Státní duma, dolní komora ruského parlamentu, v polovině dubna schválila novelu zákona, která umožňovala postihovat šíření nepravdivých zpráv a hoaxů prostřednictvím sociálních sítí. Nová legislativa měla nařizovat tvrdou moderaci sociálních sítí. Pokud by se veřejně objevily nepravdivé, vulgární či protiprávní informace, správci sítí měli za povinnost je do 24 hodin vymazat. V opačném případě by jim hrozila několikamilionová pokuta.

Pokud by sociální sítě opakovaně ignorovaly výzvy k vymazání zakázané informace, ruský internetový cenzor Roskomnadzor měl mít právo zablokovat fungování dané sítě na území Ruska.

Jeden z autorů novely, poslanec státostrany Jednotné Rusko Sergej Bojarskij, vysvětloval nutnost přijetí kladiva na sociální sítě masivní vlnou lží, která se šířila ruským internetem po březnovém požáru v obchodním centru Zimňaja višňa v sibiřském Kemerovu. Lidé tam vyšli protestovat proti místním orgánům, protože nevěřili oficiálním informacím o 64 mrtvých. Spoléhali na falešné informace o několika stovkách uhořelých, šířené sociálními sítěmi.

"Tragédie v Kemerovu ukázala, jak náš informační prostor není kvůli sociálním sítím chráněný proti falešným informacím, hoaxům a plánovaným akcím," popsal slabá místa internetu Bojarskij.

Je to trend

Moderace sociálních sítí kupodivu není ruský nápad. Přísnější dohled nad veřejnou internetovou komunikací zavedlo Německo. Od letošního ledna mají sítě jako Facebook nebo Twitter povinnost mazat protizákonný obsah. Pokud tak neučiní do 24 hodin, dostanou pokutu ve výši až padesáti milionů eur.

Přestože je vidět, že se ruští poslanci inspirovali německým modelem, má to jeden háček: Německo je demokratickou zemí, Rusko zemí s autoritativním režimem zahaleným do demokratického pláštíku.

Ruská opozice po pěti letech perzekuce nemá sílu ani invenci. Rusové nespokojení s vládou Vladimira Putina svou nespokojenost neukazují v ulicích, svou frustrací přenášejí do virtuálního prostoru.

Internetový aktivismus je pro Rusy vlastně poslední baštou odporu proti kremelskému režimu. Stal se relativně bezpečnou formou protestu proti situaci v zemi a místem svobodného vyjadřování. I když v posledních letech se množí případy zatčení opozičníků za posty v sociálních sítích, zejména v regionech daleko od Moskvy.

Začátkem května začal v městečku Torpec, ležícím 450 kilometrů od ruského hlavního města, soudní proces s tamním obyvatelem Vladimirem Jegorovem. Tajná služba FSB ho podezřívá z propagace extremismu, neboť v sociální síti VK vyjádřil nesouhlas s Vladimirem Putinem.

Proto ruská opozice vnímá novelu zákona zasahujícího do komunikace na sociálních sítích jako utahování šroubů a omezování svobody.

Druhé čtení změny zákona o internetové komunikaci se mělo konat koncem května. Z toho však sešlo. Šéf výboru pro informační politiku Státní dumy Leonid Levin prohlásil, že se zatím nesešla pracovní skupina, která má dokument upravit a poslat do dalšího schvalovacího kola.

Ruský deník Kommersant uvádí mnohem pravděpodobnější důvod poslanecké liknavosti: Kreml už novelu nepotřebuje.

Ruské lži

Kuriózní je sama představa, že by ruský režim zasahoval proti nepravdivým informacím. Rusko je totiž velmocí v šíření fake news. Smyšlené zprávy posílají do světa oficiální, státem řízená nebo prokremelská média. Zpravodajské relace či talk show cíleně bombardují Rusy a zahraniční diváky televizní stanice RT (dříve Russia Today) tak zvaným alternativním pohledem na světové dění. Rusko v něm hraje roli neposkvrněné mocnosti čelící tlaku dekadentního Západu.

Současně s oficiální propagandou fake news existuje odvrácená strana informační války, kterou Moskva na sociálních sítí vede. Od roku 2014 v Petrohradu funguje trollí farma, která vyrábí falešné či zkreslené zpravodajství a vysílá je po internetu. Společnost, která si trolly najímá, patří miliardáři Jevgeniji Prigožinovi, který má blízko k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

A jaké jsou největší fejky šířené Ruskem?

Ukrajina - cvičiště ruských trollů

Svržení autoritativního ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a konflikt na východě Ukrajiny zrodily ruské fake news jako destruktivní zbraň mezinárodního přesahu. Ruská propaganda strašila obyvatele Krymu invazí ukrajinských radikálů a hypnotizovala obyvatele Donbasu, aby povstali proti nové vládě v Kyjevě. V obou případech pro Moskvu úspěšně. Poloostrov se stal součástí Ruska, východ Ukrajiny se stále bouří.

Poslední čtyři roky přinesly tisíce nepravdivých informací a pololží. Je až překvapivé, jak lehce se distribuují. Ruský První kanál v červenci 2014 těsně po osvobození rebely kontrolovaného Slavjanska ukrajinskou armádou informoval o tom, že vládní vojáci ukřižovali ve městě malého chlapečka. Týž ruský kanál spolu s dalšími prokremelskými médii šířil informaci, že ukrajinští vojáci mají od vlády slíbeno, že po vyhrané válce dostanou na Donbasu pozemek a k němu dva otroky z řad místních obyvatel.

Perlou ruské propagandy bylo vystoupení donbaského rebela v talk show státní televize Rossija. Vlivný představitel proruských separatistů na východě Ukrajiny Vladimir Rogov prohlásil, že ukrajinští školáci mají přikázáno zabíjet hýly, protože mají rudá bříška symbolizující Rusko. Naopak děti musí krmit sýkory koňadry, protože jejich peří má barvu ukrajinské vlajky. Rogov byl za tuto lež odměněn potleskem.

Tragédie letu MH17

Zvláštní kapitolou "ukrajinských" fejků je sestřelení malajsijského boeingu. Let MH17 směřující z Amsterodamu do Kuala Lumpur byl 17. července 2014 nad Ukrajinou zasažen raketou a zřítil se k zemi. O život přišlo 298 lidí.

Nizozemská vyšetřovací komise odhalila, že za pádem boeingu stojí proruští separatisté a se vší pravděpodobností i příslušníci ruské armády. Z Ruska měl být na východ Ukrajiny dopraven protiletecký systém Buk, který letoun společnosti Malaysia Airlines sestřelil.

Rusko projevilo mimořádné úsilí, aby se vyvléklo z podezření. Ruský První kanál tvrdil, že získal exkluzivní snímky potvrzující sestřelení boeingu ukrajinskou stíhačkou. Poté se ruskému bulváru přihlásil údajný svědek, který verzi se stíhačkou potvrdil. Ruská propaganda se také odvolávala na jakéhosi španělského leteckého kontrolora, který prý v blízkosti letu MH17 viděl ukrajinské letouny. To vše byla lež.

Rusko nyní prohlašuje, že malajsijské letadlo sice bylo sestřeleno systémem Buk, ten ale patří Ukrajině. Ruská armáda s incidentem nemá prý nic společného.

Válka jako fejk

Vladimir Putin je mimořádně sebevědomý lídr. Nestává se příliš často, aby se na veřejnost dostaly jeho přehmaty. Ruského prezidenta ale loni v létě do problému dostala jeho armáda. V životopisném dokumentu Putin ukazoval kontroverznímu režiséru Oliveru Stoneovi údajné záběry útoku ruských vrtulníků na islamisty v Sýrii. Následně vyšlo najevo, že se pán Kremlu chvástal operací Američanů v Afghánistánu z roku 2009.

Nebyl to však první ani poslední fejk ruského ministerstva obrany. Například loni v listopadu ruští vojáci tvrdili, že Spojené státy pomáhají v Sýrii Islámskému státu. Jako důkaz použili záběry vystřižené z reklamy na mobilní hru AC-130 Gunship Simulator: Special Ops Squadron.

Západ pod palbou lží

Vděčným cílem ruských fejků je Evropa. Rusko rádo poukazuje na slabost evropských politiků a zhýralost evropské společnosti. Sebe naopak staví do pozice obránce konzervativních hodnot. V minulosti se často spekulovalo, že Moskva organizovala před významnými politickými událostmi kampaně na sociálních sítích. V této souvislosti se hovoří o brexitu a o ovlivňování amerických voleb.

Kreml se rovněž velmi snažil vyvolat informační chaos po otravě bývalého důstojníka ruské vojenské rozvědky Sergeje Skripala a jeho dcery v anglickém Salisbury. Ruská média a trollové do éteru vypustili několik desítek verzí otravy. Mají jedno společné: tvrdí, a tak to přímo napsal bulvární list Komsomolskaja pravda, že otrava Skripalových je součástí globální operace Západu proti Rusku.

Ruské fake news se často týkají přímo České republiky. Tamní oficiální média s velkou chutí šíří, občas překroucené, výroky prezidenta Miloše Zemana, které souzní s pozicí Kremlu.

V deníku Izvěstija se například loni 7. prosince hned naproti rozsáhlému textu o startu Putinovy volební kampaně objevil propagandistický článek o tom, že KSČM a SPD navrhnou Poslanecké sněmovně uznání připojení Krymu k Rusku. Uběhlo půl roku a stále nic.