Před nedávnem pobavil internet francouzský politik Eric Woerth, který se vyfotil na kolmé zasněžené skalní stěně. Fotka přitom vypadá, jako kdyby ve skutečnosti lezl po čtyřech po mírné sjezdovce a fotograf jen naklopil aparát. Nasvědčují tomu důkazy jako poloha stojících lidí, trčícího zipu či kotvícího lana.

V tomto případě samozřejmě příliš nezáleží na tom, zda je fotka pravá. Jde pouze o kuriozitu. Existují však i závažnější případy falešných snímků.

pic.twitter.com/rCfikb5F9Z

— Eric Woerth (@ericwoerth) 12. srpna 2019

Víly z Cottingley, 1917

V dnešní době se to může zdát úsměvné, ale svého času se lidé nechali oklamat i fotografiemi údajných víl. Vznikly v roce 1917 a do historie se snímky zapsaly pod názvem Víly z Cottingley. Jejich autorkami byly dvě sestřenice, šestnáctiletá Elsie Wrightová a desetiletá Frances Griffithsová z Cottingley v Anglii. Snímky se proslavily především tím, že je jako ilustraci použil slavný spisovatel Arthur Conan Doyle, a to ke článku o vílách pro vánoční vydání časopisu The Strand Magazine v roce 1920.

Doyle věřil v pravost fotografií, kterou ostatně potvrzovali i někteří experti na falzifikáty, jako Henry Snelling, a napsal: "Uznání jejich existence bude znamenat otřesení materialistického světonázoru dvacátého století v jeho hlubokých vyjetých kolejích v blátě, který bude muset přiznat kouzlo a tajemství života. Po tomto objevu pro svět již nebude tak obtížné připustit duchovní poselství podporované fyzikálními fakty, které tu byly již před tím." Elsie později přiznala, že fotografie byly podvrhem a siluety víl byly vystřiženy z papíru; a že jim přišlo hloupé se přiznávat k legrácce, která se jim vymkla z rukou a oklamala slovutného spisovatele. Frances ale zarytě tvrdila, že na páté a poslední fotografii jsou víly skutečné.

Nessie na jezeře, 1934

Slavná fotografie takzvané lochnesské příšery zachycuje krk a hlavu domnělého netvora. Pochází z roku 1934 a vyfotil ji údajně chirurg Robert Kenneth Wilson. Fotografie byla uveřejněna v novinách Daily Mail 21. dubna 1934. Pozdějšími analýzami se prokázalo, že objekt byl ve skutečnosti malý (mezi 60 a 90 centimetry), a v roce 1994 byla fotografie označena za podvrh. Pravděpodobně je na snímku dětská hračka s přidělanou hlavou. Podvod údajně zinscenoval jistý Marmaduke Wetherell hnán touhou po pomstě vůči deníku Daily Mail. Chtěl médiu zřejmě udělat ostudu a ani on asi nepočítal s tím, že fotografie bude klamat celých 60 let. Ani tato verze příběhu však není zcela jistá.

Smrt republikánského vojáka, 1936

Jedna z nejslavnějších válečných fotografií je také jednou z těch nejkontroverznějších. Za občanské války ve Španělsku zachycuje vojáka, který je zasažen střelou a klesá umírající k zemi. Fotografie proslavila jejího autora, fotografa Roberta Capu, a ovlivňovala názor mnoha lidí na válečný konflikt. Jenže dost možná nevznikla tak, jak by se mohlo zdát. Nejprve se soudilo, že je celá zinscenovaná a že voják na snímku ve skutečnosti zásah pouze hraje. Nebyla totiž známá totožnost mrtvého a Capa nechtěl o snímku příliš mluvit.

Poté, co experti začali tvrdit, že smrtelnou křeč v ruce by nikdo fingovat nedokázal, a totožnost jediného padlého vojáka v ten den - Frederica Borrella Garcíi - potvrdil jeho bratr, vznikla jiná verze. Pomocí studia dalších, po dlouhou dobu neznámých snímků, pořízených Capou a jeho partnerkou ve stejný den, z nichž na mnoha z nich je stejný voják, se usoudilo, že s největší pravděpodobností nešlo o smrt v bitvě, i když zachycené umírání je asi pravé. Vojáci podle všeho cvičili a pózovali a není vyloučeno, že se přehlídka konala právě kvůli fotografování Capou. Cvičení zřejmě vyvolalo pozornost nepřítele, který začal střílet. A nachystaný Capa jen stiskl spoušť.

Morální dilema, které pociťoval kvůli tomu, že voják pravděpodobně zemřel jen kvůli fotografování, možná stálo i za nechutí Capy slavný snímek více komentovat. V současné době je ve hře ještě další verze, kdy bylo pomocí srovnání krajin zjištěno, že fotografie vznikla nikoliv u Cerro Muriano, ale u obce Espejo, kdy se v době pořízení snímku nebojovalo. Vrací se tak domněnka o fingované smrti.

Kouzla Sovětského svazu

Sověti byli mistři retuše, i když neměli k dispozici photoshop. Sovětští cenzoři byli známí svými "kouzelnickými" schopnostmi – jejich specialitou bylo odstraňování lidí ze snímků. Většinou zmizení na fotografii šlo ruku v ruce se zmizením – nebo popravou – v reálu. Lev Trockij zmizel hned z několika slavných fotografií (asi nejznámější je ta s Leninem, na které byl umazán i Lev Kameněv, popravený v roce 1936. U nás zase Rudolf Slánský ruku v ruce se ztrátou života ztratil místo i na fotografiích vedle prezidenta Klementa Gottwalda.

Nicméně asi nejslavnějším podobně upraveným snímkem je odstranění Nikolaje Ježova ze snímku, kdy vedle Stalina prochází kolem Moskevského průplavu. Ježov, jedna z hlavních postav Velkého teroru, během něhož působil jako šéf tajné policie, se znelíbil v roce 1938. Následně byl zatčen a popraven. Pro upravování negativů používali mistři tohoto řemesla kreslení tenkými štětečky, vyškrabování, vrstvení různých negativů na sebe a další techniky.

Sarkozy bourající Berlínskou zeď, 1989

Jednou z fotografií, která pravděpodobně vznikla jindy, než bylo udáno, je fotografie mladého Nicolase Sarkozyho, který údajně 9. listopadu 1989 popadl krumpáč a jal se rozbíjet Berlínskou zeď. Jenže podle historiků by takové jednání bylo v popsaný den ráno velmi zvláštní, protože otevření hranic bylo oznámeno až večer a přišlo poměrně překvapivě. Alain Juppé, který měl cestovat se Sarkozym, byl podle historických zdrojů 9. listopadu na cestách jinde. On osobně ovšem ve věci zdatně mlží: V jeho biografii se dočteme, že do Berlína přijel až 16. listopadu, v rozhovoru, který dal médiím, ale uvádí 10. nebo 11. listopadu a na svých webových stránkách píše o 9. listopadu. Na dotazy médií pak tiskový mluvčí uvedl, že šlo zkrátka o "některý z těchto dnů". Účast Sarkozyho se pak stala jako obvykle terčem internetových vtipálků.

Žralok v New Yorku (a jinde)

Hurikán Sandy si v roce 2012 vyžádal 233 obětí na životech a zvýšená hladina moře, kterou způsobil, zaplavila New York. Živel ale nalákal také tvůrce fejkových fotografií, které internet doslova zaplavily. Asi nejznámější z nich byla efektní bouřková mračna nad Sochou svobody. Šlo ve skutečnosti o fotomontáž ze dvou různých snímků. Ani žralok se ulicemi New Yorku při hurikánu Sandy neproháněl; zajímavé je, že tento motiv se opakoval na podvodných fotografiích už dříve. Je jakýmsi evergreenem vždy, když je zaplaveno nějaké větší přímořské město, a ač jde o stále stejnou fotografii (která je samozřejmě dovednou fotomontáží sama o sobě), vždy má údajně zachycovat aktuální situaci v právě postiženém městě.

Putin s amforami, 2011

Podobně jako v případě umírajícího vojáka ani fotografie Vladimira Putina z roku 2011 nijak nelže. Zachycuje skutečně ruského prezidenta, jak nese z Černého moře dvě vylovené antické amfory. Jde ale o samotné okolnosti, které se ukázaly jako zinscenované. Později se potvrdilo to, co znalci vzhledem ke stavu amfor viděli okamžitě: Nádoby nestrávily na dně moře celá staletí, aby je náhodně našel při prvním ponoru prezident. Byly malou chvíli před celým divadýlkem ponořeny do vody archeology a Putin dostal přesné instrukce, kam se pro ně má vydat.

Uprchlíci na vlaku v Chebu, 2015

Kdykoliv se začne více mluvit o migrantech a uprchlické krizi, dříve či později se objeví znovu fotografie, kterou kdosi fotomontáží vytvořil v roce 2015. Má znázorňovat uprchlíky na střeše vlaku na nádraží v Chebu. Uvedené nádraží sice na snímku skutečně je, uprchlíci jsou ale přidaní v programu na úpravu fotografií. Ač se na podvod opakovaně upozorňovalo, vždy se znovu najde dostatek lidí, kteří fotomontáž sdílejí.