Prezidentský kandidát Jiří Drahoš: Státník nebo želé?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš, který nedávno oznámil svou kandidaturu na prezidenta, se postupně vyjadřuje k různým tématům. V některých důležitých otázkách ale zůstává nečitelný. Dokázal by hájit českou parlamentní demokracii?

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš,zdroj: Petr Horník / Právo / Profimedia

Některé politické názory a postoje už Drahoš stihl formulovat. Něco jsme se dozvěděli, ale dost toho ještě zbývá. Například říká, že nechce hrát hru napravo a nalevo. Na svých webových stránkách píše, že naše dnešní problémy nejsou pravicové ani levicové, ale sociální a lidské, a dotýkají se každého člověka bez ohledu na politické preference.

Prohlašuje, že bude "obhájcem potřebných a zrcadlem úspěšných" a zdůrazňuje, že chce "prosazovat solidaritu vůči ostatním a zodpovědnost k sobě samému". Zní to trochu obojace a vyhýbavě. Ani ryba, ani rak.

Vzpomněl jsem si u toho na větu, kterou nedávno pronesl předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek: „My, křesťanští demokraté, přece nikdy neměníme své zásady, jen je nově interpretujeme.“

Není úplná náhoda, že Drahoš je pokřtěný katolík, i když nepraktikující, a je rovněž zastáncem církevních restitucí. Lidovci také patří mezi politické strany, ve kterých má jeho prezidentská kandidatura podporu.

Velmi důležité bude, jakou pozici zaujme k hnutí ANO a jeho předsedovi Andreji Babišovi. I v této otázce bývalý předseda Akademie věd zatím pověstně lidovecky lavíruje. Silné výroky na adresu ministra financí od něj neuslyšíme. Když přijde řeč na toto téma, počíná si opatrně až krotce.

Mírný a váhavý

Na dotaz Hospodářských novin, zda podle něj představuje Babiš nebezpečí pro liberální demokracii v Česku, jak o tom hovoří například Bohuslav Sobotka, odpověděl: "Andrej Babiš je předsedou hnutí, ve kterém má naprosto klíčové slovo. Ale v demokracii vznikají i takováto hnutí. Je na demokratické společnosti, aby se s tím vypořádala. Navíc ANO není žádné extremistické hnutí. Je zřejmé, že i ono se vyvíjí, a obecně je na společnosti, aby si ohlídala to, co v rámci demokratických pravidel vzniká."

Drahoš sice nesouhlasí s Babišovými návrhy na zrušení Senátu či omezení počtu poslanců, není už ale jasné, zda by jako prezident dokázal podobným snahám čelit nebo by jen lomil rukama a odkazoval se na ostatní politické strany a občany a stále dokola opakoval, že je na společnosti, aby se s tím vypořádala a ohlídala si to.

Nebyl by Drahoš nakonec prezidentem mírným a váhavým, který by i s předsedou vlády, jež by osekával parlamentní demokracii, měl korektní vztahy a nešel s ním do vážnějšího konfliktu? Na to zatím rodák z Jablunkova odpověď nedal.

Formulace, že Babiš má v hnutí ANO "naprosto klíčové slovo", je vzhledem k moci, jakou v něm Andrej Babiš má, dost eufemistická. Je to podobné konstatování, jako že Petr Kellner má klíčové slovo v PPF či Daniel Křetínský v EPH. 

Benevolence k předsedovi ANO

Za zmínku stojí, že Drahošovi ve skutečnosti mnohem víc vadí KSČM než Babiš. Nelíbí se mu, že se komunisté dostatečně a důrazně nedistancovali od některých věcí, které v minulosti dělali. Těžko říct, proč by pro Česko jako parlamentní demokracii měla KSČM představovat větší riziko než hnutí ANO a jeho předseda.

Drahoš tvrdí, že by nejmenoval vládu s premiérem komunistou, dokonce ani vládu, která by za účasti KSČM vznikla. Přitom k Babišovi říká, že by se mu v jeho snaze okleštit parlament, měl bránit právě parlament a společnost. Bývalý šéf Akademie věd ještě bude mít dost času a prostoru své postoje blíže vysvětlit, jeho nekompromisnost ke komunistům a benevolence k předsedovi hnutí ANO ale v každém případě bije do očí.

Přitom je stále více zřejmé, k jakým koncům by mohlo vést, pokud by Babišovi v jeho mocenské expanzi nikdo nestál v cestě. "Domnívám se, že země naší velikosti nepotřebuje 281 poslanců a senátorů. Kdyby jich bylo třeba jen 101, jako je tomu v řadě dalších zemí, určitě by to stačilo," prohlásil Babiš na únorovém stranickém sněmu, aniž by se bál veřejně přiznat, že chce parlamentní demokracii okleštit. 

Želé na Hradě

Když k tomu přidáme zavedení většinového volebního systému, snížení počtu ministerstev a prosazení jednacího řádu, který ze sněmovny udělá efektivní dobře promazanou převodovou páku vlády, je zjevné, že čím více moci bude předseda hnutí ANO mít, tím více se ji bude snažit upevnit a usnadnit si, aby ji bez překážek mohl aplikovat. 

Demokratické procedury a jejich zdlouhavost půjdou stranou. Stejně tak se Babiš nebude mazlit s těmi, kdo mu v tom budou bránit.

Proto je zásadní, jak se k němu postaví případný budoucí prezident. Bylo by dobře, kdyby příští hlava státu nejen sama dbala Ústavy, ale rovněž ji byla schopná hájit a pokud to bude nutné neváhala také podat ústavní stížnost a zároveň byla zárukou toho, že na místa ústavních soudců a soudkyň se nedostanou jiní než kompetentní a demokracii oddaní lidé.

Možná by takovým prezidentem mohl být i Jiří Drahoš, ale jeho vyjádření se zatím zdají spíše rozměklá.

Někdejšímu prezidentskému kandidátovi Janu Fischerovi se posměšně přezdívalo želé. Vyzyvatel Miloše Zemana by měl vystupovat stylem, který by k podobným označením nesváděl. Současnou hlavu státu žádné želé neporazí a vzhledem k tomu, co nás v následujících letech pravděpodobně čeká, by ani nebylo žádoucí, aby na Hradě "želé" sedělo.

Tagy: Česko domácí demokracie KSČM KDU-ČSL hnutí Ano český prezident česká politika

Zdroje: Vlastní