Až do onoho osudného podzimu 1939 přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by 36letý vyučený truhlář Johann Georg Elser (1903-1945) mohl plánovat atentát na vůdce. Protloukal se životem, jak se dalo, jen tak tak vycházel s penězi, chvíli byl také členem RFB (paravojenské organizace německých komunistů). V roce 1938 mu bylo jasné, že Hitler uvrhne Německo a Evropu do zničující války. Elser se domníval (a možná měl pravdu), že kdyby byl vůdce včas odstraněn, dalo by se válce zabránit, respektive ji alespoň zkrátit (v době chystaného atentátu už se totiž válčilo).

Elser atentát pečlivě naplánoval. Vycházel z toho, že Hitler bude v den výročí pivního puče přednášet 8. listopadu v mnichovském Měšťanském pivovaru (Bürgerbräukeller) projev k příznivcům a členům NSDAP, což dělal každoročně od roku 1927. Právě zde totiž v roce 1923 zahájil svůj pokus o puč, který překazila bavorská policie.

Elser sestrojil časovanou bombu s rozbuškou, potřebné výbušniny ukradl v kamenolomu. Pak chodíval denně do Měšťanského pivovaru na večeři, schoval se, a když všichni odešli, pustil se přes noc do práce. Když pak ráno přišli první zaměstnanci, tiše se vytratil.

Georg Elser | zdroj: Profimedia

Ve sloupu za řečnickým pultem, kde měl Hitler promluvit, tajně během tří desítek nocí vyhloubil tajnou schránku. V noci z 5. na 6. listopadu 1939 sem pak umístil svůj pekelný stroj a nastavil jej, aby vybuchl 8. listopadu 1939 přesně ve 21:20. Tou dobou už chtěl být Elser v bezpečí ve Švýcarsku.

Rok předtím vystoupil Hitler s projevem krátce po osmé hodině večer a skončil chvilku před desátou. Všechno tedy nasvědčovalo tomu, že si Elser vybral správný čas.

Dobře připravený plán nevyšel

Elser udělal všechno správně, bomba vybuchla přesně podle plánu v nastaveném čase a zabila sedm lidí v bezprostřední blízkosti; osmý muž později svým zraněním podlehl. Dalších 63 lidí bylo zraněno, z toho 16 vážně.

Potíž byla v tom, že „cíl“ nedodržel očekávaný harmonogram. Hitler totiž tentokrát svůj projev zkrátil na necelou hodinu. Skončil už ve 21:05, dvě minuty nato Bürgerbräukeller opustil a spěchal zvláštním vlakem do Berlína.

Další smůla byla, že Elser byl večer v Kostnici zadržen dvěma pohraničníky, když se pokusil překročit uzavřenou hranici do Švýcarska. A to si ji přitom předem okouknul, jestli není střežena, ovšem ještě v době, kdy nebyla válka a kdy bylo ještě všechno jinak. Prošacovali jej, a když u něj našli obrázek Měšťanského pivovaru, rozbušku a nářadí, byl zatčen a skončil na gestapu.

Elsera nakonec usvědčila kolena, která měl odřená a zanícená. Mnichovské gestapo na základě toho usoudilo, že šestatřicetiletý muž musel nejméně několik týdnů opakovaně klečet. A přesně to Elser dělal, když připravoval ve sloupu pivnice místo pro bombu.

Při výsleších jej surově zbili a možná i mučili, takže se nakonec přiznal. Poté skončil na samotce v koncentračním táboře Sachsenhausen nedaleko Berlína a následně v Dachau. Po „konečném vítězství“ měl pak být souzen v monstrprocesu spolu s údajnými zadavateli atentátu - britskými agenty Sigismundem Bestem a Richardem Stevensem, byť při výsleších opakovaně zdůrazňoval, že jednal na vlastní pěst.

Žádný proces se ale nakonec nekonal. Když se blížila fronta, nařídil Hitler 5. dubna 1945, aby byl zvláštní vězeň Elser zlikvidován. Rozkaz splnil 9. dubna večer esesák Theodor Bongartz, který Elsera zabil střelou do týla. Atentátníkovo tělo bylo bezprostředně poté zpopelněno v krematoriu v Dachau.

Po celá desetiletí se o Elserově činu mlčelo, což se změnilo až v 80. letech. Dnes patří spolu se sourozenci Schollovými k nejuznávanějším německým odbojářům proti Hitlerovi.

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier u pomníku Georga Elsera | zdroj: Profimedia