Macronovo faux pas

Během brífinku na hamburském summitu G20 šlápl francouzský prezident Emmanuel Macron pořádně vedle. Když se ho jeden novinář z Pobřeží slonoviny zeptal, proč neexistuje něco jako Marshallův plán pro Afriku, pustil se Macron do asi čtyřminutového monologu. Hovořil o "civilizačních" problémech, jimž Afrika čelí, a popsal zásadní rozdíl mezi poválečným plánem na obnovu a současnými programy pomoci, které se musí přizpůsobit různým problémům v různých zemích.

Upřímně řečeno: Už to, že hovořil o afrických "civilizačních" problémech, by mu jistě vysloužilo pořádnou porci kritiky a obvinění z rasismu. Jako by mu to ale nestačilo, šel Macron ještě dál. Za jeden z klíčových problémů černého kontinentu označil země, kde ženy mívají "sedm nebo osm dětí". To podle něj státy destabilizuje, takže pak nepomůže ani naposílat sem miliardy eur. Vyvolal tím bouři nevole na sociálních sítích a šlo vlastně o první jasné klopýtnutí nové francouzské hlavy státu.

O jedno dítě méně sníží emise o desítky tun

Proroků přicházejících s apokalyptickou vizí zkázy světa kvůli přelidněnosti již bylo v minulosti mnoho. Teď jim dala nový impuls aktuální vědecká studie v magazínu Environmental Research Letters. Aby se skutečně zabránilo globálnímu oteplování, musely by emise CO2 klesnout do roku 2050 o dvě tuny na obyvatele. To není málo, pokud si uvědomíme, že ve Velké Británii činí tyto emise sedm tun na osobu a v USA nebo Austrálii dokonce šestnáct tun.

Podle studie existuje několik způsobů, jak mohou lidé ke snížení emisí CO2 sami přispět: Třeba se zbavit auta, nelétat na dlouhé vzdálenosti a stát se vegetariány. To je podle expertů mnohem účinnější než tolik vzývaná recyklace odpadu nebo používání úsporných žárovek.

Vědci ovšem spočítali, že úplně největší efekt má to, když si každý pořídíme o jedno dítě méně. To odpovídá snížení emisí téměř o 59 tun. To se zdá neuvěřitelné, vědci nicméně kalkulují nejen s dítětem, ale i jeho dalšími a dalšími potomky.

Zastaví nižší porodnost Donalda Trumpa a ExxonMobil?

Je samozřejmě jasné a nikdo v žádném případě nepopírá, že demografické změny způsobují problémy. Rostoucí populace vyčerpává zdroje a přemíra mladých lidí bez perspektivy narušuje stabilitu. Ale rostoucí blahobyt a vyšší vzdělanost žen vede obvykle automaticky k nižší porodnosti. Mají sebou ostatní země pořádně hodit, aby co nejdříve napodobily západní způsob života?

Klimatické změny jsou reálné, stále závažnější a jasně ovlivněné lidskou činností. Jejich řešení ale bude mnohem obtížnější, než abychom jenom přespříliš potentnímu sousedovi obklopenému hulákající drobotinou zakázali zplodit další dítě. Viníkem skleníkových plynů přece není dítě, ale konzumní společnost, do které se narodí: Zdroje, které jeho bohatí (a většinou západní) rodiče požadují a spotřebovávají a korporace, jejichž existenci umožňují.

Zplodit o jedno dítě méně nebo k tomu donutit ostatní asi těžko zavře ExxonMobil, zvrátí průmyslovou revoluci nebo přiměje Donalda Trumpa přece jen zůstat u pařížské klimatické dohody, píše americký deník Washington Post. Někdo namítne: Ale kdyby to udělal každý, fungovat by to mohlo. No… možná ano, ale nikdy se nepovede toho dosáhnout. Vzpomeňme si jen, jakou paseku nadělala Čína svou politikou jednoho dítěte.

Děti nejsou zboží, ale budoucnost

Ti, kdo nabádají k omezení porodnosti, asi zapomínají na rodiny, které naopak dělají psí kusy a nelitují žádné částky pro to, aby se rozrostly: Od léčby, přes umělé oplodnění až po náhradní matky, které tyto bezdětné páry nezřídka nacházejí paradoxně právě v zemích, jejichž obyvatele vyzývají k tomu, aby méně rodili a více používali antikoncepci – například v Indii.

I když se to vědci neodvažují říct nahlas, jejich doporučení se ve skutečnosti netýkají jich ani lidí z jejich okolí, ale především těch chudých a těch ze zemí třetího světa. Tamní ženy mají podle jejich představ beztak těžký život, tak nepochybně uvítají, když budou moci mít o nějakého toho potomka méně. Je to nechutná forma paternalismu, která to sice myslí dobře, ale ve své podstatě popírá lidství ostatních.

Nejhlubší argument je ale více filozofický než vědecký. Zhoršování životního prostředí přece vadí skoro všem. Všichni chceme lepší svět a kvalitnější život. Ale děti nejsou nějaké harampádí, u něhož si řekneme, že si pořídíme o jedno víc nebo míň podle toho, jak velí aktuální stav emisí. Pro koho se vlastně snažíme zachránit planetu, když ne pro příští generace? A co to bude za svět, který bude mít sice čistý vzduch, ale nebude v něm mít kdo žít?