebookovém statusu napsal: "Kalousek má samozřejmě své přednosti, je to výborný řečník, který často skvěle pojmenuje slabiny oponenta. Část shromáždění na Letné či Národní třídě mu za to po právu tleská. Ale v současné politické situaci už je za zenitem. A opozice má hodně nadějných politiků jako Markéta Adamová Pekarová, Vít Rakušan, Jan Farský nebo Marek Výborný, které však půlka společnosti vůbec nezná. Proto by to měl vyhodnotit on sám, že je zastiňuje. Měl by stáhnout volume a určitě nezastávat klíčovou pozici šéfa poslaneckého klubu."

Pokud je bývalý ministr financí vidět víc než někteří jiní opoziční politici a političky, není to asi jeho chyba, ale těch druhých, kteří se jím nechají zastínit. Musí asi více zabrat, anebo by opoziční partaje měly do popředí vystrčit někoho, kdo na Kalouska stačí a naopak upozadí jeho.

A co se týká toho, kdo je předsedou poslaneckého klubu TOP 09, to si musí vyřešit samotná topka. Pokud má za to, že Kalousek je pro ni na této pozici přínosem, i když to případně zhorší její vztahy s některými opozičními stranami, je to naprosto její právo a nikdo jí do toho nemá co mluvit. V první řadě musí sledovat vlastní zájem a to, aby v politické soutěži obstála, a už je na ní, jestli to znamená Kalouska někam schovat, nebo i nadále využívat jeho rétorické schopnosti.

Stěžejní úkol opozičních stran a vládní alternativa

A pokud podle Michálka TOP 09 a Kalousek ohrožují společný postup opozičních partají proti ANO a Babišovi, je třeba dodat, že jeho výroky mají obdobný efekt. Kdyby se někdo takovým způsobem vyjadřoval o mé straně a šéfovi mého poslaneckého klubu, neměl bych vůbec důvod se s ním bavit. Jaký význam má jednat s někým, kdo veřejně napadá existenci subjektu, ve kterém působím, a kdo nerespektuje, že si jeho poslanci a poslankyně někoho vybrali do čela svého klubu?

Smyslem a účelem každé politické strany je zajistit svou existenci, prosazovat svůj program a reprezentovat své voliče, a to vše v rámci demokratického a právního uspořádání České republiky. Kondice, ve které se nachází opozice jako taková, respektive její schopnost vytvořit vládní alternativu vůči hnutí ANO, je něčím druhotným a rozhodně není povinností žádného politického uskupení o ni usilovat.

Je dobré si uvědomit, že ačkoli v situaci rozdrobené a fragmentované sněmovní opozice to může vypadat, že jejím hlavním úkolem je tuhle fragmentaci překonat, spojit se a vytvořit alternativu, která bude přímo konkurovat Babišovu hnutí ANO, není tomu tak. Stěžejním úkolem opozičních stran je starat se o to, aby každá z nich měla co nabídnout občanům a přesvědčila je o tom, že má smysl ji volit.

V Poslanecké sněmovně zasedá devět politických subjektů, což není málo, zvlášť v kontextu toho, že jich tam většinou bývalo pět. Úvahy o spojování či společném postupu opozičních partají v takových podmínkách mají své opodstatnění, ale je užitečné si přiznat, že ve skutečnosti jde o doklad neschopnosti. Žádná z opozičních stran není natolik úspěšná, aby byla schopná růst a ostatní uskupení vytlačit. Snaha o formování volebních bloků je až důsledkem této neschopnosti.

Jejich vytváření, přestože se mu zřejmě v určité míře nelze vyhnout, tak není ničím jiným než přiznáním této slabosti a zoufalým pokusem dělat aspoň něco. Velkou otázkou však je, jak na to zareagují voliči jednotlivých partají. A protože právě z toho mají opoziční strany obavy (a jejich vyjádřením je i odmítání Kalouska), je dost pravděpodobné, že při dojednávání předvolebních spojenectví budou velmi opatrné a nic většího než společná kandidatura dvou uskupení nevznikne.

Vnucená nálepka a domácí úkoly od Milionu chvilek

Na zatím poslední protibabišovské demonstraci předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář prohlásil: "Podle CVVM jedna třetina voličů hnutí ANO volí ANO jako nejmenší zlo a říkají, že nemají alternativu. Proto se potkáme příští úterý 17. prosince v 18:00 tady na Václavském náměstí a pozveme zástupce demokratických stran, aby nám před koncem roku jasně řekli, jak vyřeší největší problémy České republiky, jakou mají vizi a jestli dovedou na těch hlavních důležitých věcech spolupracovat, ne se hádat."

Je pochopitelné, že Milion chvilek se snaží tlačit opozici k tomu, aby spolupracovala a předložila vizi, jak řešit, co nás trápí. Pokud chtějí nejen Babišovu demisi, ale i nějakou alternativu vůči němu a hnutí ANO, žádnou jinou možnost nemají - kromě založení vlastní strany, k čemuž se zatím nechystají.

Přesto není úplně šikovné, když se většina opozičních partají hodí do jednoho pytle a vytváří se vazba mezi nimi a protesty organizovanými Minářem a spol. Strany v opozici musí přesvědčit voliče a působit směrem k nim, nikoli primárně na lidi, kteří chodí na akce organizované Milionem chvilek. To je stále relativně malý výsek občanů a partajím nakonec může uškodit, když budou vypadat jako někdo, kdo se snaží zavděčit Milionu chvilek, uchází se o jeho přízeň a od jeho představitelů se nechá zkoušet a úkolovat.

Opoziční strany by samozřejmě měly mít představu, jak řešit hlavní potíže České republiky a v klíčových otázkách by měly být schopné spolupracovat. Ovšem neměly by zapomínat, že především se musí starat o to, aby voliče oslovily ony samy a aby uspěla ta která partaj.

A to je důležitější než se podbízet Milionu chvilek anebo se až příliš soustředit na spolupráci a zaseknout se na sporu o Kalouskovi a hádat se o to, nakolik opozici oslabuje – jako by opozice byla jedna strana a Kalousek byl jejím špatným reprezentantem. Pokud si tohle nechala vnutit a neumí s tím dělat nic jiného, než bývalého předsedu TOP 09 odhánět, za moc nestojí.