Mladá fronta Dnes přinesla minulý týden zprávu o tom, že Nejvyšší soud uznal rodičovství prvního stejnopohlavního páru u nás. V rodném listě dítěte tak budou zapsáni dva muži. Najali si agenturu v Kalifornii, se kterou uzavřeli smlouvu a která jim našla dárkyni vajíčka a také ženu, jež jim dítě odnosila. To posléze bylo oplodněno jedním z mužů, ale nepřejí si vědět kterým. V Kalifornii pak byli jako rodiče zapsáni oba a nyní bylo jejich otcovství uznáno i v České republice.

Nad případem se na Facebooku rozohnil i poslanec a 1. místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Podle bývalého ministra zemědělství se úplně zapomnělo na to, že dítě je dar, a jak je v podobných debatách zvykem, poukázal na to, že "příroda a stvořitel od svého počátku dali do vínku, že za novým životem stojí matka a otec, vždy jde o spojení vajíčka a spermie a jejich nositelé jsou biologičtí rodiče".

Následně ale zaútočil na konkrétní praxi, která stála za případem, jímž se Nejvyšší soud zabýval: "Kdo jsme my, že díky technice do tohoto světa zázraku vstupujeme a říkáme, že dítě se dá objednat, a tváříme se, že rodič je někdo, kdo není? To fakt dva otcové, dvě maminky budou rodiče jednoho dítěte? Je mi líto tohoto dítěte, nejen že nemá matku, ale ta právně vůbec neexistuje."

Lidovecké hledání způsobů a důvodů 

Věc má dvě roviny. Jednak technickou, na kterou naráží lidovecký poslanec, když se pozastavuje nad tím, že dítě se dá objednat. A pak tu kulturně-tradiční, kdy v rodném listě dítěte jsou zapsaní dva lidé stejného pohlaví. Na první lze reagovat mottem, které můžeme najít na profilu Jurečky na webových stránkách KDU-ČSL: "Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody."

Zmíněný pár toužil po vlastním dítěti a využil pro to tu nejlepší cestu, která se z jeho pohledu nabízela. Vzhledem k tomu, že nikdo z nich neví, kdo je skutečný biologický otec dítěte, mohou se oba domnívat, že dítě je jejich. Na psychické úrovni je tak pro vybudování rodičovského vztahu obou mužů k dítěti uděláno maximum.

Na to, že využili služeb agentury a dítě si objednali, lze říct jen to, že kdyby to šlo udělat jinak, asi by se touto cestou nevydali. A fakt, že podobné agentury vůbec existují, vypovídá jen o tom, že lidé zkrátka děti mít chtějí. A pokud jim to z různých důvodů není umožněno, ať už protože jde o heterosexuální pár, který s tím má problém, nebo o dvojici gayů či leseb, nenechají se tím odradit a hledají způsob, jak si dítě pořídit. A trh se tomu přizpůsobuje.

Samozřejmě existuje riziko, že se celá praxe zvrtne. Proces se natolik zjednoduší a zautomatizuje, že si skutečně budeme objednávat děti jako zboží v e-shopu a že i heterosexuální plodné páry půjdou touto cestou, protože to pro ně bude jednodušší. Případně ji budou hromadně využívat samostatně žijící muži a ženy, kteří zatouží po dítěti, ale bez partnera se obejdou.

To už ale není otázka na stejnopohlavní páry. Záleží na konkrétní legislativní úpravě, na tom, aby takový proces nebyl úplně jednoduchý, neděl se jako na běžícím pásu a nedocházelo k jeho nadužívání.

Gayové a lesby jako vzor 

Druhá věc je, co je špatného na tom, když jsou v rodném listě dítěte uvedení dva muži nebo dvě ženy? Jurečka by měl naopak přivítat, že zmíněný pár gayů se chová zodpovědně, chtěl mít děti a založit rodinu a udělal něco pro reprodukci naší společnosti.

S trochou nadsázky lze říct, že gayové žijící ve stálém svazku, kteří si pořídí dítě, a ještě u toho musí překonat všemožné překážky spojené s tím, že u nás něco takového není možné a musí se to dít v Kalifornii, mohou sloužit za vzor pro některé heterosexuály a heterosexuální páry, které se do zakládání rodiny nehrnou a dávají přednost volnosti a vlastním potřebám.

Konzervativci by měli být rádi také za to, že gayové a lesby usilují o klasické manželství, jak ho prosazuje například platforma Jsme fér, která sbírá podpisy pod petici s tímto požadavkem. Chtějí se tak zařadit do mainstreamu a schovat se pod střechu tradiční instituce, která se ale nachází ve vleklé krizi a už dávno není, co bývala. LGBT hnutí je tak ve skutečnosti hnutím, které se dnes stává nositelem tradičních a rodinných hodnot. Je zvláštní, že to křesťanští demokraté nevidí a nechtějí ocenit.

To pravé požehnání a boží dar 

Gayové a lesby se vzdalují bohémskému a nevázanému životu, který se jim dříve přisuzoval. Tedy minimálně jejich veřejný obraz, kterému postupně začínají dominovat zprávy o adopcích, dětech, osvojení či svatbách. Zdá se, že se stávají z hlediska svého jednání usedlými a konzervativními. Už jen tím, že bojují například za manželství, a nikoli třeba za uznání polyamorie.

Kdyby konzervativci byli co k čemu, udělají si z nich své spojence a budou skrz ně tlačit a prosazovat rodinné hodnoty. "Vidíte, jak je touha po dětech a rodině silná a přirozená, když ji mají i ti, co je spolu plodit nemohou. To je teprve to pravé požehnání a boží dar, který si vždy najde cestu a překoná každou překážku!" mohli by hřímat lidovci.

Když si pak poslanec Marek Benda v rozhovoru pro Reflex stěžuje na vysokou rozvodovost u nás a tvrdí, že uzákonění rozvodů byla chyba, mohl by právě gaye a lesby dávat za příklad toho, že manželství je stále nanejvýš lákavá instituce, po níž existuje velká poptávka.

Právě stejnopohlavní páry toužící žít v právně potvrzeném svazku a vychovávat děti mohou do prostředí, kde se bezmála polovina manželství rozpadá, přinést novou energii, zápal a nadšení pro tuhle instituci. Dlouhou dobu jim totiž byla zapovězena a nyní možná prahnou po zázemí, usazení se a rodinném životě ve společnosti, kde je rodinný život v krizi.

Pokud gayové a lesby na sebe dobrovolně chtějí vzít závazky a odpovědnost, která je s tím spojená, měli by tomu v první řadě tleskat křesťané a konzervativci. Rodinný život si zaslouží vzpruhu a LGBT hnutí ji přináší. Zní to možná trochu úsměvně a Bendovi a Jurečkovi se to nemusí líbit, ale je to tak.