Senátoři Jan Veleba (SPO), Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz) a Václav Homola (KSČM) se minulý týden opřeli do horní komory parlamentu za to, že přijala stanovisko, kterým odmítla výroky prezidenta Miloše Zemana k ruské anexi Krymu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.

Trojice senátorů ve svém společném prohlášení tvrdí, že Senát se pod svým dnešním vedením změnil v nástroj politického boje s hlavou státu. "Máme názor, že v případě pokračování tohoto politického kurzu se Senát Parlamentu České republiky dostane do role zbytné politické instituce," uvedl Veleba.

Šéf Strany práv občanů, jejímž čestným předsedou je Miloš Zeman, tak vlastně horní komoře vzkazuje, pozor, pozor, pokud budeš dělat i nadále problémy, mohli by tě taky zrušit, instituci, která nám hází klacky pod nohy, nepotřebujeme. Ve slovech někdejšího dlouholetého prezidenta České agrární komory ČR je tak skrytá výhrůžka.

Za normálních okolností by se dal takový výrok přejít jako marginální vyjádření skupiny senátorů z politického okraje a nebylo by nutné mu věnovat větší pozornost. Atmosféra ve společnosti a celkový vývoj situace však ukazuje, že je třeba si takových drobných signálů všímat a vnímat je v kontextu dalších událostí.

Většina tradičních stran v Senátu 

Andrej Babiš pro změnu na svém facebookovém profilu zareagoval na zprávu, že podle třetiny senátorů registr smluv narušuje hospodářskou soutěž v neprospěch firem z veřejného sektoru a do konce října chtějí proti zákonu podat ústavní stížnost.

Předseda hnutí ANO to okomentoval takto: "Další super pecka ze Senátu. Poté, co prohlásili obchodní zájmy australské firmy v těžbě lithia za "zájmy ČR", chtějí korupčníci a senátoři za ČSSD a další tradiční strany ZRUŠIT nejdůležitější protikorupční zákon, registr smluv! Byl jsem mezi předkladateli a naše hnutí ho pomohlo prosadit silou nejvíce poslaneckých mandátů, takže to samozřejmě nepřipustíme!"

Na tom je dobře vidět, kam se do budoucna přesune Babišova pozornost. Pokud už dříve hovořil o zrušení horní komory parlamentu, v následujícím volebním období může ještě přitvrdit, protože to může být právě Senát, co mu v případě, že vyhraje volby a podaří se mu stanout včele vlády, bude nejvíce překážet. Respektive, abychom se drželi jeho terminologie "Senát ovládaný tradičními stranami".

Je to skutečně tak, z 81 členů Senátu je jich 25 v senátorském klubu ČSSD, 16 v klubu KDU-ČSL a nezávislých a 10 v klubu ODS, tedy pohodlná většina. Hnutí ANO má senátorů zatím jen 7. Ačkoli stále ještě nevíme, jak dopadnou sněmovní volby tento týden, dá se očekávat, že právě tři zmíněné strany v nich žádné extra velké zisky neobdrží.

Ve volbách do sněmovny v roce 2013 si rozdělily celkem 80 mandátů. Když k tomu přičteme TOP 09, měly většinu 106 hlasů. Už nyní je zřejmé, že po letošních volbách tuhle většinu ztratí. Podle posledního průzkumu agentury Median by ve volbách prvních šest míst obsadilo hnutí ANO (25 procent), ČSSD (12,5 procenta), KSČM (10,5 procenta), SPD Tomia Okamury (9,5 procenta), ODS (9 procent) a Piráti (8,5 procenta).

Bránit překotným změnám

Kromě Babišova uskupení mají tyto strany natolik srovnatelné výsledky, že jejich skutečné pořadí může být v podstatě libovolné. Sociální demokraté mohou být stejně tak druzí jako šestí, podobně Okamurova Svoboda a přímá demokracie, která má podle nového šetření společnosti Behavio stejný voličských potenciál jako ČSSD, ale větší množství rozhodnutých voličů. Ať už to dopadne jakkoli, je třeba počítat s tím, že jiné strany než ANO, KSČM, SPD a Piráti budou ve sněmovně ve výrazné menšině.

Jejich těžiště se tak dost možná přesune právě do Senátu, kde stále ještě drží většinu. Je pravděpodobné, že spolu s tím budou sílit i útoky Babiše a dalších na horní komoru. Předseda hnutí ANO začne jako kolovrátek opakovat, že je nutné zlomit moc tradičních stran i zde. Velmi důležité tak budou senátní volby příští rok, kdy ve svých funkcích skončí celkem 19 senátorů a senátorek z uvedené většiny ČSSD, ODS a KDU-ČSL.

Hlavní význam Senátu spočívá v tom, že brání překotným změnám a alespoň z části vyvažuje ostatní politické instituce. V následujícím volebním období, které může být dosti turbulentní, podstatně stoupne důležitost této jeho role.

Protiváha sněmovny

Hnutí ANO, Okamurova SPD a ostatně i Piráti by rádi podnikali zásadní změny a to i ve vztahu k samotnému nastavení jednotlivých politických institucí, demokratických nástrojů a voleb. Úlohou Senátu je zajistit, aby ty nejvíce kontroverzní a rizikové neprošly, anebo se minimálně natolik zdržely, aby o nich mohla proběhnout důkladná společenská diskuze.  

Ke zrušení horní komory parlamentu, jak by si přál Babiš, je tak třeba ji nejprve ovládnout vzhledem k tomu, že k přijetí ústavního zákona v Senátu je nutný souhlas třípětinové většiny přítomných senátorů. Stejně tak to, že sněmovní volby se konají podle zásady poměrného zastoupení a přejít na většinový systém, nelze bez změny Ústavy.

Měnit volební zákony rovněž není možné bez Senátu, v tomto případě ho sněmovna obejít nemůže. Co se týče běžných zákonů, lze horní komoru sice přehlasovat, ale pouze nadpoloviční většinou všech poslanců. Senátoři se tak mohou stát těmi největšími zpomalovači kroků nové vlády.

Situace ve sněmovně může být dosti nepřehledná až chaotická. Hnutí ANO, Svoboda a přímá demokracie, komunisté a Piráti klidně mohou získat ústavní většinu. Snadno se tak může stát, že se otevře prostor i pro nedomyšlené a unáhlené změny našeho politického systému.

Senát by mohl zafungovat jako významná pojistka, která bude aspoň částečně sloužit coby protiváha nově složené sněmovny. A bylo by dobré si ji udržet i do budoucna, a to ve složení, které nekopíruje dolní komoru. Rozhodně nejde o zbytnou či zbytečnou politickou instituci, jak říká Jan Veleba. Naopak v následujících letech se nám může tuze hodit. Ovšem stejně jako u každé instituce i u Senátu záleží v první řadě na tom, jaký obsah mu politici dají.