Je to úspěch, nebo jenom snaha alespoň částečně zakrýt fakt, že se ani v jedné z obou věcí nedaří dosáhnout hmatatelného pokroku? Je to v první řadě maximum možného v dnešní Evropské unii, která je v otázce migrace rozhádaná a v otázce brexitu se obě strany shodují pouze v tom, že by se odchod Velké Británie měl uskutečnit s co nejmenšími škodami na obou stranách.

Od neformálních summitů Evropské unie žádné extra výsledky očekávat nelze. Je to něco jako takový lepší teambuilding prezidentů a premiérů členských zemí. Nemusí se tam o ničem rozhodovat a má se především zlepšit pracovní atmosféra. Snad se tento týden v Salcburku podařilo aspoň to...

Schyluje se k tak zvanému tvrdému brexitu?

Kamenem úrazu v jednáních o brexitu (odchodu Velké Británie z EU k 29. březnu) je především otázka režimu na hranici mezi Irskem a (britským) Severním Irskem. EU trvá na právně závazné pojistce, která by pro případ, že Britové nepřijdou s lepším nápadem, udržela Severní Irsko prakticky uvnitř unijního jednotného trhu. To se nelíbí Londýnu. Jeho vlastní návrh, že by uvnitř evropské celní unie zůstala celá Británie, je zase nepřijatelný pro zbývající sedmadvacítku.

Zásadní posun v rozhovorech žádá EU právě v nadcházejícím měsíci tak, aby byla dohoda v zásadě jasná na řádném summitu EU po polovině října. Pokud se to nepodaří, odejde Británie z EU bez jakékoliv dohody. Platit nebudou ani věci již domluvené, jako je přechodné období, finanční vyrovnání či zajištění práv občanů EU na ostrovech po brexitu. A složitější budou pochopitelně i konkrétní jednání o budoucí podobě vzájemných vztahů. Platí tedy více než kdy jindy, že dokud není domluveno všechno, není domluveno nic.

Posílení Frontexu a spolupráce s Egyptem

Pokud jde o migraci, Evropa stále nedokázala najít společné řešení, jak v otázce uprchlíků odlehčit zemím, jako je Itálie, Španělsko nebo Řecko. A to se počty nově příchozích od roku 2015 výrazně snížily. Hrůza domyslet, jak by to vypadalo, kdyby tomu tak nebylo.

Fakt je, že ochrana vnějších hranic EU je asi nejnižší společný jmenovatel, na němž ze členské země dokáží víceméně - byť s jistými výhradami - shodnout. To dokázal i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, když přišel s návrhem, aby se počet spolupracovníků evropské pohraniční agentury Frontex zvýšil do roku 2020 z nynějších 1500 na 10 tisíc. Nutno ovšem dodat, že migrační politika rozhodně nespočívá čistě jen v ochraně hranic.

Nápadné především bylo, jak často se na salcburském summitu skloňoval Egypt, který se zdá být potenciálním partnerem EU v její snaze o zastavení ilegální migrace do Evropy. Káhira s tím má své zkušenosti, dosud dokázala odjezdům lodí s migranty účinně bránit.

Vypadá to slibně, nicméně nemá smysl snažit se ukolébat evropskou veřejnost perspektivou snadných a rychlých řešení. Není totiž jasné, jak by spolupráce s Egyptem vůbec měla vypadat, a kromě toho je EU účinné spolupráci se severoafrickými zeměmi zatím na hony vzdálená. Velkolepý plán na zbudování záchytných táborů pro trosečníky ze Středozemního moře v Maroku nebo v Tunisku zůstává pouze na papíře. A zůstane tam, dokud ho Evropa nepodepře nějakou tučnou odměnou.

Co s migranty, kteří tu už jsou?

Odpověď na otázku, co si počít s migranty, kteří již v Evropě jsou, salcburský summit nepřinesl. A Evropané nemohou ani doufat, že by je EU v této věci stihla do voleb do europarlamentu v příštím roce ještě něčím příjemně překvapit.

Koneckonců: řada šéfů národních vlád jitří emoce svých voličů proti "zlému" Bruselu, který leckdy srovnávají i s někdejší sovětskou mocí. Domácí volby s jednoznačně proevropskou agendou vyhrál v podstatě pouze francouzský prezident Emmanuel Macron.

Nedá se přitom říct, že by EU v migrační krizi v minulosti vůbec ničeho nedosáhla. Ve srovnání s rokem 2015 poklesl příliv afrických uprchlíků o 90 procent. Ale nakolik jsou tyto úspěchy opravdu trvalé? Co když ozbrojenci a převaděči z Libye nebo Nigeru jednoho krásného dne usoudí, že pašování lidí je lukrativnější kšeft než obchod s ropou a italské úplatky? Co když padne syrský Idlib a na sever se vydají další miliony uprchlíků? Co když převaděči objeví nové, dosud neznámé trasy do Evropy? Unie zkrátka musí hledat a najít rychlá a komplexní řešení. Nápadů by bylo dost, neděje se ale nic. A na tom nic nezměnil ani Salcburk.