Přírodovědci u vytržení: Šimpanzi běžně zvládnou i dva drinky denně. Vysvětluje to ledacos
27. 2. 2026 – 8:00 | Magazín | Jiří Rilke
Výzkumníci zjistili, že naši zvířecí předci nejenže nemají problém s alkoholem, denně jsou schopni spořádat ekvivalent hned několika drinků.
Titulní fotka je samozřejmě jen čistý výmysl umělé inteligence – žádné zvíře úplně běžně v přírodě neuvidíte, jak si ve volném čase vychutnává sklenku martini. To ale zároveň neznamená, že by nebyl k mání alkohol jako takový, protože jeho konzumace, jak se zdá, vůbec není lidský vynález.
Vědci se už delší dobu dohadují, kde se vlastně vzala lidská náklonnost k alkoholu. A jedna z teorií, které se kouzelně přezdívá "hypotéza opilé opice" navrhuje, že k pití máme prostě a dobře genetickou predispozici právě proto, že alkohol je zcela běžnou součástí opičího (a kdysi tedy i našeho) jídelníčku.
Nová studie zveřejněná v odborném časopise Biology Letters dodává této teorii velkou sílu: „Pokud existovaly pochybnosti o hypotéze opilé opice a nebyli jsme si jistí, zda je ve volné přírodě vůbec k mání dost alkoholu na to, aby ho zvířata mohla užívat na stejné úrovni s lidmi, už neexistují a nejistota je pryč,“ uvádí výzkumník Aleksej Maro v tiskové zprávě.
Ethanol se totiž v přírodě uvolňuje přirozeně v přezrálém ovoci, které na slunci pomalu fermentuje a zvyšuje obsah alkoholu. Takové ovoce pak primátům mimořádně voní díky vyššímu obsahu cukru, který se rovná kalorické výhodě.
Jinak řečeno, mírně alkoholické ovoce opice přitahuje. A je dost možné, že si tuhle pradávnou touhu starou jak druh sám s sebou stále neseme i v současnosti. Vysvětlovalo by to, proč nám alkohol vůbec chutná a máme tendence ho pít, ačkoliv víme, že je to jed.
Samotné zjištění, že zvířata konzumují fermentované ovoce, samozřejmě není žádná novinka, ví se to už delší dobu. Maro ale při svém výzkumu dokázal zcela novou věc: Šimpanzi denně snědí občas i víc než 4 kilogramy ovoce, což se v součtu může rovnat stejnému množství ethanolu, jaké bychom dostali do těla konzumací dvou alkoholických drinků. A nejen to, ještě důležitější je zjištění, že šimpanzi alkohol nejen přijímají, ale stejně jako lidé ho dokáží i metabolizovat.
Je nicméně nutné si uvědomit, že zkvašené ovoce, když ho šimpanz pojídá, není žádný panák slivovice: Má asi 0,4 % alkoholu. Ony dva drinky jsou rozloženy do celého dne a pravděpodobnost, že byste v džungli potkali šimpanze opilého jak násosku před nálevnou, je prakticky nulová.
Vědci prozkoumali vzorky moči devatenácti divoce žijících šimpanzů. Což už samo o sobě nebyla žádná legrace vzhledem k tomu, že divoký šimpanz většinou nemívá tendenci použít zkumavku k odevzdání vzorku. Vědci tak čekali u krmících se opic, než se jim bude chtít na malou, a pak vyrazili sbírat vzorky.
V 17 vzorcích z 20 našli stopy alkoholu a ve skoro polovině tolik alkoholu, kolik by odpovídalo člověku poté, co den předtím lehce popíjel. Řečeno hezky česky, šimpanzi zkrátka měli zbytkáč.
Navíc se zjistilo, že větší náchylnost k fermentovanému ovoci měli dominantní samci, což by naznačovalo, že ho opice nejedí jen tak omylem, ale že ho naopak dokonce vyhledávají a moc dobře vědí proč. To už ale předjímáme: Zda to totiž dělají doopravdy, bude teprve předmětem dalšího výzkumu.
Tak či tak se ale ukazuje, že náchylnost k alkoholu nemusí být žádný vyloženě a exkluzivně lidský exces, ale zkrátka biologické dědictví.
„Kruh se uzavírá a vracíme se k lidem: Vyvinuli jsme se s předpokladem konzumovat alkohol právě kvůli našim pradávným předkům? A poháněla kdysi tato predispozice například i vůli naučit se používat kvasnice a vyrobit si vlastní alkoholické nápoje?” dodává Maro pointu k zamyšlení.
