Před dvěma roky se v Rusku událo něco nevídaného. Parlament Ingušska v prvním čtení schválil zákon zakazující propagaci Stalina a jeho zločinů. Z veřejného prostoru malé severokavkazské republiky mělo zmizet vše, co by krvavého sovětského diktátora připomínalo - sochy, názvy ulic nebo obcí.

Tamní poslanci měli k zákazu stalinského kultu pádný důvod. Během operace Čečevica, jak byla v únoru 1944 pojmenována deportace Ingušů a Čečenců za domnělou kolaboraci s nacisty, bylo do Střední Asie nedobrovolně vystěhováno přes 90 tisíc Ingušů. Vrátit se do svého rodného kraje mohli až po Stalinově smrti.

Schválení nového zákona podporovaly ingušské elity a dokonce ruská pravoslavná církev. Šéf Ingušské republiky Junus-Bek Jevkurov bez skrupulí o Stalinovi tvrdí, že je "nepřítelem číslo jedna pro všechny deportované národy". Proti zákonu se postavili místní komunisté, ale i státní prokuratura. A zřejmě také Kreml. Další projednávání se nekonalo, už dva roky na dokumentu leží prach.

Stalin není kontroverzní

Během posledních dvou let se Rusko naopak se Stalinem smiřuje. Krvavý sovětský diktátor stále není Kremlem oslavován, ruská společnost k němu ale nachází vřelejší vztah. Zprávy o instalaci nové Stalinovy busty nevyvolávají mezi Rusy na celostátní úrovni kontroverze ani výrazné emoce. Jen letos by měly být postaveny "otci sovětských národů" dva pomníky: Jeden na Sibiři v Novosibirsku a druhý na Urale v Čeljabinské oblasti, kde se ve městečku Kusa doslova vynořil z místního rybníku.

Zdá se, jako by ruská společnost plula proti proudu času. Předloňský průzkum provedený provládní sociologickou agenturou VCIOM ukázal, že bezmála polovina Rusů si myslí, že stalinské represe byly vynuceným opatřením, které zajistilo pořádek v zemi. S tímto názorem navíc souhlasí 43 procent Rusů ve věku od 18 do 24 let a 48 procent Rusů ve věku od 25 do 34 let. Tedy generace, která Sovětský svaz nezažila a pamatuje si jen novodobé a kvazidemokratické Rusko.

Rok starý průzkum nezávislé agentury Levada Centr zjistil, že Stalin u Rusů vyvolává převážně lhostejnost, nebo respekt. Stalina si váží převážně proto, že sovětský vůdce údajně vyhrál druhou světovou válku a udělal ze SSSR velmoc. Stalin je zosobněním nejvyššího politického vrcholu, jehož kdy Rusové v moderních dějinách dosáhli.

Válka o historickou paměť

Stalin jako by se stal oprášeným symbolem ruské společnosti žijící v éře tvrdého putinismu. Politický analytik moskevského Carnegie centra Andrej Kolesnikov si všiml korelace mezi stupňující se autokracií režimu Vladimira Putina a růstem popularity jeho dávného předchůdce mezi Rusy.

"Jedním z paradoxů Putinova Ruska je, že s přitvrzováním současného režimu narůstá Stalinova popularita mezi Putinovými stoupenci a současně se zvyšuje pravděpodobnost, že tito Rusové budou omlouvat činy sovětského diktátora. Zřetelněji se to ukázalo po ruské anexi Krymu v březnu 2014," píše ruský politolog ve svém článku nazvaném Why Russia Is Making Stalin Great Again.

Jak Kolesnikov uvádí, dokonce Putinovi nejbližší spolupracovníci ochotně přiznávají, že Stalin byl krutý tyran. Státní propaganda jej však opět ukazuje jako symbol ruské hrdosti a průmyslového rozmachu země. Napomáhá tomu také populární kultura, která často ze Stalinových katů - příslušníků jednotek NKVD – dělá romantické hrdiny televizních seriálů.

Ruský politolog tvrdí, že se v Rusku vede válka o historickou paměť. Část ruské společnosti se snaží vzdorovat plíživé stalinizaci, ale také konzumní lhostejnosti, která degradovala Stalina na pouhou módní značku s mírně provokativním nádechem.

Příkladů uvádí několik. V uralském městě Ufa funguje pánské holičství Stalin. Z jeho vývěsního štítu se na zákazníky dívá diktátor stylizovaný do hipstera. V moskevském popravčím domě pár kroků od Kremlu bude místo muzea luxusní obchodní dům. Vadí to pouze malé části Rusů.

"Občanská společnost se v Sovětském svazu zrodila z protistalinského hnutí a v soudobém Rusku má stejné kořeny. Nyní vnuci těch, kteří vraždili naše prarodiče na moskevském popravišti Komunarka a po celém Gulagu, plánují bojovat za rozum a duše našich dětí, vnoučat a pravnoučat. Válka o historickou paměť rozumů a duší dalších generací je zřejmě největší ruskou bitvou," myslí si politický analytik.

Stalin je ruský Pol Pot

Souvislost mezi nynějším Putinovým režimem a oblibou Stalina vidí rovněž ruský opoziční politik Leonid Gozman. Podle jeho názoru je to tím, že Rusové žijí v přesvědčení, že postavení světové velmoci se dá dosáhnout pouze nesvobodou.

"Spojitost samozřejmě existuje. Přímá i nepřímá. Občané věří, že význam země a její úspěchy nemají nic společného s demokracií nebo liberalizací režimu, ale s autokracií, pokud možno co nejtvrdší. Ivan Hrozný a Petr I. jsou populárnější než Alexandr II., ačkoliv vládnutí prvních způsobilo depopulaci a ekonomické problémy, a vláda druhého přinesla výrazný ekonomický růst, který trval do roku 1917. Stalina si jeho současní stoupenci váží ne kvůli represím, ale protože si ho dávají do souvislosti s významným postavením země, pořádkem a spravedlností. I když spravedlnost za jeho vlády neexistovala a pořádek byl velmi relativní," myslí si ruský liberální politik.

Demytizace Stalinovy role v dějinách bude podle Gozmana jedním z důležitých úkolů pro Rusko poté, co se zbaví současného režimu.

"Stalin mi je odporný. Vnímám ho hůř než Hitlera. Myslím si, že ho nejde porovnávat s Hitlerem, ale s Pol Potem. Den jeho smrti, 5. březen, považuji za svátek," dodává v rozhovoru pro Tiscali.cz známý ruský opoziční politik.

Stalin jako archaická modla

Ruský politolog Alexandr Asafov si nemyslí, že se Kreml pokouší omezovat svobody občanské společnosti. Společenské procesy, které se v poslední době v Rusku dějí, vnímá pozitivně. Stalina však nikoliv. Přesto rozumí důvodu, proč nyní Rusové k sovětskému vůdci vzhlížejí.

"V Rusku nedochází k posilování autoritářského režimu. V Rusku naopak dochází k procesům, které je možné označit za modernizaci. Legislativní změny, které obsahují různá omezení a zákazy, považuji za zjednání pořádku," vysvětluje analytik v rozhovoru pro Tiscali.cz.

Podle jeho slov v Rusku existuje poptávka po režimu, který by poskytoval obyvatelstvu sociální jistoty výměnou za omezení určitých práv.

"Rusové chtějí, aby byly jejich problémy rychle a efektivně vyřešeny. Chtějí, aby někdo pomstil příkoří ze strany oligarchů a zkorumpovaných státních úředníků. Chtějí, aby jim byl stát otcem. V moderních ruských dějinách byla pouze jedna osoba, která byla symbolem takového otcovství. Tou nebyl ani car Mikuláš II., ani Lenin nebo snad Brežněv, ale právě Stalin. Stalin je symbolem otce a pomsty zároveň," podotýká politolog.

Asafov říká, že nesouhlasí s nadšeným obdivováním Stalina, stejně jako nesouhlasí se slepou nenávistí vůči němu. Je to prý složitá historická osobnost, která si zasluhuje objektivní hodnocení.

"My vlastenci známe své dějiny a nezakrýváme oči před negativními událostmi a slepě nevyzdvihujeme ty pozitivní. Myslím si, že postoj ke Stalinovi jako symbolu se bude měnit s vývojem ruského státu. Lidé se naučí zodpovídat za své činy a přestanou hledat osoby nebo symboly, které místo nich řeší všechny problémy," je přesvědčen ruský expert.