Česko pokročilo k tomu, aby schválilo Pařížskou dohodu o ochraně podnebí. ODS se vzdala obstrukcí, a tak se sněmovna v úterý na pátý pokus mohla usnést, že dokument postoupí do výborů.

Dá se říct, že dohodě, která má zmírnit oteplování planety, už nestojí v cestě žádná velká překážka, protože koalice, která ji podporuje, má ve sněmovně pohodlnou většinu na to, aby ji prosadila. Co víc, za dokument se staví také většina opozice. A protože senát ho už schválil, bude brzy chybět jen podpis prezidenta

Pokud by ale Miloš Zeman Pařížskou dohodu odmítl podepsat, spadla by pod stůl – stejně jako v Americe. V případě zákonů může sněmovna jeho veto přehlasovat, mezinárodní smlouvy se bez jeho podpisu (souhlasu) neobejdou.

Zeman přitom dal najevo, že dohodě nevěří. Už po jejím přijetí v Paříži (v prosinci 2015) však prohlásil: "Tento dokument podepíši, ale s lehkým skepticismem, protože ho považuji spíše za deklaraci dobrých úmyslů."

Pokud na svá slova nezapomněl, anebo nezanevřel, Česko se nejspíš v září (po parlamentních prázdninách) zařadí do tábora států, které Pařížskou dohodu o ochraně podnebí ratifikovaly.

To jsou odpovědi na otázky, které vás v souvislosti s ní mohly napadnout:

K čemu se Česko chystá zavázat?

Česko se společně s dalšími státy Evropské unie v Paříži zavázalo snížit emise oxidu uhličitého, které přispívají k oteplování planety, do roku 2030 o 40 procent vůči roku 1990. Není to nic světoborného. Češi by s takovým slibem neměli mít vážné problémy.

Při naplňování pařížského závazku jim nahrává struktura ekonomiky předlistopadového Československa se silným těžkým průmyslem a uhelnými elektrárnami. A tak už mají téměř 37 procent splněno. Nemusí přijímat kdovíjak bolestivá rozhodnutí, nemusí zavírat továrny. Měli by však postupně rušit uhelné elektrárny a snižovat spotřebu uhlí, benzínu a nafty.

Česko by se také mělo podílet na slibu, který v Paříži daly vyspělé země rozvojovým státům: Mají jim do roku 2020 poskytovat ročně alespoň 100 miliard dolarů (2,3 bilionu korun) na podporu přechodu k čistým technologiím a na infrastrukturu, který jim umožní přizpůsobit se změnám podnebí.

Do Zeleného klimatického fondu (GCF), který příspěvky spravuje, zatím Česko ročně přispívá částkou 170 milionů korun.

(Důležitá vsuvka: Sliby z Pařížské dohody, které si státy samy určily, nejsou právně závazné, nelze je vynutit!)

Proč dotujeme čisté energie v cizině?

Příspěvky chudým zemím jsou výsledkem sporů na globálních konferencích o klimatu. Vyspělé (rozvinuté) země tlačí na rozvojové, aby se při industrializaci vyhnuly uhlíkovým technologiím. Rozvojové země namítají, že na čisté technologie nemají. A vyspělému světu předhazují, že vyrostl a svou prosperitu si vybudoval na fosilních palivech, která jim chce upírat.

Spor byl částečně překlenut Zeleným klimatickým fondem na podporu rozvojových států, který by měl spravovat 100 miliard dolarů. Tato částka je ale jen chiméra, tím spíš, že Donald Trump z dohody Ameriku stáhl. Není jasné, od koho kolik peněz by do fondu mělo přitéct.

Pařížská dohoda nestanovila jednotlivým zemím pevné příspěvky. Do tří let má přitom být dohodnuta nová, ještě vyšší částka.

Nevyplatilo by se zradit?

Trumpova Amerika bude ve výhodě. Zatímco Česko a další země se dobrovolně omezí, Amerika bude moci spalovat neomezené množství uhlí a derivátů ropy, a tak si zajistit levnější energii a nižší výrobní náklady.

Tento postup je v teorii her popsán jako "vězňovo dilema". Zjednodušeně se dá přiblížit takto: Dopadený člen gangu může držet basu a nevypovídat proti svým kumpánům, anebo je pod příslibem nižšího trestu (osobního prospěchu) prásknout.

Trump je práskač – prásknul do bot, stáhl Ameriku z dohody, protože chtěl získat prospěch, výhodu vůči druhým. Krátkodobě ji Amerika vskutku bude mít. Jenže dlouhodobě může zaostávat v bezuhlíkových technologiích, na které bude většina světa přecházet, a americký průmysl bude zastarávat, na což ostatně upozornili domácí energetické a technologické korporace, mezi nimi Exxon Mobile, Shell nebo Apple.

Totéž by platilo také pro Česko, pokud by se vydalo v Trumpových stopách.

Zachrání Pařížská dohoda planetu?

Většina environmentalistů má za to, že Pařížská dohoda globální oteplování nanejvýš přibrzdí.

Nejoptimističtější vědeckou předpověď nabízí Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Tato mezivládní instituce tvrdí, že Pařížská dohoda (i s Američany na palubě) by měla udržet nárůst průměrné globální teploty (vzduchu a povrchových vod) od počátku průmyslové revoluce do konce 21. století do dvou stupňů Celsia.

Taková hodnota by ještě nemusela vést k nezvratným změnám ekosystému. Pokud by však lidstvo pokračovalo ve spalování fosilních paliv bez omezení, byla by podle IPCC teplota na konci století vyšší o víc než čtyři stupně.

Dánský statistik Bjørn Lomborg, kterého magazín Foreign Policy zařadil mezi stovku nejvýznamnějších myslitelů světa, analyzoval dostupná data a dospěl k mnohem pesimističtějšímu závěru: Kdyby státy (i s Amerikou) své závazky z Paříže do roku 2030 splnily, snížilo by to nárůst teplot v roce 2100 jen o 0,05 stupně. A pokud by v nich pokračovaly i po konci příštího desetiletí, růst teplot by se zpomalil o 0,17 stupně.

Z obou analýz (z té druhé naléhavěji) vyplývá, že státy by ještě před rokem 2030 měly přijmout mnohem ambicióznější (to ale nutně neznamená nákladnější) klimatickou dohodu.

Máme spoléhat na dotace?

Důležitou součástí zelené politiky Česka i další států Evropské unie jsou dotace.

Taková politika je však drahá a málo účinná. Dokazuje to studie Mezinárodní energetické agentury (IEA). Podle její předpovědi se v příštích 25 letech celosvětově na dotace do větru a solární fotovoltaiky, se kterou má Česko tak neblahé zkušenosti, vydají více tři biliony dolarů, to je 70 bilionů korun. IEA přitom očekává, že pokud se naplní sliby z Pařížské dohody, pak v roce 2040 se větrná energie bude podílet na globální energii pouhými 1,9 procenty a solární titěrným jedním procentem.

(IEA vycházela z nynějších technologií výroby energie z obnovitelných zdrojů, které jsou zoufale neefektivní.)

Bjørn Lomborg doporučuje, aby vlády místo toho, že budou utrácet za dotace, investovaly do výzkumu zelené energie. Rozumná myšlenka!

"Chceme-li opravdu snížit růst teplot, potřebuje planeta zhruba šestinásobně zvýšit objem výzkumu a vývoje v této oblasti… Bylo by to pořád levnější, než zavádět drahé a nehospodárné energie," tvrdí autor knihy "Skeptický ekolog".

To ale neznamená, že Trumpův odchod od Pařížské dohody Lomborgovi nevadí. Kritizuje amerického prezidenta za to, že bouchl dveřmi, aniž měl po ruce smysluplný záložní plán.

Shrnuto: Pařížskou dohodu nelze pokládat za velkolepý obrat, který spasí planetu. Je to jen skromný vklad na environmentální účet lidstva. Je to ujištění, že lidé se svým podílem na globálním oteplování chtějí něco dělat. Ratifikace dohody proto nebude chybou.

Cílem by však mělo být vyvinout zelenou energetiku levnější než fosilní. Pak by po uhlí, ropě nebo zemním plynu neštěkl pes a dohoda z Paříže byla zbytečná.