Mozek není harddisk

Je to skoro jako kouzlo. Vyrazíte z jedné místnosti do druhé, plně rozhodnuti, co chcete udělat. Jenže  v okamžiku, kdy projdete dveřmi, se tahle myšlenka vypaří… Mozek neukládá informace jako počítač- nemáme složku „co jsem chtěl udělat v kuchyni“. Naopak pracuje kontextuálně, na principu tzv. epizodické paměti. Pokud se změní prostředí, změní se i to, co považuje za důležité. A tak se stane, že stojíte v obýváku a marně koukáte na květináč, který vám očividně nic neřekne.

Dveře jako mentální reset

Vstupem do nové místnosti mozek přirozeně vyhodnotí, že začíná nový úkol. Každý nový prostor nebo scéna v mozku spustí tzv. mentální epizodu a tak předchozí myšlenku jednoduše odloží bokem- není už důležitá, teď jsme přece tady! Tento kognitivní jev potvrdily i experimenty. Psycholog Gabriel Radvansky s týmem z University of Notre Dame v USA například zkoumal, jak si lidé pamatují předměty, které si měli zapamatovat a přenést. A výsledek? Ti, kteří prošli dveřmi, zapomínali častěji než ti, kteří se pohybovali jen v rámci jedné místnosti.

Neznamená to zapomnětlivost

Důležité je vědět, že se nejedná o žádný příznak demence nebo jiné poruchy. Je to normální součást našeho mozkového provozu. Pracovní paměť má omezenou kapacitu a mozek dělá, co může, aby ji efektivně řídil. "Zapomenutí mezi dveřmi" je v podstatě vedlejší efekt jinak skvěle fungujícího systému.

Jak se bránit?

• Řekněte si úkol nahlas- jedna z nejlepších strategií, která pomáhá udržet myšlenku aktivní.
• Udělejte si mentální kotvu- představte si předmět v ruce, nebo na stole.
• Vraťte se, odkud jste přišli- často si v původní místnosti vzpomenete. A ne, není to kouzlo. Je to prostě jen mozek, který si najednou vzpomene na kontext.

Je to neškodné

Náš mozek je fascinující stroj, který denně zpracuje tisíce informací. Občas něco zapomenout je normální. Neberte to jako selhání, ale jako důkaz, že systém se přepíná tak, jak má. Místo abychom si to vyčítali, můžeme se nad tím i pousmát. Vždyť kdo z nás někdy nešel třikrát zpátky do chodby, než si vzpomněl, že chtěl jen zavřít okno?

Výzva

Zkuste malý experiment: při každém „co jsem to chtěl/a?“ poděkujte mozku za to, že to s vámi myslí vážně- jen trochu jinak. Jestli máte pocit, že zapomínáte moc, zkuste si všímat, kolik věcí vaše hlava zvládne během dne automaticky. Možná zjistíte, že se něco zapomínat musí, abyste mohli přemýšlet nad něčím důležitějším.