Na to, že musí nosit naslouchadla, si zvykat nemusel, od malička byla jeho součástí. Když si však Treherne v patnácti letech uvědomil, že jeho kamarádi nejen slyší, ale i vidí lépe než on, poslal ho lékař rovnou do nemocnice, kde mu oznámili zdrcující zprávu: Kvůli vzácnému genetickému onemocnění zvanému Usherův syndrom postupně téměř přijde o zrak. Což se i stalo.

"Od té chvíle jsem se s tím musel vypořádat sám. Vyvinul jsem na sebe velký tlak, abych si splnil své sny a cíle," řekl britskému serveru BBC nyní 41letý muž. Kvůli usazování pigmentových buněk v oku a degeneraci oční rohovky se jeho zrak postupně zhoršil až k současným pěti procentům. Přesto dlouhé roky svou narůstající slepotu před světem tajil. "Nebyl jsem schopný přijmout identitu slepého člověka," přiznává.

Když kvůli zhoršení zraku přišel o práci, všechno se mu dle jeho slov zhroutilo a propadl psychickým problémům. Před několika lety se ale rozhodl, že bude otevřenější, co se jeho slepoty týče, a dokonce začal nosit bílou hůl. "Ušel jsem dlouhou cestu," přiznává.

Vidí to, co jiní nemohou

Už od dětství se zajímal o umění, malbu a obrazy. Ale až v posledních deseti letech začal brát fotografování vážně a nyní se jím snaží i vydělávat na živobytí. "Je to pro mě obrovská tvůrčí realizace, která mi navíc umožňuje zapojit se do světa a být ve spojení s lidmi," podotýká.

Jeho handicap je pro něj svým způsobem výhodou. Nejenže mu dává zcela unikátní pohled na svět, a tedy i fotografii, ale díky tomu za ním do ateliéru míří lidé se zajímavými životními příběhy. "Často za mnou přicházejí lidé v těžkých chvílích, kdy se snaží najít něco, co by změnilo jejich životy," tvrdí fotograf, který vidí jen jakoby malé okýnko v rámci horizontu. 

Přiznává, že je to pro něj náročné, zvlášť protože je samouk a navíc nikdy neměl žádného asistenta. "Můj svět je hodně ořezaný, ale mám velkou snahu vidět," říká Treherne, který kromě fotografování také natáčí filmy a hraje v kapele.

Před rokem mu lékaři sdělili, že už by se mu zrak dále zhoršovat neměl a úplné slepotě se vyhne. Slepeckou hůl už konečně hrdě nosí jako svou nedílnou součást. Je podle něj potřeba, aby nevidomí přestali být vnímání jako slabí a bezmocní. "Už se nechci schovávat," hlásí.