Slon v porcelánu, nepřítel lidu, česká zrada a po nás potopa

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Strašík

Jak nejlépe čelit tomu, když se nám něco rozpadá pod rukama? Ideálně do toho zarazit klín. A ještě jeden, a ještě jeden. A pak se poplácat po ramenou, jak jsme to báječně pořešili. Tolik bruselská logika.

Maďarský premiér Viktor Orbán v europarlamentu ve Štrasburku

Maďarský premiér Viktor Orbán v europarlamentu ve Štrasburku,zdroj: Profimedia.cz

Evropský parlament minulé úterý odhlasoval (mimochodem poprvé za svou existenci) doporučení členským zemím Evropské unie, aby zahájily proti Maďarsku řízení kvůli tamnímu vážnému ohrožení unijních hodnot. To by podle článku sedm Lisabonské smlouvy mohlo teoreticky vést až k odebrání hlasovacích práv, ale prakticky to je vyloučeno. Vyžadovalo by to totiž jednomyslné rozhodnutí členských států, přičemž Maďary rozhodně nepotopí Poláci, kteří sami čelí kritice za porušování pravidel právního státu. A podporu mohou Maďaři jistě čekat i odjinud.

Fakt jsou Maďaři hlavní problém EU? Neměl by se řešit spíš brexit a migrace?

Pokud máme na první dobrou jmenovat, co dnes nejvíc trápí Evropskou unii, pak nás jako první napadne brexit, nejednotnost členů, potažmo plíživý rozpad unie – související v neposlední řadě i s otázkou migrace. A co udělá unie v této situaci? Odhlasuje v europarlamentu, že jsou Maďaři darebáci. V době, kdy by se měla snažit co nejvíce Evropu stmelit, zaráží do ní klín. A pak další a další. Až to jednou celé praskne. Prostě slon v porcelánu a po nás potopa.

Oficiálně europoslancům na Maďarsku vadí ohrožení unijních hodnot, narušování principů právního státu, omezování pravomocí ústavního soudu, svobody médií a činnosti neziskových organizací.

Nizozemská poslankyně za Zelené Judith Sargentiniová, která zprávu (ZDE) k situaci v Maďarsku Evropskému parlamentu předložila, sem vedle věcných a oprávněných argumentů zamíchala i takové nesmysly, jako že Maďaři porušují práva žen tím, že jim nehradí antikoncepci, a že jsou homofobní, protože v ústavě "zastarale" definují manželství jako svazek muže a ženy. A pochopitelně nechybí ani klasická oblíbená zmínka o diskriminaci Romů.

Ale ono toho ve skutečností vadí víc. Například odmítavý postoj Maďarska k evropské migrační politice. Anebo existence platformy 16+1 (země střední, východní a jihovýchodní Evropy + Čína), jejímž cílem je prohlubování ekonomické spolupráce. To Brusel nelibě nese a obviňuje Peking, že se prostřednictvím této skupiny snaží EU rozdělit.

Maďarský premiér Viktor Orbán v úterý v europarlamentu všechny výtky ohledně porušování demokracie a nedodržování principů právního státu a základních práv odmítl. Europoslanci podle něj chtějí potrestat Maďary za to, že nevolili opoziční socialisty a že nejsou svolní svou vlast přeměnit v zemi přistěhovalců.

Chceš odejít? Nepustíme tě! Chceš zůstat? Osladíme ti to!

Ponechme stranou otázku, kdo má v tomto sporu pravdu. To budou ještě dlouho řešit ti, kdo tomu rozumějí, i ti, kdo o tom nemají ani páru. Fakt ovšem je, že Evropská komise ani europarlament do toho nemají suverénním státům co kafrat.

Ano, v Orbánově Maďarsku rozhodně není všechno, jak má být. Stejně jako v Polsku. Orbán se snaží svou zemi změnit tak, aby "příštích deset vlád" mělo svázané ruce. Pokouší se toho dosáhnout plíživými čistkami na všech úrovních – od státního aparátu, přes justici až po média a divadelní intendanty.

Ale z jakého titulu Brusel kádruje své členy? Proč trestá nějakou zemi za to, že si do svého čela řádně zvolila pana XY? Pokud se většině voličů jeho kroky nebudou líbit, zvolí si příště pana YZ, a ten všechno zase pěkně vrátí do správných kolejí. Obvykle se tomu říká demokracie. Však také v pondělí v Budapešti na podporu rozhodnutí unie a proti Orbánovi demonstrovalo pár tisíc lidí na akci, kterou svolala právě levicová opozice.

Komické také je, jak unie hází na jedné straně klacky pod nohy Britům, kteří z ní chtějí vystoupit, a snaží se jim jejich odchod co nejvíc znepříjemnit. Na straně druhé Orbánovi, který o vystoupení z EU neuvažuje a neuvažoval, se unie snaží členství co nejvíc znepříjemnit. Má to logiku?

Europoslancům zřejmě vůbec nedochází, že svým rozhodnutím možná odstartovali proces rozpadu EU zevnitř. Orbán a spol. si po podobných zásazích logicky začnou hledat menší spojenectví v rámci EU (vedle tradiční spolupráce v rámci Visegrádu se přímo nabízí třeba užší kooperace i s Itálií či Rakouskem, byť rakouský kancléř Sebastian Kurz rozhodnutí europarlamentu podpořil), do nichž mohou přizvat i neevropské státy. A proč by také nemohli?

Zrada vůči spojenci?

Z českých zástupců doporučení ze Štrasburku podpořili europoslanci zvolení za ANO (Charanzová, Dlabajová, Ježek, Telička), poslanci za TOP 09 a STAN (Niedermayer, Pospíšil, Štětina, Polčák) a z řad socialistů Miroslav Poche. Ostatní z 21 českých europoslanců buď hlasovali proti (Svoboda, Šojdrová, Zdechovský, Tošenovský, Zahradil, Payne, Keller, Kohlíček, Konečná, Maštálka), nebo se zdrželi (Poc) či se nezúčastnili (Sehnalová).

Je otázka, nakolik má majitel ANO Andrej Babiš ještě pod kontrolou své europoslance, když zvednou ruku proti člověku, s nímž se jejich šéf s chutí nechává fotit v přátelském objetí. A který je notabene premiérem partnerské země V4. Však se také český ministerský předseda nad jejich hlasováním řádně rozohnil a Pavla Teličku a Petra Ježka (zvolené za ANO, kteří se ale počátkem roku s hnutím rozešli) označil za zrádce.

Přinejmenším u Teličky přitom o žádnou zradu nejde, protože ten západní evropské hodnoty nepochybně vyznával už v 80. letech nedlouho před listopadem – jako horlivá čerstvá krev ministerstva zahraničí s rudou knížkou v kapse. Poche jen znovu potvrdil, že nemá v čele české diplomacie co dělat, a do rakve svého potenciálního ministerského postu si zřejmě zarazil jeden z posledních hřebíčků. A hlasování TOPky je plně v souladu s přáním jejích voličů.

Ať už je Orbán jaký chce: maďarský premiér není Maďarsko, stejně jako český premiér není Česko. Hlasovat proti spojenci ve visegrádské skupině je prostě nehoráznost. Nic na tom nemění fakt, že podobné hlasování vlastně ve výsledku nic neznamená. Nebylo soudem s Maďarskem a ani nesouviselo s postojem Budapešti k migraci, jak novinářům honem vysvětlil šéf ČSSD, vnitra a zahraničí Jan Hamáček.

Důvod k radosti?

Ať už hlasování europarlamentu posuzujeme jakkoliv, rozhodně nešlo o akt, který by byl důvodem k radosti. Smutné pak je, když se po něm europoslanci uznale plácají po ramenou a pochválí je třeba i Elysejský palác. Podpory se naopak Maďarům dostalo od euroskeptických a protiimigračních stran. "Po Orbánově Maďarsku a Polsku Kaczyńského a Morawieckého si levice a EU v nadcházejících měsících vezmou na mušku také Itálii," prohlásila například europoslankyně a členka italské Ligy Mara Bizzottová, která hlasování označila za velmi ošklivou kapitolu demokracie a za zrod nebezpečného precedentu. Nizozemský krajně pravicový politik Geert Wilders zase na Twitteru označil Orbána za hrdinu, který by si zasloužil Nobelovu cenu.

Europarlamentu chybí všechno podstatné k tomu, aby byl opravdu parlamentem, stejně jako Evropské unii chybí všechno podstatné k tomu, aby byla opravdu státem.

V minulosti už EU sankcionovala například Rakousko kvůli Jörgu Haiderovi. Kdo dostane od Bruselu další ťafku? Češi kvůli tomu, že mají trestně stíhaného premiéra? Bulhaři za nefungující justici, nedostatečný boj s korupcí a trestnou činnost v řadách vysokých činitelů? Rumuni za justiční reformu, která ohrožuje nezávislost soudů, a za zmírnění trestního zákona, které umožňuje vládním činitelům vyhnout se stíhání? Italové, že už nechtějí přijímat migranty? Anebo kdokoliv jiný, že nechce poslouchat a držet hubu a krok?

Za vágní slova o "ohrožení unijních hodnot" se dá schovat prakticky všechno. Nápadně to připomíná sovětské časy, kdy bylo strašně jednoduché někoho sejmout: stačilo ho označit za "nepřítele lidu", případně se vytáhl těžší kalibr "trockista-terorista".  A bylo vymalováno.

Tagy: Maďarsko zahraničí Evropská unie europarlament Visegrád evropský parlament Visegrádská čtyřka evropská politika Brexit

Zdroje: vlastní