Schengen zmražený jako embryo. Umíte si to představit?

MAGAZÍN - Magazín autor: Pavel Jégl

Sláva, nazdar výletu! Ale co když v Schengenu spadnou hraniční závory? Někteří politici se chystají schengenskou oblast bez hraničních kontrol zmrazit jako embryo. 

S velkou slávou jsme hranice otevírali. Co když ale Schengen definitivně padne?

S velkou slávou jsme hranice otevírali. Co když ale Schengen definitivně padne?,zdroj: Profimedia.cz

Návrat do minulosti. Tak by bylo možné pojmenovat evropskou sci-fi z blízkého roku 2016.

Stručný obsah: Během prvních pěti měsíců příštího roku překračuje německé hranice milion uprchlíků. Německo nápor nezvládá. Naše kapacity jsou vyčerpány, přiznává kancléřka Angela Merkelová a oznamuje, že Německo obnovuje kontroly na hraničních přechodech. Na zelenou hranici s Českem, Rakouskem a Polskem vysílá vláda vojáky bundeswehru.

Kancléřka tím dává do pohybu kostky domina. V následujících dnech zavádí stálé hraniční kontroly Česko, Rakousko, Slovensko a další země. Volné zůstávají pouze hranice uvnitř Beneluxu – mezi Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem, jinak se Evropa vrací do minulosti.

Schengenský prostor bez hraničních kontrol je v troskách.

Návrat začíná

Je to jako špatný sen. Nejvyšší čas probudit se, pokud není pozdě. Evropa se už do minulosti vracet začala.

Němci od září kontrolují auta na dálnici A17 z Ústí nad Labem do Drážďan. Nejsou to tradiční hraniční kontroly, ale mají k nim blízko.

Pět kilometrů za česko-německou hranicí svádějí policisté vozy do jednoho pruhu. Rychlost snižují tak, aby mohli do projíždějících aut nahlédnout, namátkově je zastavit a zkontrolovat. Ve špičkách se můžete zdržet až desítky minut. (Něco vám to připomíná? Podobně fungoval režim na hranicích západní Evropy před spuštěním Schengenu.)

Policejní stanoviště během podzimu vznikly také u dalších přechodů do Saska i na jiných hranicích střední Evropy, třeba rakousko-bavorských. Za rakousko-českou hranicí zase namátkově kontrolují auta čeští policisté.

Zatím se proti kontrolám nikdo nebouří. V roce 1984 však s nimi došla trpělivost Francouzům a Němcům. Tehdy byly hraniční kontroly až na výjimky v Evropě systematické. Němci a Francouzi přejíždějící společnou hranici ale odmítli snášet popojíždění a čekání. Protestovali také přetížení policisté. Vlády obou států to přimělo k dohodě o postupném odbourání kontrol.

K Německu a Francii se záhy přidaly Belgie, Lucembursko a Nizozemsko, které mezi sebou zrušily hraniční kontroly už dřív, a tak vznikl zárodek společenství bez hranic, které známe jako schengenský prostor. Projekt se stal realitou v roce 1995. Dvanáct let nato do něj vstoupilo Česko.

Tři desítky let po německo-francouzské dohodě se Schengen rozrostl na území 3,6 milionu kilometrů čtverečních, které obývá 400 milionů lidí. Patří do něj 22 zemí Evropské unie (s výjimkou Británie, Irska, Bulharska, Rumunska, Chorvatska, Kypru) i neunijní Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko a Island.

Schengen se stal nejhmatatelnějším přínosem srůstání starého kontinentu, kdysi rozděleného zákopy, zdmi a ploty s ostnatými dráty.

Sarkozy se vztekal. Marně

Schengenský prostor, stejně jako euro, jsou projekty z optimistické maastrichtské éry 80. a 90. let minulého století, kdy Evropa "nezvratně" kráčela k jednotě. Po dvaceti letech jsou však Evropané rozhádaní a projekt se hroutí pod náporem statisíců uprchlíků, z nichž většina neomylně míří do Německa.

Kancléřka Merkelová je zpočátku vítala s otevřenou náručí. Teď přiznává, že Německo jejich příval nemůže zvládnout, jeho kapacity jsou vyčerpány. Žádá, aby se unijní státy dohodly na rozdělení uprchlíků a varuje, že v opačném případě Schengen skončí. Řečeno bez obalu: Pokud se s námi o uprchlíky nepodělíte, pak na své hranici jednostranně stáhneme závory.

Není to ale první konflikt, který se kolem uprchlíků v Schengenu strhl. V roce 2011 Itálii zaplavovali Tunisané. Tehdejší premiér Silvio Berlusconi si s nimi nelámal hlavu, rozdal jim dočasná víza, posadil je do vlaků a poslal Francouzům. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se vztekal a prohlašoval, že Italové musí ze Schengenu ven. Nebo odejde Francie!

Nakonec si vydupal článek, který v schengenské dohodě v naléhavých případech povoluje až na šest měsíců obnovit hraniční kontroly, a byl klid.

Co je ale podstatné, bratři ze Schengenu se z téhle roztržky vůbec nepoučili, dodnes nejsou schopni kontrolovat vnější hranici. Čtyři roky poté se proto podobný malér opakuje, a to v několikanásobně větším rozsahu. Zatímco Tunisanů bylo pár desítek tisíc, teď do Evropy dorazily statisíce uprchlíků. A pod tlakem je především Německo.

Nepleťte se nám na hranici!

Před vlnou utečenců ze Sýrie přitom Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) varoval Evropu už loni. Jenže unijní lídři měli na programu jiné téma – bankrotující Řecko. Strávili nad ním desítky ministerských schůzek a mimořádných summitů a na přistěhovaleckou kalvárii nezbyl čas.

Nevyzpytatelná parta kolem premiéra Alexise Tsiprase vyčerpávala kapacity evropských vlád až do léta. K uprchlíkům se šéfové států a vlád dostali až poté, co skončily srpnové prázdniny eurokratů. Jenže to už se do Evropy valil hlavní proud utečenců. A ve hře bylo znovu Řecko. 

Většina uprchlíků (tři až čtyři z pěti) se letos vylodila na některém z řeckých ostrovů rozesetých v Egejském moři. Odtud je Řekové přivezli na pevninu a nechali jít na severozápad – do zaslíbené země, kam je pozvala "mutti" Angela.

Řekové nápor uprchlíků nezvládají. Evropská komise jim několikrát nabízela jednotky Rabit, které spadají pod agenturu pro ochranu vnější hranice Frontex. Vždy odmítli. Vzkázali, že řecké zákony dovolují hlídat řecké hranice pouze národním jednotkám.

Minulý týden – poté, co jim partneři pohrozili vyloučením ze Schengenu, však otočili, nabízenou pomoc přijali. A Evropo div se – žádné zákony měnit nemuseli!

Tak v čem byl problém? Nejspíš v tom, že Řekové se o svou (řeckou) hranici s nikým dělit nechtějí, ani se Schengenem. Co ale potom v této partě pohledávají?

Schengen do mražáku?

Děravý Schengen usnadnil příchod do Evropy nejen uprchlíkům, ale také hledaným džihádistům. Umožnil jim volně cestovat mezi Sýrií a Evropou. Proto Evropská unie na vnější hranici bude utahovat šrouby a začne sledovat pasažéry letadel.

Osud Schengenu je nicméně svázán zejména s tím, zda se podaří omezit počet přicházejících uprchlíků. UNHCR odhaduje, že v příštím roce se jich na starý kontinent vypraví milion až tři miliony.

Evropské státy je od toho odrazují. Staví jim do cesty ploty a unie si za tři miliardy eur (82 miliard korun) koupila Turky, aby hlídkovali u pobřeží a nedovolovali vyplout lodím s uprchlíky k Řecku. Jenže s každou novou překážkou, s každým novým plotem nacházejí uprchlíci novou trasu.

Vlády Schengenu proto připravují "nouzová řešení". Nizozemci nedávno vypustili pokusný balonek s "minischengenem", zahrnujícím kromě "Oranjes", také další členy Beneluxu – Belgii a Lucembursko. A do téhle party zve Benelux i Němce a Francouze.

"Nemůžeme udržet náš sociální stát, pokud bude příliv žadatelů o azyl pokračovat. Když Evropská unie nebude lépe chránit vnější hranice, pak to bude dělat malá skupina zemí," pravil v rozhovoru pro německý deník Handelsblatt nizozemský ministr financí a předseda euroskupiny Jeroen Dijsselbloem.

Nejspíš by nezůstalo u jednoho "minischengenu". Své "minischengeny" by vytvořily také severské státy nebo visegrádská čtyřka. Přiměla by je k tomu nejen snaha usnadnit cestování a obchod, ale především rozložit náklady na ostrahu hranic.

Nápad, jak zachránit Schengen, mají také Lucemburčané. Navrhují prodloužit dobu, po kterou je možné obnovit hraniční kontroly ze šesti měsíců na dva roky. Schengen by tak byl zmražen jako embryo, které je možné i po letech použít.

Schengenská Evropa má každopádně na kahánku. A je těžké předpovídat, co z ní v příštích letech zůstane.

Tagy: zahraničí domácí Evropská unie schengen uprchlická krize

Zdroje: Vlastní