V chladných a temných hlubinách severního Atlantiku a Arktidy tiše krouží podivuhodný tvor – žralok grónský. Tato obrovská, pomalu se pohybující ryba může působit nenápadně, ale ve skutečnosti drží jeden z nejúžasnějších rekordů v říši obratlovců: dožívá se neuvěřitelných 400 let. Co mu umožňuje přežít čtyři lidské životy – a co bychom si z toho mohli vzít my? Když se dnešní nejstarší žralok grónský narodil, psal se přibližně rok 1620. V Evropě právě začínala třicetiletá válka, v Anglii se připravoval slavný Puritánský exodus a na palubě lodi Mayflower mířili první osadníci do Nového světa. Od té doby se na planetě vystřídalo víc než deset generací lidí, ale tento žralok stále pomalu krouží chladnými vodami, jako živý svědek celých dějin novověku.

Vědci se dlouho domnívali, že za dlouhověkost žraloka může především jeho chladné prostředí a velmi pomalý metabolismus. Ale novější výzkumy ukazují, že klíč se skrývá mnohem hlouběji – přímo v jeho DNA. Japonští výzkumníci při sekvenování genomu žraloka grónského objevili vícenásobné kopie genů souvisejících s tzv. NF-κB signální dráhou. Ta reguluje imunitní systém a záněty v těle – dva zásadní faktory ovlivňující stárnutí a vznik nemocí, včetně rakoviny. Zjednodušeně řečeno: žraloci mají geneticky posílený imunitní systém, který jim umožňuje zůstat zdraví mnohem déle než ostatní druhy.

„Vzhledem k tomu, že imunitní reakce, záněty a nádorová onemocnění zásadně ovlivňují délku života, je velmi pravděpodobné, že právě zvýšený počet těchto genů pomáhá žralokům grónským přežívat tak dlouho,“ vysvětluje Šihegaru Kinošita z Tokijské univerzity.

zdroj: Profimedia

Zajímavé je, že podobný genetický vzorec se objevil i u jiného mořského rekordmana – červeného mořského ježka, který se může dožít více než sta let. Zdá se, že příroda si v tomto směru umí poradit velmi elegantně. Další tým vědců odhalil ještě jeden fascinující nález: žraloci grónští mají vícenásobné kopie 81 genů, které se podílejí na opravě poškozené DNA. Mezi nimi i upravenou verzi slavného genu TP53 – známého bojovníka proti rakovině. Tento gen pomáhá nejen potlačovat vznik nádorů, ale také efektivně opravovat buněčné poškození, které je přirozenou součástí stárnutí.

To vše napovídá, že žraloci grónští mají v genetické výbavě několik „žolíků“, díky nimž se jejich těla neopotřebovávají tak rychle jako u jiných živočichů. Lidé se pravděpodobně nikdy nebudou dožívat čtyř století jako žraloci grónští. Ale vědci doufají, že pochopení jejich genetické výbavy by mohlo vést k objevům, které prodlouží lidské zdraví – ne nutně samotnou délku života, ale právě tu jeho kvalitní část. „Nejde o to, abychom žili věčně. Jde o to, abychom zůstali zdraví co nejdéle,“ říká Paul Robbins, molekulární biolog z Minnesotské univerzity. Výzkumy budou pokračovat. Vědecké týmy se zaměřují nejen na genom žraloka, ale i na jeho metabolismus, srdeční činnost, chování a ekologii. V budoucnu se chystají srovnávací studie s jinými dlouhověkými tvory, například s velrybou grónskou.

„Stárnutí je nesmírně složitý proces a zatím nemáme jasnou odpověď na to, jak přesně funguje,“ říká Ewan Camplisson z Univerzity v Manchesteru, který se zabývá metabolismem žraloků grónských.

Je fascinující si uvědomit, že tvor, který přežívá ve studených hlubinách bez jakékoli zdravotní péče, v sobě možná ukrývá klíč k delšímu a zdravějšímu životu nás všech. Žralok grónský je důkazem, že příroda má ještě spoustu tajemství, která čekají na své odhalení. A kdo ví – možná jednoho dne nám právě tento prastarý mořský stařec pomůže odemknout tajemství věčného mládí.