Podle měření v pražském Klementinu byla letošní zima druhá nejteplejší od roku 1775, ovšem skuteční mistři svého řemesla se musí umět popasovat s kdejakými překážkami a nástrahami, které si pro ně příroda připraví. Zvládl to i Filip Lysek – třiatřicetiletý vyučený truhlář z Mostů u Jablunkova, mezi jehož vášně patří i tesání ledových soch.

"K vyřezávání soch do ledu mě kdysi přivedl kamarád, který mě poprosil, jestli bych jim nepomohl se stavbou Tatranského ledového domu na Hrebienoku ve Vysokých Tatrách," vzpomíná Lysek. Tehdy neváhal a pustil se do pro něj dosud neprobádané oblasti. Tu si rychle oblíbil a věnuje se jí dodnes. I navzdory nepříznivému počasí.

"Kostky z ledu k nám většinou přijedou z mrazíren, takže sochy stihneme vyřezat, i když jsou teploty vysoko nad nulou. Ale sochy v takových podmínkách dlouho nevydrží," říká Lysek, který má svou vlastní truhlářskou dílnu. "Pokud jsou sochy v teplejších podmínkách ve stínu, tak tají pomaleji. Ale nejvíc jim škodí sluníčko, které je úplně rozdrtí," dodal. Nejlepší podmínky podle něj panují, pokud je venku okolo mínus pěti stupňů Celsia.

Jedna kostka váží i 120 kilogramů

Jednou z tradičních domácích akcí, jíž se Lysek účastní, jsou Ledové Pustevny v Beskydech, které letos nabídly už dvacátý ročník. Řezbáři tu ze čtyřiceti tun ledu tesali sochy zvířat i známých staveb z celého světa. Podobných událostí se každoročně koná více nejen u nás, ale i ve světě. "V Evropě je nejnavštěvovanější asi Tatranský dóm na Hrebienoku, kde se v lednu pořádá také Ice Masters – tedy soutěž ve vyřezávání do ledu, které se účastní okolo deseti týmů z celého světa," dodal Lysek, jenž na Slovensku před Vánocemi vyřezával z ledu taky na náměstí v Košicích.

Tatranský ledový dóm na Hrebienoku | zdroj: Profimedia Jedna ledová kostka může vážit až 120 kilogramů. Navíc je kluzká a křehká, takže s ní řezbáři musí pracovat opravdu velice opatrně. "To je na práci s ledem asi to nejtěžší, jinak už je to ale zábava," usmívá se řezbář ze Slezska, který se mimo jiné stará také o svou malou farmu.

Během řezání do ledu používá podobné nářadí jako při práci se dřevem, v jeho sbírce tak nemůže chybět motorová pila, dláta ani různé elektrické brusky. "Řezání do ledu se odlišuje hlavně tím, že se během něj musí vyskládat a slepit kostky ledu do jednoho většího bloku, do kterého potom vyřezáváme. Zároveň se při tom učíme různé nové techniky a vzájemně se inspirujeme," dodal Lysek, který se věnuje i dalším zajímavým technikám - například sochám ze sněhu. "Ty vznikají podobně jako ledové sochy. Jen je třeba začít tím, že si udusáme sníh na hromadu do nějakého bednění, podobného jako na beton, a během toho ho prolíváme vodou. Pak do té tvrdé masy sněhu začněme vyřezávat," prozradil talentovaný řezbář.

Nejvíce ceněné jsou sochy z kamene

Sochy se však dají vytvářet úplně ze všeho a fantazii se meze nekladou. "Kromě dřeva, ledu a sněhu si občas modeluji také z hlíny a zkoušel jsem něco malého i do písku. Docela jednoduše se dělá taky se sádrou či betonem, ale nejvíc ceněné a pracné jsou sochy z kamene. Ovšem k tomu jsem se ještě nedostal," řekl Lysek

Řezbář z Beskyd už zvládl vyřezat ledacos. Například loni uspěl v mezinárodní řezbářské soutěži v anglickém Manchesteru na English Open a zúčastnil se i nejprestižnější řezbářské akce Huskycup v Německu. Žádné konkrétní cíle ani vysněné mety si ale ve svém oboru nedává. "Já jsem lidový řezbář a dělám to pro lidi. Nemám ambice vystavovat v galerii, ale chci, aby se moje práce dostala mezi lidi a aby je bavila," přeje si.