Sinologové Martin Hála, Olga Lomová v rámci společnosti AcaMedia a Ústavu Dálného východu FF UK spouštějí v pondělí 23. května specializovaný web Sinopsis.cz zaměřený na dění v Číně. Jak zdůrazňuje Martin Hála, projekt to má být faktografický a neideologický.

Přesto se jak Hála, tak Olga Lomová už dříve dostali do sporu s Jaroslavem Tvrdíkem, který v Česku zastupuje CEFC. "Znepokojuje mne, jak CEFC fúzuje s český státem," podotýká Hála. V rozhovoru popisuje i to, jak některá česká média, pravděpodobně v obavě ze ztráty inzerce, odmítla v době návštěvy čínského prezidenta v Praze publikovat jeho komentář. 

"Text jsem postupně nabízel Lidovým novinám, Hospodářským novinám i Echu. Přestože ho v některých případech redaktoři i docela vehementně prosazovali, něco jiného je redakce, něco jiného je management novin, který má jiné představy a je zodpovědný za hospodářské výsledky," říká Hála.

Proč vzniká projekt Sinopisis.cz, máte pocit, že se u nás o Číně píše málo? Nebo špatně? 

Primární účel je lepší informovanost české veřejnosti o Číně. O Číně se tu dozvídáme nahodile, jen když se takzvaně něco děje, zprávy nejsou zasazeny do kontextu.

To pak vede k tomu, že informace o Číně redukují na spor byznys versus lidská práva. To brání jakékoli smysluplné diskusi o Číně v situaci, kdy bychom to velmi potřebovali.

Nyní platí, že i když řeknete cokoli, dostanete na čelo nálepku, že jste buď lidskoprávní figurka, nebo že vás zajímá jenom byznys.

Vy žádný rozpor na ose byznys – lidská práva nevidíte?

Hlavní problémy dnešního přístupu k Číně nespočívají v lidských právech. Hlavní témata jsou politická a v poslední době bych řekl, že i bezpečnostní.

Političtí poradci z Číny

Neobáváte se toho, že si vás s novým projektem leckdo rovnou zařadí do škatulky – ti jsou proti Číně, proti Zemanovi, CEFC, proti Tvrdíkovi…?

Věřím, že ne. I když se právě k CEFC samozřejmě veřejně vyjadřujeme, protože to je problém, který se navíc z oficiálních míst bagatelizuje. Má to být ale součást širšího rozhledu.

Soustředit se pouze na Jaroslava Tvrdíka a CEFC by bylo tristní i dosti nudné. Jakkoli CEFC zajímavá je a věnovat se jí je i otázka veřejného zájmu.

Co konkrétně považujete za věc veřejného zájmu ve vztahu k CEFC?

Jsou tam dva základní aspekty. Na jedné straně mne znepokojuje, jak CEFC fúzuje s český státem. To je silně neobvyklé a skrývá se v tom celá řada rizik…

Jak fúzuje?

Několik ústavních činitelů, prezident Zeman i premiér Sobotka, má za poradce či důvěrníky lidi, kteří jsou přímo spjatí s CEFC. Takže českou politiku vůči Číně do značné míry tvoří lidé, kteří mají za poradce osoby napojené na Čínu a CEFC.

Takže je na místě otázka, kdo tu tedy tu politiku vůči Číně tvoří. Jestli je to vláda, nebo poradci z řad jedné konkrétní čínské firmy.

Zmiňoval jste dva aspekty…

Druhý aspekt je CEFC samotná. U ní je podezření na vazby na vojenské zpravodajství. O tom se sice opakovaně psalo, ale na zodpovědných postech se o to nikdo moc nezajímá a firma sama se to více méně snaží přejít mlčením a zamést pod koberec.

Vlastně jediná přímá odezva byly předžalobní výzvy rozeslané médiím i některým politikům, což mi nepřipadá jako vhodná forma diskuse.

Nota bene, když se jedná o závažnou otázku, zcela jistě ve veřejném zájmu. Jsou to podezření, která je ze své podstaty velmi obtížné stoprocentně prokázat. Čekal bych, že se tím odpovědné orgány budou zabývat.

Můžeme předpokládat, že třeba BIS to dělá.

Můžeme doufat. Podle veřejných částí jejich výročních zpráv by se dalo předpokládat, že se tím asi zabývají. Otázkou je, zda na tyto podněty pak někdo reaguje na politické úrovni. Spíš bych řekl, že nereaguje. Podstatné je ale i angažmá této firmy ve vnitřní politice Číny, které je velmi znepokojivé.

V jakém smyslu?

Firma je především přes své neziskové rameno propojená s různými weby a think-tanky, jež se ve vnitrostátní čínské diskusi profilují velmi agresivně a autoritářsky v oblasti zahraniční politiky. Zejména v diskusích kolem Jihočínského moře.

To mi přijde krajně znepokojivé. Situace tam je velmi napjatá a snadno může přerůst v nějaký konflikt. Pak bychom se automaticky v rámci našich spojeneckých svazků ocitli my a Čína každý na jiné straně. A celá ta naše současná vstřícnost vůči Číně by se dostala do úplně jiného světla.

Osvícení od funkcionářů

Asi by stálo za to vysvětlit, odkud čerpáte zdroje informací a svou sinologickou kompetenci…

Vystudoval jsem sinologii, mám z ní dva doktoráty, studoval jsem na Tchaj-wanu, v Číně, v USA na Harvardu. Učil jsem sinologii na dvou univerzitách, žil jsem dlouho v Hong Kongu a ta témata dlouhodobě a průběžně sleduji…

Ptám se i proto, že třeba od Jaroslava Tvrdíka zaznělo na adresu sinoložky Olgy Lomové, že v Číně byla možná před dvaceti lety, zatímco on tam létá mnohokrát do měsíce…

Ten výrok jsem zaznamenal. Přijde mi zcela absurdní, protože sinologie nespočívá v tom, jak často létáte do Číny a kolikrát se setkáte s nějakými komunistickými funkcionáři. To není nic, co by vás mohlo osvítit.

Respektive vás to osvítí dosti specifickým, úzce zaměřeným způsobem. Na výhradách vůči české sinologii mi přijde nejzajímavější to, jak Jaroslav Tvrdík zcela přebírá ideologické pozice oficiálních čínských míst.

Automaticky diskvalifikuje a démonizuje jakékoli propojení s Tchaj-wanem – úplně stejně jako to dělají čínští představitelé. Což prokazuje nejen jeho ideovou orientaci, ale i naivitu. To, že se spousta zemí, včetně Česka, hlásí k politice jedné Číny, neznamená, že se musíme odvracet od Tchaj-wanu.

Odkud mimochodem hodláte čerpat informace pro svůj projekt Sinopsis?

Velká část je založena na spolupráci s podobným zahraničním projektech, například s čínsko-anglickým China Digital Times univerzity v Berkeley nebo China Media Project hongkongské univerzity, který jsem kdysi pomáhal zakládat.

Máme tu malý tým asi pěti lidí, který nemůže sledovat veškerý čínský a anglofonní tisk. Díky téhle spolupráci můžeme využívat jejich výstupů, které na denní bázi sledují čínský tisk a databáze. To nám práci velmi usnadní, jinak by to bylo nezvládnutelné. I proto, že je za tím dobrovolnická práce.

Už jsme narazili na téma médií. Vy jste na média narazil jako autor, když jste několika novinám marně nabízel komentář, v němž jste psal právě o CEFC. Můžete to popsat?

Na počátku byl už zmíněný pokus ze strany CEFC to téma napojení na vojenskou rozvědku takzvaně vysedět, nedělat nic. Téma ale bylo i kvůli návštěvě čínského prezidenta aktuální a bylo jasné, že hned tak samo nezmizí.

Proto přišly ony předžalobní výzvy, které dostala i některá média. Pak i politici. Z mého pohledu to bylo překvapivě účinné, to jsem nečekal.

Vlivná agentura, vlivný právník

Takže na základě toho vám komentář odmítli…

Text jsem postupně nabízel Lidovým novinám, Hospodářským novinám i Echu. Přestože ho v některých případech redaktoři i docela vehementně prosazovali, něco jiného je redakce, něco jiného je management novin, který má jiné představy a je zodpovědný za hospodářské výsledky.

A když se ozve někdo, kdo má velmi úzké vazby na společnost Médea, která ovlivňuje významnou část reklamního trhu, tak si celou věc důkladně rozmyslíte. Tím spíš, když ty předžalobní výzvy přicházely z kanceláře vlivného právníka Radka Pokorného těsně propojeného s premiérem.

Zjevně to zapůsobilo.

Mně ten zmrazující efekt překvapil. Vlastně jen na základě nějaké hrozby došlo k určité autocenzuře. Ne na úrovni redakční, spíše na úrovni managementu. Přitom je v podobných případech nejlepší reakcí takovou věc zveřejnit.

Až poté, co jste to zveřejnili vy na HlídacíPes.org, (předžalobní výzvu na poslance Marka Ženíška, viz odkaz na článek výše, pozn. red.), bylo jasné, že to, co chtějí, je vlastně nemožné. Tedy potlačit informaci, která je součástí oficiálního životopisu, navíc evidovaná na různých místech.

Čtete to pro sebe tak, že je to nějaký modus operandi, na který jsou zástupci firmy CEFC zvyklí z Číny?

V Číně by to bylo o dost jednodušší. Tam není nutné ani strašit žalobou, stačí administrativní povel. Ale myslím, že to dobře dokumentuje to, jak Čína operuje v zahraničí. Ty právní hrozby zapadají do oficiální čínské doktríny trojího boje.

To je oficiální doktrína schválená nejvyšším vojenským orgánem ČLR, Ústřední vojenskou komisí, v roce 2003.

A ta říká co?

Trojí boj spočívá v boji psychologickém, mediálním a právním, který se vzájemně doplňuje. V tomto případě to nápadně zapadá do kombinace mediálního a právního boje. Z mého pohledu je to tedy znepokojivé tím, že to může naznačovat aplikaci vojenské doktríny na naše poměry.

Není tedy tak důležité, zda máme definitivní důkaz, že je CEFC napojená na vojenskou rozvědku, důležité je, jak se chová. Jak v domácích čínských diskusích, tak u nás.

Neukazuje se na tomto případě, že investice CEFC, které svým složením vyvolávaly údiv nad tím, jak "nečínské" jsou, najednou dávají větší smysl?

Určitě. Hlavně když sledujete čínské mediální aktivity v zahraničí. Čína v mediálním světě v zahraničí expanduje a zároveň rozšiřuje i aktivity svých anglickojazyčných kanálů. Některé věci, které izolovaně nedávají moc smysl, nabírají na významu, když je porovnáte s určitým trendem. To je ostatně to, na co chceme upozorňovat v našem projektu Sinopsis.

Jak se v této mimochodem díváte na nedávnou zprávu Lidových novin, že si CEFC najala někdejšího policistu, experta na sledování a odposlechy Miloslava Kolína?

Nepochybně je to znepokojivé. CEFC se už prolíná se státní správou a nyní skrze bývalého špičkového policistu se zjevně dobrými kontakty nově i s bezpečnostními složkami, možní i zpravodajskými službami.

To, že si ho najala čínská firma, která je do velké míry kontroverzní, mi připadá znepokojivé.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky