Konec bezstarostného houbaření: Ani Česko se nevyhne limitům na sběr hub, tvrdí ekonom

Co Čech, to houbař, říkáváme o sobě s náležitým nádechem národní pýchy. A opravdu nejsme až tak daleko od pravdy: Alespoň nějakou houbu si sebere každý rok naprosto neuvěřitelných 70 % všech českých domácností a 64,3 % Čechů zajde do lesa alespoň jednou měsíčně. Vyplývá to z dat Ministerstva zemědělství.

Představa, že by nám při našem národním koníčku měl někdo dělat nějaké obstrukce, házet byrokratické klacky pod nohy nebo dokonce sahat na právo vůbec něco sbírat, přijde většině z nás zcela nemyslitelná.

Připomeňme ale, že za hranicemi už to taková fikce není: Jak ve svém varování pro české turisty detailně zmapoval Český rozhlas Radiožurnál, v sousedním Rakousku si například z lesa smíte odnést absolutní maximum v podobě 2 kilogramů hub na osobu a den. V Itálii zase můžete sbírat jen s placenou povolenkou, jen v sudé dny a s časovým i váhovým limitem. Chytí vás lesník bez povolení nebo s příliš těžkým košíkem? Připravte se na pořádně tučný flastr.

Ve Švýcarsku se zas nesmí první třetinu měsíce sbírat vůbec, aby si les odpočinul, a i poté do něj smíte jen za světla. A třeba v Nizozemsku je sběr hub zakázán úplně a na houbaře tam zákon pohlíží jak na pytláky. 

V našich zákonech žádný časový, váhový ani jakýkoliv jiný limit zatím nenajdete. V lesním zákonu č. 289/1995 Sb. doslova stojí: „Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka lesa.“

Problém je, že „vlastní potřebu“ už zákon dále nedefinuje a někteří lidé vykazují opravdu velmi pružné vnímání pojmu, když jsou schopní najet do lesa v dodávkách a vyluxovat stovky kilogramů hub z širého okolí, aby je pak třeba dál prodávali, o čemž pojednala například reportáž ČT24.

Z lesů si každoročně odnášíme obrovské bohatství: Podle každoročních dat z Ministerstva zemědělství si Češi z lesa ročně odnesou plody v neuvěřitelné hodnotě dosahující až 7 miliard korun, přičemž nějakých 5 miliard představují právě houby.

Ani se není potřeba dlouze zamýšlet, aby bylo jasné, že systém není úplně spravedlivý: Náklady na údržbu a úklid lesa nesou jeho majitelé, ale z rozebraných miliard nevidí ani korunu.

Právě tato zátěž spojená s legislativním nedostatkem a chybějící definici vlastní potřeby by mohla vést ke změnám. Jak upozorňuje renomovaný ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda: „V řadě západních zemí EU je sběr hub zakázán, přísně regulován a pokutován, nebo zpoplatněn. Je pravděpodobné, že jeden z takových přístupů nakonec zvolí také Česko. Experti upozorňují, že vlastník má s lesem nemalé náklady, přičemž hlavním zdrojem, jak může vydělat, je v současnosti prodej dříví. Mohly by tak podle nich být také právě houby.“

Uvidíme, jak se situace vyvine dál. Kdyby úřady zavedly nějaký benevolentní limit či mírný poplatek za nadlimitní sběr, tedy opatření cílená tak, aby trochu dostali přes prsty oni „komerční sběrači“, nejspíš by se nikdo dvakrát nerozčiloval. Pokud by ale přišel ostřejší limit třeba na úrovni sousedního Německa, kde úřady povolují odnést jen kilogram až dva hub denně, spoustu Čechů by čekal krajně nepříjemný kulturní šok.