Léto roku 1969. Hollywood v šoku. Osm měsíců těhotná herečka Sharon Tate je brutálně zavražděna ve svém domě. Krvavá jatka pokračují další noc, kdy padnou za oběť Leno a Rosemary LaBiancovi. Devět mrtvých během dvou dnů. A na stěnách krví napsaná hesla jako „Smrt prasatům“. Amerika se probouzí do noční můry. Za masakry stojí Mansonova rodina — sekta vedená podivínem a samozvaným prorokem Charlesem Mansonem. Oficiální verze zní jasně: šílenec chtěl rozpoutat rasovou válku. Ale co když je všechno jinak? Co když Manson nebyl fanatik… ale nástroj? A co když vraždy nebyly náhodné — ale vedlejší účinek tajného vládního experimentu?

Sharon Tate s manželem Romanem Polanski | zdroj: Profimedia.cz

Už v 50. letech rozjíždí CIA přísně utajovaný program MK-Ultra. Cíl? Zjistit, jak pomocí drog, hypnózy a psychologického nátlaku ovládnout mysl člověka. Desítky experimentů, stovky obětí – často nevědomých. LSD je hlavním nástrojem. A CIA chce vědět: Lze z člověka udělat vraha na povel?

Do stejného období spadá i Mansonovo „probuzení“. V roce 1967 vychází z vězení a místo návratu do kriminálu získává nečekaně volnou ruku. Porušuje podmínku, bere drogy, manipuluje lidi — a přesto zůstává na svobodě. Jak je to možné? Klíč k záhadě možná leží v Haight Ashbury Free Clinic v San Francisku, kde Manson pravidelně navštěvuje svého probačního úředníka Rogera Smithe. Právě tam působí Dr. Louis “Jolly” West, jeden z hlavních vědců MK-Ultra. Manson tu získává přístup k LSD a zároveň prostředí, kde se učí, jak ovládnout druhé pomocí drog a manipulace. Je to náhoda? Nebo pečlivě naplánované? Podle novináře Toma O’Neilla, který strávil 20 let studiem případu, je příliš mnoho „náhod“, než aby šlo jen o konspirační fantazii. A právě v jeho knize CHAOS se objevuje otázka, která mění celý pohled na případ:

Byl Charles Manson produktem programu MK-Ultra? Nebo loutkou v operaci CHAOS, jejímž cílem bylo diskreditovat kontrakulturu a radikální hnutí jako Černé pantery?

zdroj: Profimedia.cz

CIA v 60. letech paralelně rozjíždí operaci CHAOS, jejímž cílem je narušit vnitřní nepřátele – antikoncepční hnutí, protestující proti válce ve Vietnamu, radikály jako Black Panthers. Strategie? Infiltrace, provokace, manipulace. A najednou se objevuje Charles Manson. Muž, který hlásá rasovou válku. Posílá své stoupence zabíjet bohaté bělochy a nechává na místech činu slogany, které mají vypadat jako dílo Černých panterů. Dokonalý scénář na vyvolání paniky. A také ideální zbraň pro CIA, jak zdiskreditovat celou kontrakulturu. O’Neill dokonce cituje bývalého zástupce prokurátora, který mu řekl:

„Nemůžu ti říct proč, ale nebyla to náhoda. Někdo chtěl, aby Manson zůstal na svobodě. Zjisti, kdo to byl.“

Ať už byl Manson loutkou CIA, nebo jen „produktem“ prostředí, které vytvořily tajné programy, zůstává děsivá možnost: Co když brutální vraždy z roku 1969 nebyly jen výplodem šílené mysli, ale výsledkem vládního experimentu, který se vymkl kontrole?

O’Neill sám přiznává, že přímý důkaz nemá. Ale: „Nemůžu to dokázat. Ale nemůžu to ani vyvrátit.“

A tak visí ve vzduchu otázka, která děsí i dnes: Co když Charles Manson nebyl zlo z jiného světa — ale zrcadlo temné stránky státu, který měl chránit?