Podle programů některých politických stran to vypadá, že jsme se ocitli na válečné stezce, budujeme opevnění, bojujeme, válčíme a pereme se za své zájmy. Ale s kým? Kdo je náš nepřítel? Evropská unie? Ostatní členské státy? Bruselská byrokracie? Zbytek světa? Nebo my sami? Andrej Babiš se ohání heslem "Silné Česko", ovšem není už samo o sobě dokladem slabosti? Kdo je silný, nepotřebuje to přece mít napsané na kšiltovce!

Představa deseti milionů Čechů, kteří budou svoji sílu demonstrovat tím, že si dají na hlavu Babišovu čepici, působí směšně. Samotný program hnutí ANO tomu odpovídá. Jaký má smysl jít do evropských voleb s heslem "Česko ochráníme, tvrdě a nekompromisně"? Kdybychom byli silným Českem, jak Babiš na své čapce tvrdí, nikdo by nás chránit nemusel.

Předseda hnutí ANO se však tváří, že ochranu potřebujeme a chránit nás bude on a evropští poslanci a poslankyně zvolení za jeho uskupení. Zdá se, že slabému a bezbrannému Česku nezbývá nic jiného, než se přimknout ke svému premiérovi a jeho europoslancům, kteří nás před zlým a ošklivým světem ubrání.

Ten v případě evropských voleb představují další státy Evropské unie. Hlavně pak ty, které jsou silnější a mocnější než my, a samozřejmě také bruselští úředníci a politici. Ovšem hodí se sem i každá jiná hrozba, před níž je třeba se mít na pozoru a která zdánlivě vyžaduje, aby se nás někdo zastal a bil se za nás.

Silné Česko maximálně tak na kšiltovce

Hnutí ANO ve svém programu pro evropské volby píše: "Ano, některé věci, které přicházejí z EU, postrádají selský rozum. Ano, jsou věci, které pro nás nejsou správné a výhodné. Proto uděláme vše pro to, abychom naši zemi a naše lidi ochránili jak před hrozbami dnešní doby, tak před čímkoliv, co není fér a co nám může komplikovat život. A naše sny. Uděláme všechno pro to, abychom nebyli Evropany druhé kategorie. K tomu potřebujeme SILNÉ ČESKO. A silný program, kterým Česko ochráníme."

Babiš tak říká, že výsledkem jeho působení v politice a několika let, co byl nejprve ministrem financí, a později se stal předsedou vlády, je naše slabost a potřeba ochrany. Na jednu stranu sice neustále opakuje, že výsledky jeho vládnutí jsou vidět, přitom ale podle něj potřebujeme silné Česko a program, který nás ochrání. To je stále ještě nemáme? To není dobrá vizitka činnosti hnutí ANO.

Vždyť to bylo právě Babišovo hnutí, které evropské volby před pěti lety v České republice vyhrálo a které se ve vysoké politice už bezmála šest let pohybuje. Jak to, že to silné Česko už nemáme, a můžeme ho tak maximálně nosit napsané na kšiltovce? Proč jsme pořád slabí a někdo nás musí chránit?

Hnutí ANO tak ve svém programu vyzdvihuje, za co všechno bojuje a co vše by rádo pro slabé Česko vybojovalo: "Bojujeme za podnikání našich firem na evropském trhu bez překážek a zbytečné byrokracie", "bojujeme za stejnou kvalitu potravin", "bojujeme za přímý vliv na řízeni EU", "bojujeme, aby se investovalo smysluplně, do růstu důchodů a podpory rodin," "bojujeme, aby Evropa přispívala na projekty, které pomohou udržet vodu v krajině".

Takže hnutí ANO bojuje a bojuje. Bojuje za nás již několik let a stále říká, že jsme natolik slabí, že za nás musí bojovat i nadále, abychom se stali silným Českem. Budeme však někdy silnější, když za sebe pořád necháme někoho bojovat? A skutečně za nás bojuje, anebo si na to jen pomocí svých marketérů hraje?

Volbami vyvolaná touha po férovém jednání

O moc lépe na tom v přístupu k voličům není ani sociální demokracie, která jim jinými slovy sděluje totéž, co Babiš a hnutí ANO. Jen místo ochrany slibuje férovou Evropu a jako své hlavní motto má spojení "Pro férovou Evropu". Ve svém Programovém argumentáři ČSSD uvádí, že chce prosazovat, případně bránit české zájmy. To samozřejmě chce i hnutí ANO, které ve svém programovém dokumentu vyzývá k bdělosti: "Musíme být neustále ve střehu a připraveni chránit naši zemi i naše národní zájmy."

Když sociální demokraté chtějí, aby v Evropě neplatil dvojí metr, říkají tím, že se nám v Evropské unii děje křivda a ostatní se k nám chovají špatně, ošklivě a neférově. Voličům tak podsouvají ublíženost a ukřivděnost. "Typickým příkladem jsou propastné rozdíly ve mzdách, snaha některých nadnárodních firem vyvádět peníze do daňových rájů, ale i rozdíly v kvalitě potravin, pracích prášků nebo třeba sazeb mobilních operátorů," poukazují ve svém programu sociální demokraté. Jsou to však oni, kdo v Evropském parlamentu dlouhá léta působí a kdo také vedl několik vlád.

Pokud si tedy stěžují, že se k nám v Evropské unii nechovají fér, je to mimo jiné i jejich vina. Měli už dost času na to s tím něco udělat, a ne se najednou probudit a křičet: To není fér. Stejně tak Babiš, který si před evropskými volbami vzpomněl, že jeho hnutí bude naši zemi a lidi chránit "před čímkoliv, co není fér". Zdá se, jako by blízkost voleb v politicích vzbuzovala touhu po férovém jednání.

Podobným směrem jako ČSSD a hnutí ANO jde rovněž KSČM (respektive KSČM – česká levice společně) se svým heslem "Nenechme to tak!" či dvojsmyslným zvoláním "Dejme EU Konečnou". Komunisté upozorňují na vážnou krizi, ve které se podle nich Evropská unie nachází, letošní volby přitom považují za zřejmě poslední šanci "pro prosazení jiné Evropy – Evropy míru a spolupráce".

Strana ve svém programu pomyslně bouchá do stolu: "Kvalitní zboží, žádné šunty!", "Konec debat o vstupu do eurozóny", "Odmítnutí militarizace Evropy", "Žádná moc korporacím" či shodně s ČSSD "Žádná politika dvojího metru". KSČM se hlásí k tomu, že jejich kandidáti "půjdou tvrdě za prosazením jiné, lepší, Evropy v zájmu lidí".

Silní a sebevědomí občané v klatbě

Komunisté se pokoušejí vyburcovat své voliče k tomu, aby k evropským volbám vůbec přišli, a proto situaci co nejvíce hrotí a ve svém programu se snaží vylíčit co nejhorší obraz současné Evropské unie: "Nadále pokračující ekonomická stagnace jen posiluje bezradnost, se kterou se EU potýká." Nebo: "Politické instituce Evropské unie jsou stále větším počtem Evropanů považovány za nelegitimní." Případně: "Korupčníci, šedé myši, zákulisní pleticháři či bezskrupulózní kariéristé, kteří Evropskou unii stahují ke dnu a okrádají slušné občany, už musí definitivně skončit."

Ve srovnání s hnutím ANO, ČSSD a KSČM na to jdou Piráti, koalice hnutí STAN a TOP 09, ale také lidovci a ODS trochu jinak. Jejich programy pro volby do Evropského parlamentu působí střízlivěji, věcněji, a ne tak vyhroceně. Neburcují, neděsí, nevolají do zbraně a nesnaží se vyvolat dojem, že na nás v Evropské unii za každým rohem číhá nepřítel.

Pirátská strana si tak vystačí s jednoduchým "Evropa potřebuje Piráty", Starostové a nezávislí a TOP 09 se zaštiťují heslem "Spojenci pro Evropu", lidovci jdou do voleb s mottem "Pro lepší Evropu" a občanští demokraté deklarují "Jsme srdcem Evropy" a "Chceme být slyšet". Pro úplnost dodejme, že rovněž u Pirátů najdeme obligátní "fér pracovní podmínky pro všechny" a bez důrazu na férovost se neobejde ani koalice hnutí STAN a TOP 09, která chce dbát na ochranu "férových pravidel v oblasti digitální ekonomiky".

Nejde o jednotlivá slova, ani o to, nakolik jsou konkrétní strany proevropské. Důležitější je tón, který volí, a jakým způsobem samy sebe prezentují a do jaké míry se stylizují do ochránců, bojovníků a těch, co nás zachrání. Pokud někdo v první řadě usiluje o vystrašení veřejnosti, aby propadla pocitu, že potřebuje ochranu, spíše než o jeho serióznosti to svědčí o snaze manipulovat a dostat voliče tam, kde jsou nejslabší, kde cítí největší nejistotu a kde jsou nejvíc náchylní tomu dát té které politické straně svůj hlas.

Některé strany a hnutí tak možná sázejí na to, že když se občané budou považovat za slabé, ohrožené, podváděné či vykořisťované, o to více se budou spoléhat na politiky, kteří se hrdě hlásí k tomu, že je ochrání, budou za ně bojovat a prát se za to, aby se k nim všichni chovali fér. Silní a sebevědomí občané totiž nejsou v jejich zájmu. I na to je dobré v evropských volbách myslet a nenechat se ovlivnit příliš vyostřenými slogany.