Nějakou dobu se zdálo, že jednou z největších obětí ekonomického nacionalismu bude i tzv. Transpacifické partnerství (TPP), masivní multilaterální dohoda mezi USA a jedenácti státy ze tří kontinentů na pobřeží Tichého oceánu.

Již dojednaná, leč parlamenty neratifikovaná smlouva prosazovaná Spojenými státy jako hospodářská protiváha vůči rozpínající Číně byla paradoxně pohřbena opět v Americe, kde se stala významným předmětem politického boje. Na její zrušení shodně apelovali jak radikální demokraté z okolí Bernieho Sanderse, tak republikánský kandidát Donald Trump, který ji dokonce označil za "znásilnění naší země".

Trump, který se vůbec vymezuje proti volnému obchodu a mimo jiné pravidelně vzbuzuje paniku v sousedním Mexiku diskuzemi o otevření Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), také nedlouho po svém zvolení oznámil smrt nenarozeného transpacifického dítěte.

Kupředu bez USA

Nyní se ukazuje, že pohřbívání smlouvy TPP by mohlo být předčasné. Ve středu 12. července se v japonském městě Hakone sešlo jedenáct zbývajících partnerských zemí včetně Kanady nebo Austrálie, aby se pokusili smlouvu vzkřísit. Podle hlavního japonského vyjednavače Kazyušiho Umemota se přítomným zemím "podařilo dosáhnout vzájemné shody na cestě dopředu" ve vyjednávání. Bez ohledu na Spojené státy.

"Potřebujeme novou mezinárodní dohodu," prohlásil viditelně spokojený Umemoto po skončení schůzky. "A řekl bych, že jsme se shodli na hrubém obrazu toho, jak by to mělo vypadat."

Není náhodou, že se obnovené rozhovory o smlouvě TPP bez Spojených států vedou právě na japonské půdě – a že Japonsko v tomto úsilí působí jako nejaktivnější hráč. Jedny důvody jsou vnitropolitické. Liberální strana premiéra Šinzó Abeho je momentálně oslabená klientelistickým skandálem, jež vedl k drtivé prohře v místních volbách v hlavním městě Tokio.

Kdyby se pod japonským vedením nakonec podařilo dosáhnout shody na dlouho pohřbívaném partnerství, mohlo by to jeho vládě vlít novou krev do starých žil a Abe by se mohl prezentovat jako silný regionální lídr.

Čínský soupeř

Geopolitické motivace jsou však ještě důležitější a souvisí s hlavním japonským soupeřem v oblasti, s Čínou. TPP by jistě měla výrazné hospodářské dopady, ale šlo by především o dohodu uzavíranou za účelem posílení vazeb významných tichomořských států na USA.

V rámci soupeření o vliv s Čínou byl architekt dohody, tehdejší americký prezident Barack Obama, ochoten otevřít trh největší světové ekonomiky partnerským zemím, což by pro odvětví v řadě z nich znamenalo dosud nevídané příležitosti k vývozu; stačí zmínit vietnamský oděvní průmysl a malajskou výrobu elektroniky.

Pro Japonsko, jež se vzestupu Číny oprávněně obává a dlouhodobě se mu snaží čelit, pak TPP bylo i jakýmsi potvrzením blízkého spojenectví s USA a zároveň mělo představovat konkurenční výhodu pro jeho podnikatele v masivním hospodářském prostoru. Trumpovo rozhodnutí najednou Japonsko uvrhlo do nezáviděníhodné pozice země opuštěné svým nejdůležitějším partnerem a ochráncem, ponechané napospas čínským ambicím.

Čína se také pokusila Trumpova vyklizení pozic okamžitě využít na několika frontách. Zaprvé intenzivnějším prosazováním jejich vlastního Komplexního regionálního ekonomického partnerství (RCEP), jež by mělo sdružovat Austrálii, Indii a dalších třináct asijských států. Ambiciózní projekt se neúspěšně vyjednával už od roku 2011, zrušením TPP však získal novou energii, když řada důležitých států včetně Austrálie vyslovila zvýšený zájem o rychlé dojednání alternativní dohody. Další bývalé členské státy TPP, například Peru, se k dohodě touží přidat. Dosud devatenácté kolo jednání probíhalo skoro celý poslední červencový týden v indickém Hajdarábádu.

Smysl smlouvy

Kromě multilaterálního úsilí k dosažení smlouvy RCEP nezahálí Čína ani na poli bilaterálních obchodních smluv. Čínská vláda nedávno oznámila, že je ochotná vyjednat separátní dohodu o volném obchodu se dvěma největšími ekonomiky původního TPP mimo Spojených států, s Kanadou a Mexikem, přičemž oba dva tyto státy mají dobré důvody na ní spolupracovat. Měly by být totiž nejvíce zasaženy Trumpovou protekcionistickou politikou a děsí se případného vypovězení či osekání NAFTA.

Japonské oživení Transpacifického partnerství ovšem od počátku čelí výrazným překážkám. Kromě toho, že si Čína namlouvá jednotlivé členy původního partnerství a s mnohými buduje blízké obchodní a politické vztahy, se bude premiér Abe muset potýkat také s velmi odlišnými zájmy jednotlivých zemí.

Přítomnost USA v původním projektu a s tím související otevření největší světové ekonomiky silně motivovala jinak tvrdě vyjednávající státy. A tak zatímco Japonsko nebo Austrálie by si přály zachování už dojednaných přísných pravidel v původní podobě, hlavně Vietnam a Malajsie tlačí na rozvolnění podmínek a mírnější kontrolu kvality výrobků.

"Problém je, že bez Spojených států zmizí dvě třetiny TPP. Tak v čem potom spočívá smysl takové smlouvy?" opakuje pochybnosti nejedné menší země Jeffrey Wilson z University of Western Australia.

A pak je tu překážka čistě formální. Dle původní smlouvy, jíž zbývala pouze ratifikace v jednotlivých sdružených zemích, bylo pro její vstup v platnost potřeba schválení pětaosmdesáti procenty jejich celkového hrubého domácího produktu. Takové hranice nemůže být bez Spojených států nikdy dosaženo, proto se ze všeho nejdřív musí změnit alespoň toto základní pravidlo.