Jsou jich stovky tisíc: Imigranti, kteří v Evropě nezískali azyl, ani pracovní vízum, zato dostali úřední příkaz, aby se vrátili do své vlasti.

V Evropě nemají, co pohledávat. Jenže zůstávají, odmítají odcestovat zpátky, vyhýbají se deportaci. A evropské státy se jich většinou nedokážou zbavit.

Mnozí z nich pracují načerno, jiní se živí krádežemi. A někteří ve jménu Alláha vraždí. Tak jako Chálid Babúri v Belgii, Anis Amri v Německu a nejnověji Rachmat Akilov ve Švédsku.

Vraždící mstitelé

Devětatřicetiletý Uzbek Rachmat Akilov minulý týden ukradl náklaďák a najížděl s ním do chodců na pěší zóně v centru Stockholmu. Zabil čtyři lidi, patnáct dalších zranil.

Už koncem roku 2014 mu přitom ministerstvo pro přistěhovalectví zamítlo žádost o pracovní povolení. Nato dostal příkaz opustit Švédsko. V zemi však zůstal, skrýval se. Policie věděla, že se sympatizuje s Islámským státem, tvrdí, že ho chtěla odvézt ze Švédska a pátrala po něm. Otázkou je, s jakým úsilím.

Čtyřiadvacetiletý Tunisan Anis Amri zaútočil loni před Vánoci kamionem na berlínskou tržnici a zavraždil dvanáct lidí. Tohoto zloděje, bitkaře, vandala a drogového dealera Německo vyhostilo. Jenže nedokázalo přimět tuniskou vládou, aby mu včas vyhotovila doklady potřebné pro návrat. Amri přes svůj bohatý trestní rejstřík čekal na deportaci na svobodě, policie ho neměla pod dohledem.

Třiatřicetiletý Alžířan Chálid Babúri loni v srpnu v belgickém městě Charleroi za výkřiků Alláhu akbar (Bůh je veliký) posekal mačetou dvě policistky. Žil roky v Belgii nelegálně a měl být vyhoštěn. Kradl a snažil se nelegálně získat zbraně. Cizinecká policie mu třikrát nařídila opustit Belgické království. Babúri výzvy neposlechl a Alžírsko bere zpět je ty své občany, kteří se vrací dobrovolně. Jinými slovy – žádné.

Kolik mizerů podobných Babúrimu, Amrimu nebo Akilovovi se po Evropě potuluje? Patrně tisíce. Je pouze otázkou času, kdy zaútočí další z nich.

Jehla v kupce sena

Deník Aftonbladet po útoku ve Stockholmu napsal, že švédská policie eviduje více než 12 tisíc migrantů, na které je vyhlášeno pátrání ze stejného důvodu jako na Akilova.

Švédský migrační úřad přitom předpokládá, že v příštích letech jejich počet poroste. Důvod je nasnadě. Počet žádostí o azyl se v roce 2015 prudce zvýšil a úřad pro migraci většinu z nich teprve vyřizuje.

Pokud by Švédové k vypovězeným cizincům přistupovali tak liknavě, jako dosud, podle policejních analytiků by se počet imigrantů hledaných pro deportaci zvýšil na 50 tisíc.

A hledejte v takovém houfu vyznavače radikálního islámu se sklony k násilí!

S otevřenou náručí

Poměřováno počtem obyvatel, desetimilionové Švédsko je státem, který během uprchlické vlny v roce 2015 přijal nejvíc imigrantů. Do země tří korunek jich dorazilo 163 tisíc.

Není divu. Švédové byli k uprchlíkům ještě laskavější než Němci.

V Evropě převládá názor, že největší vstřícnost k běžencům projevila Angela Merkelová. Spolková kancléřka v srpnu 2015 prohlásila, že Německo je připraveno přijmout všechny syrské uprchlíky. Jenže to už byly desetitisíce uprchlíků v Maďarsku a další statisíce na cestě. (Do Německa dorazil během roku milion imigrantů.)

Švédská vláda však už v roce 2013, tedy dva roky před hlavní uprchlickou vlnou, slíbila, že zajistí všem uprchlíkům ze Sýrie ochranu. Nabídla jim povolení k trvalému pobytu. S přívalem uprchlíků ho nicméně brzy omezila na tři roky. Ostatní žadatelé o azyl dostávají třináctiměsíční povolení k pobytu a "doplňkovou (subsidiární) ochranu". Takové opatření jim neumožňuje pozvat do země rodinné příslušníky.

Merkelová trvalý pobyt nikdy neslibovala. Úspěšný žadatel o azyl ze Sýrie má v Německu nárok nejvýš na tříleté povolení k pobytu. Dnes ale většina z příchozích Syřanů dostává pouze zmíněnou doplňkovou ochranu.

Premiér se probral

Švédský premiér Stefan Löfven po tragédii ve Stockholmu procitl. "Musíme zaručit, aby každý odmítnutý žadatel o azyl byl deportován... Pokud vám odmítnou udělit vízum, tak musíte zmizet, to je jasné," prohlásil po útoku.

Jak to ale švédská policie zajistí? Vždyť v příštích měsících a letech se dá očekávat, že Švédsko zamítne žádost azyl více než 80 tisícům imigrantů.

Právě tolik imigrantů loni odjelo z Německa, anebo z něj bylo deportováno. Osmdesátimilionové Německo však má osmkrát větší státní aparát.

Letos Němci chtějí poslat domů dokonce na 300 tisíc odmítnutých žadatelů o azyl. A vláda, zejména konzervativní koalice CDU-CSU pro to udělá vše, co je v jejích silách. Důvod je nasnadě: V září budou volby do Spolkového sněmu.

Ledy se hnuly

Skutečnost, že evropské státy nejsou schopny rychle vrátit vypovězené imigranty do země původu, přitahuje do Evropy další přistěhovalce. (Mimochodem, z nedávné minulosti jsou známy případy, kdy vyhoštění odmítnutých žadatelů o azyl trvalo v Česku tři roky.)

Ačkoli nezískají azyl, imigranti doufají, že je státní moc nedokáže posadit do letadla, které je doveze zpátky, a že nakonec v Evropě zmizí. Tristní to je zejména v případě příchozích, kteří mají kriminální minulost, extremistické názory a kontakty na teroristické skupiny.

Z vývoje v Německu i ve Švédsku (a koneckonců také z chystanénovely českého zákona o pobytu cizinců, která vůči žadatelům o pobyt přitvrzuje) se dá nicméně tušit, že ledy se konečně pohnuly.