Nález starý 5 000 let šokuje vědce: Naši předci byli mnohem schopnější, než jsme si mysleli
20. 1. 2026 – 7:20 | Magazín | Jiří Rilke
Nový nález z Jižní Ameriky přepisuje dějiny lovu a mění představy o tom, čeho všeho byli naši předci vlastně schopní.
Občas podlehneme iluzi, že díky vědě už vlastně všechno víme a o minulosti máme jasnou, neměnnou představu. Tak to prostě bylo a tečka.
Jenže čas od času přijde nález, který nás chtě nechtě přinutí představu o dávné minulosti a úsvitu našeho lidského rodu změnit. Stačí vzpomenout na nedávný nález prastarých otrávených šípů v Africe, díky kterému víme, že dávní lidé rozuměli přírodě a přírodní chemii daleko víc, než jsme si mysleli.
Do velice podobné kategorie spadá nový nález z Jižní Ameriky, který dokazuje, že naši předci uměli lovit obrovské velryby daleko dřív, než jsme si mysleli: Pozůstatky dokazující lov velryb jsou 5000 let staré. Až doposud se vědci domnívali, že se lidé do podobného lovu poprvé pustili zhruba před 3500 lety.
O objevu informuje prestižní magazín Nature Communications, který popisuje, že archeologové zkoumali archeologická naleziště zvaná sambaqui podél pobřeží Babitonga Bay v oblasti Santa Catarina v Brazílii.
Sambaqui jsou mohutné pahorky pocházející z období holocénu. Nevznikly ale samovolně: Skládají se ze skořápek, kostí a dalšího odpadu lidské činnosti. Dlouho se předpokládalo, že tyto vrstvy byly spojeny hlavně s sběrem lastur a pobřežním rybolovem. Podrobná analýza ale odhalila kosti kytovců a harpuny vyrobené z velrybích kostí.
„Získaná data dokazují, že tyto pravěké komunity disponovaly vědomostmi, nástroji a uměly zapojit specializovanou strategii k lovu velryb tisíce let před tím, než jsme dříve předpokládali,“ uvádí hlavní autorka studia Krista McGrath v tiskové zprávě.
Vědci prozkoumali celou řadu zbytků ze sambaqui pomocí tradičních zooarcheologických postupů i moderních molekulárních technik a zjistili, že spousta kosterních úlomků patří kytovcům. Našli na nich také stopy po řezání a zpracování, což naznačuje, že velryba prošla řeznickým zpracováním a lidé ji tedy například jen nenašli na pláži.
Hypotézu pak de facto potvrdil ještě nález obrovských kostěných harpun, které při své velikosti musely být koncipovány k lovu něčeho opravdu velkého.
Vědci navíc našli podobně zpracované zbytky opakovaně v různých vrstvách sambaqui, což ukazuje, že se nejednalo o žádnou krátkodobou záležitost, ale že velrybaření se naopak v dávné společnosti předávalo z generace na generaci a lidé se na něj spoléhali jako na zdroj obživy.
„Tento výzkum otevírá horizonty při vnímání dávných předků, kteří postavili sambaqui. Už na ně nemůžeme hledět jen jako na sběrače a rybáře, nyní víme, že byli také lovci velryb,“ dodává André Colonese, jeden z autorů studie.
