Ohromující nález: Kosti staré 5 500 let zcela boří mýty o době kamenné

Archeologové a vědci dlouho předpokládali, že byť pradávní lidé z doby kamenné měli jakési povědomí o rodině, příbuzenství a mezilidských vazbách, nepovažovali ho zatím za prioritu a například spolu pohřbívali jen nejužší rodinu.

Nová analýza DNA z naleziště z doby kamenné na ostrově Gotland z doby před 5 500 lety ale ukazuje, že se v tomto ohledu výzkumníci nejspíš zásadně pletli.

Studie, která vyšla v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B, odhaduje, že si lidé oproti představám velmi dobře uvědomovali rozvětvené příbuzenské vazby a náležitě si jich vážili.

„Dobře zachovalá pohřebiště loveckých a sběračských kultur jsou vzácná. Právě proto neexistovalo moc studií o příbuzenství a když už, tak jen v malém měřítku,“ vysvětluje odbornice na genetiku Tiinna Mattila v tiskové zprávě.

Naleziště Ajvide na Gotlandu ale poskytlo hotový poklad nových informací: Vědci zkoumali víc než 80 hrobů, z nichž spousta neobsahovala jen jednoho člověka.

Vědci například odkryli pozůstatky mladé ženy, které mohlo být něco přes dvacet, a vedle ní po obou bocích děti. Zkoumání odhalilo, že děti byly sourozenci, dívka však nebyla jejich matka, ale spíše sestra či poloviční sestra jejich otce.

V dalším hrobu zase našli kosti mladé dívky s kostmi jiného dospělého člověka, u kterých se zdálo, že je tam někdo přesunul až později. Analýza odhalila, že se jednalo o otce a jeho dceru.

Třetí hrob odhalil pozůstatky chlapce a dívky, kteří nebyli přímo sourozenci, ale příbuzní z třetího kolene, pravděpodobně bratranci. 

Podobný nález čekal i ve čtvrtém hrobu: Dívka a mladá žena, které byly opět příbuzné jen vzdáleně. Mohlo jít o pratetu s praneteří či vzdálenější sestřenice.

Zdroj obrázku: Johan Norderäng v licenci CC BY 4.0. Na fotce pozůstatky dívky a ženy ve vzdáleném příbuzenském vztahu.

zdroj: Johan Norderäng

„S překvapením jsme zjistili, že spousta spolu pohřbených lidí nebyla v nejužším příbuzenském vztahu, tedy matka a dítě a podobně, ale jednalo se spíš o vzdálenější přízeň. Vypovídá to o tom, že dávní lidé si velmi dobře uvědomovali a byli schopní držet v paměti své rodokmeny a že pro ně byly vztahy s širší rodinou mnohem důležitější, než jsme předpokládali,“ uvádí archeoložka a genetička Helena Malmström.

Naleziště na Gotlandu má mimořádný význam: Jde o jedno z nejlépe zachovaných pohřebišť lovců a sběračů – jedná se totiž také o jedno z nejmladších, protože ve zbytku Evropy už se před 5 500 lety prosazovalo zemědělství a lidstvo kvůli tomu procházelo velkou genetickou proměnou. Severská společenství se ale v tu dobu stále ještě živila především rybolovem a lovem tuleňů.

Vědci hodlají pokračovat v práci a chystají se důkladně analyzovat kosterní pozůstatky dalších 70 pravěkých lidí ze stejného naleziště, aby pak mohli vytvořit co nejvěrnější a nejpřesnější představu o jejich příbězích, společenských vazbách, rodinných hodnotách i pohřebních zvycích.