Ke sbírání tužek se pan Jindra dostal docela náhodou. Když v roce 2002 s rodinou trávil dovolenou v Hluboké nad Vltavou, dostal se mu do rukou kus novin, ve kterém se dočetl o pánovi, jenž se věnoval právě tomuto koníčku. Tehdy si řekl, že jej překoná, což také splnil. Dal dohromady největší sbírku tužek na světě, která v současné době čítá přes 25 tisíc zaregistrovaných kusů. "Není to však konečné číslo, na zapsání do sběratelského katalogu čeká dalších minimálně 960 kusů tužek," říká třiašedesátiletý sběratel.

Že jej sbírání tužek tak pohltí, na začátku sám nečekal. Zlom nastal v době, kdy získal první tužky vyrobené u nás, které pocházejí z roku 1895. "Pak už to šlo velmi rychle. Po několika reportážích v různých televizích a několika výstavách se sbírka začala rozšiřovat téměř sama," říká pan Vladimír, jehož sbírka ukrývá řadu opravdových vzácností – například tužky vyrobené a prodávané v den pohřbu T. G. Masaryka nebo tužku na popisování masa.

"Mému srdci je nejbližší tužka vyřezaná z lipového dřeva s mou podobiznou od řezbáře Libora Daenemarka, kterou mi věnoval do sbírky v roce 2011," prozradil nadšenec z Kadaně. Největší tužka, kterou má, měří 2,5 metru. "Dostal jsem ji k padesátým narozeninám. Naopak nejmenší tužka má délku dvacet milimetrů a průměr jeden milimetr. Je vyrobena z bambusového párátka," dodal Jindra, kterému se povedlo posbírat tužky z 71 států světa.

Manželka je sběratelka

Na svůj koníček ale není sám, podporuje ho i manželka. "Bez toho by to vůbec nebylo možné. Já mám však to štěstí, že manželka je také sběratelka. Tužky sice přímo nesbírá, ale sbírá turistické hliníkové magnety Finesa. A také ona má největší sbírku u nás," řekl Vladimír Jindra.

Není divu, že když vyrážejí na dovolené po koutech naší republiky, plánují je podle toho, kde mohou narazit na tužky, magnety, ale také dřevěné pohledy a turistické vizitky. "Ty jsem začal sbírat, protože u nás se pro sbírku tužek už nic moc nenajde. Turistických vizitek mám ve sbírce přes dva a půl tisíce," chlubí se Jindra.

Každou tužku, kterou přidá do své sbírky, opatří pořadovým číslem. Poté ji vyfotí a i s podrobným popisem zařadí do katalogu. Manželé mají všechny tužky vystaveny na platech, která visí na zdech domu, další jsou v zasklených vitrínách. "Má to tu výhodu, že nemusíme malovat," usmívá se. "Nábytek a všechno ostatní si s manželkou vyrábíme sami. Jen pro představu: abychom mohli všechny tužky upevnit k platům či vystavit ve vitrínách, jsem musel postupně vyvrtat více než 80 tisíc děr," dodal Jindra.

Získá prezidentovu tužku?

V českém Klubu sběratelů kuriozit je v současné době zaregistrováno sedm sběratelů tužek. "Naše sbírka je tak cenná, že u nás v minulosti byli zástupci firmy Koh-i-noor České Budějovice, kteří si naše vzácné staré tužky fotili a měřili, protože se jim v roce 2002 při velkých povodních vyplavil archiv, tak si jej takto doplnili," vzpomíná na zajímavý zážitek pan Vladimír, jehož sbírka tužek se i nadále rozrůstá.

Stále jsou však kousky, které mu v ní chybějí. Rád by získal třeba tužku z prezidentské kanceláře nebo z kanceláře premiéra. "To si ale myslím, že je nereálné," uzavřel. Nebo se mu to snad někdy povede?