Sněmovní volby otřásly českou politickou realitou. Komunisté spadli na páté místo, sociální demokraté na šesté. Dohromady získali 30 mandátů, což je o 53 méně než před čtyřmi roky, kdy jen samotná KSČM jich obdržela 33. Ve sněmovně je rekordních devět stran, z nichž se tři - hnutí STAN, lidovci a topka - pohybují mezi pěti a šesti procenty, takže mohou být rádi, že se do dolní komory vůbec dostaly.

V nově zvolené sněmovně dominuje síla 78 mandátů hnutí ANO, kterou doplňuje záplava malých a středně malých trpajzlíků. Masa poslanců a poslankyň Babišova hnutí je tak větší než počet zástupců hned šesti uskupení dohromady. Hnutí STAN, lidovci, TOP 09, ČSSD, KSČM a Piráti mají v součtu pouhých 75 mandátů.

Převaha hnutí ANO by přitom byla ještě větší, kdyby se část drobnějších stran do sněmovny nedostala. Zastánci pluralitní dolní komory, kteří neradi vidí, když tam příliš dominuje jeden subjekt, nakonec mohou být rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo. Ovšem i tak z toho plyne, že pro spoustu voličů je přednější akceschopná vláda, ve které udává směr Babišovo hnutí, než koalice rovnocenných partnerů.

Předseda hnutí ANO má důvod k radosti, bezmála třicet procent hlasů je však zároveň obrovský závazek. Andrej Babiš musí splnit očekávání velkého množství voličů, což v nastalé situaci nebude vůbec snadné. Rozdrobenost politické scény škodí paradoxně i jemu. S výjimkou ODS se žádnou stranou nemá více než sto mandátů.

Vyhrožování Okamurou

V následujících týdnech bude velmi záležet na občanských demokratech, sociální demokracii, Pirátech a lidovcích, zda odolají Babišovu lákání a v souladu se svými předvolebními sliby odmítnou jít do vlády, ve které by šéf hnutí ANO jako vítěz voleb a trestně stíhaná osoba byl premiérem.

Vzhledem k tomu, že Babiš dosáhl výsledku, o kterém se v minulých i předminulých sněmovních volbách jejich vítězi ani nesnilo, pochopitelně nebude chtít se stáhnout a přenechat post premiéra někomu jinému. Popřel by tím vše, o co se v posledních letech snažil, a zklamal své voliče, kteří svým hlasem pro ANO volili mnohem spíš jeho než samotné hnutí.

Bitva o novou vládu se tak přesouvá na půdu zmíněných stran a nejde jen o to, kdo bude vládnout, ale mnohem spíše o budoucnost těchto stran. Jejich případné rozhodnutí účastnit se vlády vedené premiérem Babišem a porušení předvolebních slibů může dost fatálně ovlivnit jejich další působení a v příštích volbách ohrozit jejich přítomnost ve sněmovně.

Ani pro jednu z těchto stran není žádoucí, aby vstoupila do koalice s Babišem. Pokud jim záleží na své dlouhodobé existenci, nesmí podlehnout ani tlaku zvenčí, který na ně bude kladen, ani lákání ministerskými posty, které jim předseda hnutí ANO bude slibovat.

Prezident Miloš Zeman už hovoří o zapojení Pirátů do vlády či o dalším vládním působení ČSSD, případně pokračování dosavadní koalice. Zároveň říká, že by neměl problém jmenovat vládu, ve které by byla Okamurova Svoboda a přímá demokracie. Už z toho je zjevné, že tlak na to, aby do koalice s Babišem vstoupil někdo jiný než SPD, se bude zvyšovat a jeho součástí bude vyhrožování Okamurou.

Nenechat se podplatit ministerskými posty

Zvlášť negativně by rozhodnutí vládnout s Babišem dopadlo na Pirátskou stranu a sociální demokracii. Pirátům se otevřela příležitost, která se neopakuje. Bez zkušeností a znalosti prostředí, ve kterém se budou pohybovat, nemohou v koalici s Babišem a třikrát větším ANO uspět. Jejich jedinou šancí je opozice. Stejně tak ČSSD nutně potřebuje opoziční lavice, aby se srovnala sama se sebou, nenechala se podplatit nějakým tím ministerstvem a nedělala stafáž obrovi.

Pokud s hnutím ANO nebude chtít vládnout nikdo jiný než Svoboda a přímá demokracie, může se stát realitou Babišova menšinová vláda, kterou s postupujícím časem už nějak splácá dohromady. Ať už s pomocí komunistů a SPD, kdy i pro samotného Babiše bude lepší držet si Okamuru od těla, nebo jiných stran, které se vyhnou přímému porušení předvolebního slibu a zároveň dají přednost alespoň nějaké vládě před protahujícím se zmatkem.

Jistě by bylo lepší, aby Andrej Babiš měl koaliční partnery, kteří by ho omezovali a korigovali. I když však menšinová vláda vypadá na první pohled hrozivě, protože předseda hnutí ANO bude mít volnou ruku při nakládání s jednotlivými rezorty, z dlouhodobého hlediska nemusí být tím nejhorším řešením, ovšem při splnění několika podmínek.

KDU-ČSL, Piráti, sociální demokraté, hnutí STAN, ODS a TOP 09 musí důsledně plnit svoji opoziční roli a nezaplést se s Babišem do výměných obchodů a dohod, které by je mohly poškodit. Ať si šéf ANO užije vládní odpovědnost a ukáže, co umí.

Učit se od občanských demokratů

Ostatní strany by měly hrát kontrolní funkci, aby hnutí ANO získanou moc nevyužilo ke krokům, které by ve výsledku sledovaly její další posílení. Ať už by šlo o změnu postavení České televize či jednacího řádu sněmovny, jež by omezoval parlamentní diskuzi, neřkuli o ústavní změny nebo úpravu volebních zákonů.

Klíčové je také to, aby se zmíněné strany už nyní soustředily na volby do Senátu příští rok a získaly zde co největší zastoupení. Hnutí ANO ve sněmovních volbách obdrželo skutečně silný mandát a spolu s ním velkou moc. V takovém případě je vždy třeba, aby existovaly a fungovaly kontrolní mechanismy bránící jejímu zneužití.

Ačkoli sociální demokracie tragicky propadla, příklad ODS ukazuje, že i z velkého pádu je možné se vzpamatovat, zvednout se a obsadit druhé místo. Na to, že Petr Fiala není žádným výrazným a charizmatickým lídrem, dosáhl úctyhodného výsledku, kterého by měl využít k tomu, aby posílil vlastní pozici ve straně a odrazil útoky svých soupeřů s Václavem Klausem mladším v čele.

Sociální demokraté by se u ODS měli poučit, zamířit do opozičních lavic, být viditelnou opozicí Babišovy vlády, dát se dohromady, zvyknout si na menší velikost a zvolit si nového předsedu či předsedkyni, někoho, kdo dosud ve vedení ČSSD nefiguroval a v sociální demokracii je třeba i relativně krátkou dobu. Stejně tak Piráti mohou v opozici udělat velký kus práce, hodně se naučit, dostat do sebe politické řemeslo, bez kterého se neobejdou, ale přitom neudělat žádný průšvih a nezklamat své příznivce.

Je třeba i do budoucna udržet politickou pluralitu v Poslanecké sněmovně a zabránit tomu, aby tam po dalších volbách chyběly strany, u kterých by to byla škoda. Letošní hlasování ukázalo, že ani partaje, které mají leccos za sebou, nemají nic jistého, jejich cílem by proto mělo být počínat si tak, aby z dolní komory nevypadly. Většině stran, které tam dnes jsou, to totiž hrozí.