Sedmého dubna 1926 ráno opustila Violet Gibsonová klášter v Římě, kam dva roky předtím přesídlila z psychiatrické léčebny. Dcera irského lorda kancléře na tom zdravotně ani duševně nebyla nejlépe a toužila po mučednické smrti.

S revolverem Modèle 1892 v kapse vyrazila na Piazza del Campidoglio, kde tehdejší premiér Benito Mussolini zrovna promlouval ke shromáždění italských chirurgů. Gibsonová počkala, až Mussolini dokončí projev, pak k němu přistoupila, namířila mu z necelého půl metru na obličej a vystřelila.

Mussolini zvrátil hlavu, z nosu mu kapala krev. Gibsonová vzápětí zmáčkla spoušť podruhé, zbraň se ale zasekla. V tu chvíli se na ni vrhl dav, odzbrojil ji a býval by ji asi i zabil, kdyby nezakročila policie a atentátnici nezadržela.

Gibsonová byla jen kousíček od úspěšného atentátu, střela ale Mussoliniho nakonec jen škrábla na nose. Odvedli jej do bezpečí a ošetřili, načež vzápětí pokračoval v cestě na Kapitol s tím, že „to byla pouhá prkotina“. Gibsonovou soud nakonec poslal jako duševně chorou zpátky do Irska, kde strávila zbytek života v psychiatrické léčebně. Zemřela v 79 letech v květnu 1956.

Mussoliniho se tou dobou pokusilo sprovodit ze světa několik atentátníků: Tito Zaniboni byl v listopadu 1925 zatčen tři hodiny před tím, než mohl vůbec vystřelit. Gibsonová se v dubnu 1926 z půl metru netrefila. V září téhož roku Gino Lucetti svým granátem zranil osm lidí, Mussolinimu se ale nic nestalo. A o měsíc později neuspěl ani patnáctiletý střelec Anteo Zamboni, kterého navíc vzápětí zlynčoval rozlícený dav. V červenci 1926, tedy paradoxně v roce, kdy doma přežil tři atentáty, obdržel Mussolini od Československa Řád Bílého lva I. třídy – díky svému kladnému postoj k husitství a československým legiím za první světové války.

Zpackaný atentát Gibsonové byl už jejím druhým neúspěšným pokusem o zabití za necelý rok. Deset měsíců před útokem na Mussoliniho se v klášteře pokusila o sebevraždu, když se střelila do srdce. Kulka se jí tehdy ale odrazila od hrudního koše a nešikovná střelkyně přežila.