Žijeme v nelehkých časech. Nastal historický okamžik, kdy se rozhoduje, jak naložíme se svobodou, kterou jsme získali před 26 lety. Zda za ni převezmeme zodpovědnost, nebo se zalkneme panikou z imaginárního nepřítele a zřekneme se jí. 

Zatím to vypadá, že spějeme spíše k druhému, chmurnému scénáři. 

Středeční události na Albertově jsou posledním zvoněním, názornou ukázkou, do jak nebezpečných vod se vydáváme ze strachu před utečenci, kteří k nám vlastně ani nechtějí, nebo z takřka nepatrné hrstky muslimů, kteří nás nijak neohrožují.

Koneckonců není to narušený imám vyzývající k vyhlášení šaríi v Česku, kdo rozjíždí demagogickou masáž veřejnosti a hrne se navíc do parlamentu, ale psychopatický islamofob, který by z práva na náboženskou svobodu rád vyškrtl islám jen proto, že si plete muslimy a islamisty. 

Prezident Zeman má pravdu, ve svobodné společnosti má každý právo vyjádřit svůj názor a umlčovat nelze nikoho, ať už říká cokoli, pokud tedy neporušuje zákon. Ve svobodné společnosti má i Zeman právo, aby stanul na pódiu vedle muže, který by rád namlel muslimy do masokostní moučky. 

Svobodná společnost by ale takové gesto měla považovat za jednoznačný signál, že prezident ztratil soudnost a překročil pomyslnou hranici od neškodných mudrlantských bonmotů k nepřípustné legitimizaci fašismu a xenofobie. 

Radikalizace společnosti, na které Zeman systematicky pracuje, ohrožuje demokratické principy a právě onu svobodu, kterou se prezident tak ohání. Gestem na Albertově se Zeman vysmál davu, kterým manipuluje s pomocí zastrašování, přímo do očí. Co víc je třeba, abychom si uvědomili, že si hrajeme s ohněm? Zvednutá pravice?

Jedna věc je mít strach z nejisté budoucnosti, před níž nyní stojí Evropa a my s ní ruku v ruce, či nesouhlasit s přijímáním uprchlíků - na to má právo opravdu každý - druhá věc je ale schopnost rozeznat, kdy to zašlo příliš daleko a sklouzlo k nepřijatelnému radikalismu, který nemá ve svobodné společnosti žádné místo. 

Zeman ohrožuje naši svobodu nejen zastrašováním a podporou nenávisti. Nepokrytě nám ji vzal mimo jiné i vykázáním studentů z Albertova nebo výsměchem na konto Jiřího Dienstbiera, který se jako jeden z mála představitelů politické špičky postavil veřejně Zemanovi. 

"Ve volebním štábu pana prezidenta měl pan ministr Dienstbier, tehdy ještě nebyl ministrem, přezdívku vzteklé štěně. Jeho zhrzenost z prezidentské volby je přímo vidět při každém vyjádření," reagoval na kritiku Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček.

Jak nízko ještě může Hrad klesnout? Nechtějme to znovu zkoušet. 

Nikdo nepopírá, že hrozba islamistického teroru není reálná, koneckonců o tom by nám mohli vyprávět nejen Francouzi, ale právě i lidé prchající před Islámským státem do Evropy. Stejně tak reálná a zároveň mnohem nebezpečnější je však pro Česko fašistická hrozba. 

Radikální, patologické procesy nezažívá jen Blízký východ. Patologické procesy zažívá i česká kotlina a Albertov je toho důkazem. S gentlemanem Zemanem v čele země riskujeme, že se jim nebudeme schopni ubránit.