Kdo by se někdy v životě nezkusil aspoň jednou pobavit na účet někoho jiného? Kdo nikdy nepřipravil na své kamarády nějaký ten kanadský žertík, nebo je nenachytal na vymyšlenou historku, případně je klasicky neobalamutil přímo na svátek všech taškářů, na apríla?

Vždyť o nic nejde. Je to přece jen taková nevinná legrace, které se pak většinou zasmějete i společně s napálenými kamarády. Na takovém druhu humoru přece nemůže být nic špatného.

Tedy nebývalo na něm nic moc špatného, dokud se lidstvo nerozhodlo přenést velkou část svého humoru do virtuálního prostředí, na internet a sociální sítě. Jak se nám ukázalo především v posledních letech, spousta lidí je bohužel z fleku schopná na internetu uvěřit každé věci, ať je sebevíce stupidní, a následně ji jako zaručeně pravdivou šířit dál mezi ostatní uživatele.

Dnes se tak často mluví o tom, že žijeme v takzvané době postfaktické, kdy je především prostředí internetu plné hoaxů, poplašných zpráv a dalších výmyslů, kterým ale spousta lidí bezmyšlenkovitě věří, i když k ověření jejich pravosti dost často stačí jen pár kliknutí.

Ne vždy ale jde o záměrnou propagandu šířenou dezinformačními weby sloužícími konkrétním zájmovým skupinám, které chtějí protlačit svoje zájmy. Ani o stránky pomatených vyznavačů konspiračních teorií, kteří věří, že je Země placatá, že na Měsíci žijí nacisté a že očkování způsobuje autismus. Ani o podvodné weby, které sdílejí a šíří šílené zprávy, jen aby nalákaly co nejvíce naivních čtenářů, a zajistily si tak co nejvíce klikanců a výdělků z reklamy.

Může se to zdát neuvěřitelné, ale někdy poplašné zprávy a hoaxy vzniknou prostě jen ze zdánlivě nevinného internetového vtipu, u nějž někteří lidé neprohlédnou většinou velmi okatý, nebo úplně přiznaný humor, a následně vtípek sdílejí jako pravdivou informaci. Bohužel skutečně nejde o příliš vzácný jev a člověk musí často zoufalstvím brečet nad tím, jaké absurdity jsou schopni někteří uživatelé internetu vzít vážně.

Zprávy pro zasmání

Dobrým příkladem jsou satirická zpravodajství. Internetové servery, které parodují skutečná média, píší přiznaně recesistické a smyšlené zprávy, nebo dokonce natáčejí falešné výstupy ze studií a z terénu. Přitom jejich cílem rozhodně není balamutit veřejnost, ale především čtenáře bavit a s humorem parodovat aktuální společenská témata.

U nás mezi nejznámější patří jistě server Infobaden News, který je bohužel od loňského roku neaktivní, jeho satirické články ale stále kolují českým internetem. V minulosti se autoři dokonce pokusili rozjet projekt Infobaden TV a vydali několik zdařilých parodií televizních zpravodajství.

Dnes mezi oblíbené a stále aktivní servery patří například Tísíckráte.cz, zaměřující se především na církevní prostředí. Stránka letos dokonce získala ocenění Magnesia Litera v kategorii "Blog roku". Dále AZ274, který s podtitulem "Nikdo nám nediktuje, o čem smíme lhát" paroduje především dnes tak populární dezinformační weby jako Aeronet, AC24 či Sputnik.

Přesto, že se jedná o přiznané satirické servery, najdou se lidé, kteří jejich obsah vezmou zcela vážně, jak upozorňují i sami autoři: "AZ247.cz je ironie a sarkasmus... někdo tomu říká i satira. Pointou tohoto textu je Vám sdělit, že všechny naše články jsou vymyšlené a nezakládají se na pravdě. I přesto, že tu tento text visí už od založení tohoto webu, stejně se najde velké procento lidí, kteří zde publikovaným zprávám věří. Za takové lidi a jejich následnou hysterii neneseme odpovědnost," stojí napsáno na serveru AZ274.

Toto humorné zpravodajství loni například vyvolalo mezi mnohými uživateli sociálních sítí hysterii, když vydalo článek o tom, že Evropská unie chce nechat přejmenovat Karlův most na Most Václava Havla, načež server musel na chvíli přestat hrát svoji parodující pózu a napsat na Facebook vážný vysvětlující příspěvek.

Rozhodně ale nejde o ojedinělý případ. Rovněž zmíněný server Infobaden vydával příspěvky, nad kterými se rozhořčili lidé, kteří neprohlédli humor. Takřka legendárním se stal článek z roku 2011 o dětském táboře hrůzy, který s hranou vážností kritizuje to, že děti musely na letním táboře spát ve stanech bez klimatizace, neměly připojení k wi-fi a podobně.

Ač je tato recese takřka sedm let stará, stále se často objevuje a je hojně komentována. Když člověk nahlédne jen do diskuse pod článkem, narazí na spoustu vážně myšlených komentářů, které text berou jako důkaz toho, že jsou dnešní děti zhýčkané.

"Ve stejných stanech jsme spali nedávno se školním výletem a nechápu, co těm rozmazleným malým spratkům vadí. Jestli nemají místo? Tak měli spát venku. U nás se vešlo 14 lidí do takové chatky a koukali jsme se společně na film a bylo to super. Znovu bych se tam vrátila," píše například jedena z diskutujících.

Když chybují politici i novináři

Velmi zarážející je, že na podobné texty satirických serverů někdy naletí i politici, nebo dokonce novináři, kteří informace bez ověřování převezmou a vytvoří na jejich základě vlastní článek do reálného zpravodajství.

Loni se rozhořčil senátor Jaroslav Doubrava, když se dozvěděl, že nám Evropská unie chce zakázat písmeno Ř, protože je prý pro ostatní evropské národy příliš složité. Nevšiml si ale, že sdílí článek z dnes již neaktivní satirické stránky Pravdivé zprávy spadající pod Primu. Ve stejném roce tento server napálil i místopředsedkyni ODS Alexandru Udženiju, která uvěřila tomu, že se po kouření bude v hospodách omezovat i alkohol, a rovněž se stačila proti neexistujícímu problému veřejně ohradit.

Přitom k ověření, že se nejedná o skutečnou zprávu, stačilo skutečně málo, ale oba politici raději článek ihned sdíleli a udělali ze sebe před českým internetem šašky, kteří neumějí pracovat s informacemi. Ještě děsivější ale je, když se podobně nachytají lidé pracující v médiích, od nichž bychom v tomto čekali největší zodpovědnost.

Toto se stalo například v případě zmíněného webu Tisíckráte.cz. Na článek z roku 2016 o tom, že Katolický týdeník přiloží ke svému vydání předcházejícímu svátku upálení Mistra Jana Husa sirky, se nachytal Blesk.cz a zprávu převzal jako pravdivou. Humorný text tvrdící, že režisér Jiří Strach půjde kvůli svému filmu Anděl páně 2 před církevní soud za hanobení křesťanství, zase přejal server Týden.cz.

Můžeme tedy být asi rádi, že dnes již neběží populární české satirické zpravodajství Česká soda. V dnešní době, kdy jsou lidé schopni uvěřit každému zpravodajství, ať vypadá sebeabsurdněji, by to asi Petr Čtvrtníček a spol. neměli tak jednoduché. Lidé by se nad jejich zprávami spíš pobuřovali, než bavili, a ještě by se omylem vyvolalo obří celostátní pátrání po tom, kde je mladší, hezčí a chytřejší bratr Miloše Zemana - Leoš Zeman.

Zrádný humor na sociálních sítích

Humor, který se vymkne kontrole a stane se z něj hojně sdílený hoax nebo poplašná zpráva, není záležitostí pouze satirických serverů, ale často vzniká i přímo na sociálních sítích. Na Facebooku najdeme řadu případů původně parodických obrázků, které ale jiní uživatelé vezmou smrtelně vážně, nijak si jejich nepravdivost neověří a nadále věc sdílejí a přeposílají známým.

Legendou je například obrázek s neexistujícím citátem Jana Wericha, který vytvořil velmi oblíbený, ale nedávno bohužel zrušený facebookový účet parodující prezidentského mluvčího Jiřího Ovčáčka. Obrázek se na sítě dostal v roce 2015, kdy byl český internet v jednom ohni kvůli uprchlické krizi.

Werichova údajného citátu, zaměřeného proti muslimům, se chytla právnička a tehdejší sympatizantka antiislámských hnutí a následně ho s vážnou tváří sdílely tisíce lidí. Dodnes na tento smyšlený citát můžeme na nejrůznějších koutech sociálních sítí narazit a stále je hojně sdílený a braný vážně, ač na něm není nic pravdivého.

Ostatně právě téma uprchlíků je v případě těchto vtipů, které se začnou nekontrolovatelně šířit jako poplašné zprávy, velmi časté. Je třeba ale říct, že v rámci sociálních sítí tyto vtípky už vznikají spíše s primárním záměrem někoho nachytat a zesměšnit - většinou názorovou protistranu - než čtenáře pobavit. Autoři je tak často postují přímo do skupin uživatelů, u nichž doufají, že jim skočí na špek.

Uprchlíci jsou všude!

Například na začátku tohoto měsíce se, jak informoval server Aktuálně.cz, objevilo video, které jeho autor vydával za záběry z pražského Masarykova nádraží (ve skutečnosti se jednalo o záběry z Anglie) se smyšleným textem, že do Česka přijelo na tisíc pět set migrantů z Německa. Přes noc příspěvek na Facebooku sdílelo deset tisíc lidí, ač se jednalo o jasný podvrh.

Není těžké si dohledat, že autor příspěvku vystupující na sociální síti jako Josef Vyskočil (všimněte si celkem jasného odkazu na postavu blázna Pepka z Poslušně hlásím) je internetový vtipálek, nebo chcete-li troll, kterému šlo o to nachytat co nejvíce lidí a zasmát se jejich hlouposti.

Falešné fotky nádraží a migrantů jsou v této branži opravdu oblíbené a úspěšné. Již od roku 2015 se na sociálních sítích pravidelně objevuje například velmi okatá fotomontáž, která má zobrazovat partu uprchlíků na nádraží v Chebu. Ač po krátkém pohledu musí být i člověku bez vzdělaní grafika jasné, že se jedná o lacině provedený podvrh, nachytaly se na tuto falešnou fotografii tisíce lidí a situaci musel uklidňovat dokonce starosta města.

Uprchlíci zkrátka táhnou, ať sdílíte sebevětší nesmysl - třeba fotku obřího stanového městečka pro migranty na pražské Náplavce, které ale v Praze není, jako se to povedlo humorné stránce "Mačkáš mi hada, debile". Pár tisíc lidí se prostě vždycky nachytá. Ze všech podobných případů by už pomalu šla sestavit celá encyklopedie internetového trollingu.

Ano, může být jistě zábava dělat si takto legraci z toho, že se někdo nachytá na jasný podvrh a okatý vtípek se pro něj stane šílenou pravdou. Otázka ale je, jak moc to pomáhá společenské diskusi. Dalo by se jistě polemizovat s tím, nakolik je tento styl humoru v pořádku. Na jednu stranu tu dochází k nebezpečnému šíření fám, které negativně ovlivňují společenskou náladu, na druhou stranu si za to uživatelé mohou především sami, protože nezodpovědně pracují s informacemi.

Každopádně nám tyto věci ukazují, jak špatně na tom je naše společnost, pokud jde o mediální gramotnost.