Je třeba zabít vlky z Wall Streetu aneb pravda o obchodních smlouvách s USA a Kanadou

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Pozor na kořistnické americké korporace řízení chamtivými vlky z Wall Streetu, varují odpůrci globalizace. Máme se čeho bát?

Sídlo americké burzy NYSE na Wall Street

Sídlo americké burzy NYSE na Wall Street,zdroj: Profimedia.cz

Stop! To je poselství protestů proti volnému obchodu mezi Evropskou unií na jedné straně a Spojenými státy s Kanadou na straně druhé, jejichž scénou byly o víkendu ulice německých měst. Skromným dílem je podpořili čeští Piráti, kteří v Praze po Vltavě pustili strýčka Sama.

Protesty v Německu měly vytvořit tlak na tamní sociální demokraty, kteří budou v pondělí rozhodovat, zda podpoří obchodní a investiční dohodu s Kanadou - CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement, Komplexní hospodářská a obchodní dohoda).

Až donedávna byla CETA ve stínu Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP,  Transatlantic Trade and Investment Partnership), které má vytvořit zónu volného obchodu mezi EU a USA. Teď z něj vystoupila. Zatímco TTIP zatím není na papíře a v nejbližších měsících dojednáno nebude, CETA je připravena podpisu.

Dohoda s Kanadou se přitom netýká jen byznysu s javorovým listem. Budou ji moci využít i americké firmy, které mají nebo založí v Kanadě dceřinou společnost. Zajistí jim volný přístup na evropské trhy. Totéž bude zrcadlově platit pro firmy ze států Evropské unie, které budou moci využít bezbariérového vstupu do USA.

Obě dohody jsou každopádně opředeny hromadou mýtů - namátkou: Budou nám vládnout koalice amerických korporací, které nás bezuzdně vykořistí, Evropu zavalí nebezpečné americké potraviny a její obyvatelé skončí na dlažbě, protože firmy odstěhují výrobu za Atlantik. Seznamte se s nimi.

1. Korporace žalují

Jablkem sváru v obou dohodách jsou rozhodčí řízení, tedy arbitráže, v nichž mohou investoři žalovat státy za to, že je diskriminují, a žádat ušlé zisky.

Byznysmeni upozorňují, že potřebují jistoty při investicích v "tramtárii", ochranu před dvojím metrem cizích vlád. Například před tím, že na ně ušijí speciální daň, nebo že jim odeberou licenci.

Jistě, mezi spojenci by se takové věci stávat neměly. Ale stávají. Žádný evropský nebo americký zákon diskriminaci zahraničních investorů nezakazuje. Takové věci se čas od času přihodí.

Antiglobalisté však bijí na poplach, varují, že arbitráže dají korporacím moc nad vládami. Tvrdí, že obavy z rozhodčích tribunálů vládám nedovolí regulovat trh ve veřejném zájmu (jako kdyby vlády sledovaly jen tento cíl), zato umožní korporacím zvyšovat zisky.

Před lavinou arbitrážních žalob vůči Česku (pokud bude v TTIP klauzule o rozhodčím řízení) varuje například hnutí Duha ve spisku Diplomacie všedního dne. Jenže Česko (jako většina jiných evropských států) s USA už arbitrážní systém řešení sporů má, je součástí investiční dohody mezi Československem a Spojenými státy z počátku devadesátých let.

Jediným Američanem, který rozhodčí soud s Českem vyhrál, je přitom Ronald Lauder. Mediální magnát se domáhal náhrady škody za investici do televize Nova, kterou mu vyfoukl Vladimír Železný.

Co je ale zajímavé: V arbitráži Lauder versus Česko vedené na základě česko-americké dohody o ochraně investic neuspěl. Využil ale společnost CME, servisní firmu Novy, kterou dal registrovat na Nizozemských Antilách, a žaloval Česko v zemi tulipánů na základě arbitrážní doložky v česko-nizozemské smlouvě. V tomto případě mu arbitři dali za pravdu. České vládě nařídili, aby Lauderovi vyplatila deset miliard korun plus úroky. A vláda platila – ne z Železného úspor, ale z vašich daní.

Spor o Novu dokazuje, že Američané nejsou odkázáni na investiční dohody uzavřené jejich vládou, anebo na dohodu TTIP. Evropanům se mohou dostat na kobylku už přes arbitrážní doložky ve smlouvách mezi unijními státy.

A jak mají být arbitráže uspořádány v TTIP a CETA? Evropská unie pro ně navrhla stálé investiční soudy. Systém je nazýván ICS (Investment Court System). Počítá se vznikem patnáctičlenného soudu – pět soudců bude z USA a Kanady, pět ze států EU a pět ze třetích zemí mimo oba bloky. A ještě důležitý detail: Stanovy soudu vylučují žaloby proti státním regulacím, které se týkají ochrany zdraví a životního prostředí.

2. Fujtajbl americké potraviny

Už tři roky (od počátku rozhovorů o TTIP) se mezi Evropany šíří poplašná zpráva: Dostanou se nebezpečné potraviny z Ameriky do evropských obchodů?

Smlouva TTIP ještě zdaleka není upečena a evropským ochráncům spotřebitelů už leží v žaludku geneticky modifikované potraviny, chlorovaná americká kuřata, hormony v hovězím a kdovíco ještě. Pokud by našinec bral jejich varování vážně, pak by si nejspíš měl na cestu do Ameriky do kufru přibalit suchary a Babišovy kostelecké párky.

Nikdy mě taková pitomost nenapadla. Vás snad ano?

Hesla proti nebezpečným americkým potravinám byla slyšet i během pochodu antiglobalistů v Berlíně. Copak si Němci nedohlédnou na špičku vlastních nosů? Vždyť Německo není zrovna zářným příkladem bezpečných potravin. Právě z Německa se rozšířila jedna z nejnebezpečnějších nákaz z potravin v posledních desetiletích – epidemie střevní nemoci přenášená bakteriemi z luštěninových klíčků, které byly vypěstovány v dolnosaské biofarmě. Na kontinentu zabila 32 lidí.

Když poslouchám varovné sirény před americkými potravinami, napadá mě otázka: Nestojí za vytrubováním strachu z potravin "Made in the USA" dotovaní evropští zemědělci? Oprávněně se mohou obávat, že američtí farmáři (i bez dotací) pro ně budou tvrdou konkurencí. (Právě evropské zemědělské výrobky jsou před dovozy z USA chráněny nejvyššími cly – pohybují se kolem 13 procent.)

A stručně k mýtu, který v Česku šíří europoslanec Jan Keller. Sociolog, který se do Evropského parlamentu dostal na kandidátce sociálních demokratů, v rozhovoru pro Právo varoval, že Američané "pod heslem rovné soutěže a rovných podmínek chtějí omezit farmářské trhy". Proč by to dělali? !Aby mohli lifrovat svoje zboží do Evropy jednodušeji a bez konkurence farmářských trhů," pravil Keller.

Buď je Keller profesionální demagog, anebo přes své akademické vzdělání neví, že dohody o volném obchodu nejsou souborem zákazů, ale naopak zákazy ve sféře byznysu ruší.

3. Máte padáka

Analytici z mnichovského institutu Ifo dospěli k závěru, že volný obchod a investice mezi Amerikou a Evropou by na obou stranách Atlantiku přidaly dva miliony nových pracovních míst – po milionu na každé straně.

Odborové centrály však varují, že dohody budou mít také své lůzry, kteří práci ztratí. Budou z firem, které v atlantické konkurenci neobstojí. A tak proti TTIP odboráři pozvedají hlas. Varují před přesunem výrobních kapacit a pracovních míst do Ameriky, kde platí měkčí zákony na ochranu zaměstnanců.

Zkušenosti z dohod o volném obchodu a investicích však ukazují, že výroba se zpravidla přesouvá tam, kde jsou nižší náklady na pracovní sílu. V tomto případě by tedy měli mít obavy především američtí zaměstnanci – z toho, že jejich zaměstnavatel přestěhuje výrobu do chudých zemí Evropské unie, třeba do Rumunska nebo Bulharska.

Co víc, komu se bude chtít přesunout výrobu z Evropy do Ameriky a platit tam pětatřicetiprocentní korporátní daň?

Kromě globální nezaměstnanosti varují odbory také před korporátním vykořisťováním. "Způsob, jakým si USA a EU vynucují otevření trhů ve jménu konkurenceschopnosti, představuje nebezpečí pro svobody a práva dělníků a zesiluje vykořisťování,! píše se v prohlášení Evropské centrály Světové odborové organizace.

Takže shrnuto: Strýček Sam vám vezme práci, nebo vás bude vykořisťovat. Můžete si vybrat, anebo si připomenout staré moudro, které upozorňuje, že strach zabíjí myšlení.

Tagy: Česko zahraničí domácí Evropská unie Spojené státy mezinárodní politika unijní politika světová ekonomika dohoda TTIP dohoda CETA

Zdroje: Vlastní