Jedna z věcí, které překvapí cizince v Česku, je benevolence vůči kouření. Dokonce i návštěvníky ze sousedního Polska udivuje, že se u nás kouří v restauracích ostatním do jídla. Něco takového je nepředstavitelný luxus pro kuřáky dokonce i na Slovensku, se kterým nás spojuje tak dlouhá historie.

Naopak jedna z věcí, které mě osobně vždycky potěší při návštěvě Brazílie, je postoj ke kouření. Největší země Latinské Ameriky je sice oproti nám výrazně chudší, v mnoha ohledech hůře fungující a je na seznamu rozvojových států. Ovšem v přístupu ke kouření patří k premiantům.

Cizinec si možná jako první všimne, že v obchodech s tabákem visí obří fotografie nahého muže s palcem dolů na intimních místech s nápisem: IMPOTENCE. Ministerstvo zdravotnictví varuje. Používání tohoto produktu snižuje, ztěžuje nebo zabraňuje erekci. Podobně sugestivní varování musí povinně zabírat celou zadní stranu krabičky, jeden z okrajů a třetinu přední strany.

Kouřit se nesmí nikde v uzavřených prostorách, na veřejných prostranstvích nebo ve vládních budovách a vzdělávacích institucích. Veškerá reklama na kouření je zakázaná, stejně jako ochucování cigaret včetně oblíbeného mentolu; v tom jsou brazilské zákony unikátní.

Důležitá není jen legislativa, ale celkový vztah společnosti k tabáku. Pokud někdo kouří, dělá to velmi soukromě. Já sám potkávám v Brazílii kuřáky velmi zřídka; naposledy si žena zapálila nedaleko stanice autobusu, a hned ji obklopila řada nespokojených spoluobčanů. Slyšel jsem matku, jak na ženu ukazuje své asi pětileté dceři a říká: "Takhle se nikdy nesmíš chovat. Kouření je svinstvo." Občané největšího státu Sao Paulo si ostatně vyžádali ještě přísnější než celonárodní zákony. A spokojenost s nimi hlásí 88 procent obyvatel.

Přísnější legislativa, méně kuřáků

Statistiky ukazují, že přísná legislativa a výrazně menší tolerance ze strany většinové společnosti se dramaticky promítly do počtu kuřáků v zemi. Brazílie hlásí jednu z nejvýraznějších redukcí vůbec; v roce 1999 kouřila třetina všech dospělých, dnes je to sotva 15 procent.

Česko naopak zůstává "ostrůvkem svobody" agresivních kuřáků. A pomalu se stává nejen evropským unikátem. Už tři ministři zdravotnictví se neúspěšně pokusili prosadit alespoň omezení kouření v restauracích. Místo toho mají nekuřáci smůlu i při obědech. Prezident jaké jiné země si ostentativně zapálí při každé veřejné události, anebo si alespoň stěžuje na to, že v Evropském parlamentu se nesmí kouřit a vystoupí proti tabákové směrnici s poukazem na udržení pracovních míst v továrně Philip Morris?

Česká kuřácká lobby s prezidentem v čele

Prezident jaké jiné země navštíví s přítomností televizních kamer továrnu té samé společnosti a označí ji bezmála za symbol naší svobody? Kuřácká lobby má bezprecedentní zastoupení v obou komorách parlamentu a ve všech patrech politiky a vedou ji takové figurky, jako Jaroslav Kubera, autor řady bizarních výroků také na toto téma.

Dokonce na britském prominentním zpravodajském portálu BBC si povšimli zajímavého českého sklonu považovat jakoukoli regulaci kouření za omezování svobody s odkazem na totalitní minulost. Jde o hezký marketingový trik zajisté slušně placených politických lobbistů. Svobodu nezvyšovat významně riziko nejen obligátní rakoviny plic, ale třeba srdečních a cévních onemocnění pro většinu 74 procent nekuřáků hájí bohužel málokdo.

"Volná ruka trhu", kterou se bojovníci za kouření ohánějí, přinesla jen bolestně málo dobrovolně nekuřáckých podniků, i když díkybohu aspoň za ně. A tak zatímco rozvojová Brazílie dokázala výrazně snížit počet kuřáků, a spolu s tím mimo jiné výrazně snížit náklady na jejich léčbu, rozvinuté Česko je možná posledním edenem tabákového průmyslu.

Autor se dlouhodobě zabývá antropologickým výzkumem v Brazílii. Je doktorandem a externím vyučujícím na Univerzitě Karlově.