Na zářijové schůzi poslanecké sněmovny se má začít projednávat novela občanského zákoníku, která upravuje manželství tak, aby ho mohly uzavírat i stejnopohlavní páry. S návrhem, pod nímž je podepsaná skupina 46 poslanců a poslankyň, vyjádřila už v červnu souhlas vláda, tehdy ještě složená pouze ze zástupců hnutí ANO.

Novela nečiní nic jiného, než že současný institut manželství zakotvený v zákoně rozšiřuje také na svazky dvou mužů či dvou žen. Všichni, kdo manželství uzavřou, tak získají stejná práva a povinnosti, což v případě aktuálně platného registrovaného partnerství nebylo.

Ve skutečnosti se jen nahrazuje sousloví "muže a ženy" spojením "dvou lidí" či se jinak upravuje text normy, aby platil pro oba typy svazků bez ohledu na pohlaví těch, kdo ho uzavírají. Přitom se však nemění hlavní účel manželství, kterým nadále zůstává "založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc".

Jde tak o elegantní změnu, kdy jsou jednoduchým způsobem narovnána práva mezi oběma druhy svazků bez toho, aby se musel složitě upravovat zákon o registrovaném partnerství či psát zcela nová legislativa. Zkrátka vyjde se z toho, co funguje, a jen se to lehce pozmění, aby to platilo i pro svazky gayů a leseb.

Všechno riskovat kvůli jedné nálepce

Přesto se stále diskutuje o tom, zda nejde o příliš velký skok, na který naše společnost ještě není připravená. Ukázala to i debata iniciativy Jsme fér s kandidáty na pražského primátora, které se zúčastnil předseda TOP 09 Jiří Pospíšil kandidující za Společné síly pro Prahu, za hnutí ANO Petr Stuchlík, za ODS bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda, za Piráty Zdeněk Hřib a za Zelené Ondřej Mirovský.

Všichni se shodli na tom, že stejnopohlavní páry si zaslouží stejná práva jako ty složené z muže a ženy. Jen Svoboda a Stuchlík si myslí, že veřejnost ještě není zralá na to, aby gayové a lesby mohli uzavírat manželství.

Stuchlík, který už devět let žije v registrovaném partnerství, jak na debatě opakovaně zmiňoval, zdůraznil, že by z taktických důvodů šel raději cestou narovnání práv bez toho, aby se lpělo na manželství pro stejnopohlavní páry. Pokusit se prosadit manželství pro gaye a lesby podle Stuchlíka lze, ale je to ta složitější cesta.

Obává se, že společnost na to není připravená a nechce riskovat, aby se kvůli jedné nálepce celá věc prohrála. Svoboda to vidí stejně. Lépe zavádění manželství pro stejnopohlavní páry pozdržet, než snahou prosadit jedno slovo vše zabít na léta dopředu. Naproti tomu když se práva narovnají, problém se vyřeší sám a za pět let nebude nikomu vadit, pokud se stejnopohlavním svazkům začne říkat manželství.

Další mezistupně jako prohra

Podle Pospíšila by naopak byla prohra, kdybychom dělali další mezistupně a používali jiný termín než manželství. Buď se má přijmout navrhovaný zákon, nebo dva roky počkat. Šéf TOP 09 se ale pro změnu domnívá, že ještě nenazrál čas na to, aby stejnopohlavní páry mohly adoptovat děti.

Podaří-li se schválit manželství, je podle něj možné za několik let přesvědčit českou společnost, že je lepší, aby dítě vychovával stejnopohlavní pár, než aby bylo v dětském domově. Svoboda tomu nerozuměl a prosazoval opačnou cestu: nejprve umožnit adopce, a manželství z toho posléze samo vyplyne.

"Možnost adoptovat dítě je věc naprosto zásadní, daleko zásadnější než pojem manželství. Ten pojem je uměle vytvořený, tisíce let tady pěstovaný, ale je to jenom pojem. Nic jiného. Nemá to žádný jiný právní rozměr," uvedl Svoboda a dodal: "Vztah k dítěti a možnost dítě vychovávat já vnímám jako primární etickou a morální otázku, to není vůbec o žádném papírovém vztahu, o nějakém slově, to je o životě, to je o tom, co ten život naplňuje. Váš život nenaplní pojem manželství, ale možnost mít dítě ho naplní. A proto toto považuji za naprosto zásadní a k tomu bych se upínal."

Vypadá to, že hlavní problém spočívá v tom, jak se stejnopohlavním svazkům bude říkat - jestli manželství, nebo nějak jinak. Druhá potíž je, jak poznat, že společnost je na něco připravená. Zásadní konflikt se tak vede o termíny. S ostatními rovnými právy s výjimkou adopcí taková nesnáz není.

Pod stejnou hlavičkou jako tradiční manželství

Na jedné straně existují silní zastánci toho, aby stejnopohlavní páry spadaly do stejné škatulky, jako ty ostatní. Na straně druhé jsou stejně silní odpůrci této změny, kteří argumentují tím, že pojem manželství musí být vyhrazen jen klasickému svazku muže a ženy.

Přitom je nakonec podružné, jak daný svazek označíme. Důležitější než samotný pojem je jeho obsah. V politice i jinde se však svádějí boje o symboly a manželství je takovým symbolem. Proto větší pozornost upoutává, jak svazkům budeme říkat, než konkrétní narovnání práv. Nejjednodušší cestou, jak ho dosáhnout, se v tuto chvíli zdá být úprava občanského zákoníku: oba druhy svazků sjednotit a práva a povinnosti pro ně nastavit stejně.

Bitva, která se ve sněmovně odehraje, bude v první řadě zápasem o pojmy. Ať už jde o manželství, rodinu či rodičovství. Část společnosti může provokovat, že by gayové a lesby mohli uzavírat svazky, které budou pod stejnou hlavičkou jako tradiční manželství muže a ženy, a že i jejich hlavní účel bude stejný.

Vést polemiku o pojmech nebo o připravenosti společnosti provést změnu zákona však nemá smysl. Pokud se nabízí jednoduchý způsob, jak práva narovnat, má se to zkusit. A buď to vyjde, nebo nevyjde. Přehnané taktizování vede jen k degradaci celého záměru. Bohuslav Svoboda má pravdu v tom, že klíčový je vztah a funkce, kterou plní. Vše ostatní je vedlejší. A to platí o rodině i manželství.

Pokud si gayové a lesby troufají zakládat trvalé svazky, jejichž primárním účelem je "založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc", mohou to sice dělat i bez příslušných práv a zákona, což i dělají. Z pohledu společnosti je však přínosnější, pokud se touto cestou vydávají, než když trvalé svazky a rodiny nezakládají a žijí sami. Proto má logiku tuhle praxi podpořit i legislativním rámcem.