Hamburk byl díky přístavu, ropným rafineriím a továrnám významným průmyslovým i dopravním centrem. Kromě materiálních škod mělo bombardování za cíl narušit i morálku německého obyvatelstva.

Ničivost akce pak podpořilo několik okolností, někdy těžce předvídatelných.

Zmatené německé radary

Mezi ně patřila například "překvapení" na straně spojenců, která zaskočila i kvalitní obranu města. Britové využili radaru H2S i zaměřovací letky, takzvaných Pathfinders, díky čemuž bomby dopadaly v blízkosti zamýšlených cílů.

Záplava aluminiových proužků Window, spuštěných z bombardérů, pak totálně zmátla německé radary. Významnou roli sehrálo i horké počasí.

První nálet provedlo 791 bombardérů RAF v noci ze 24. na 25. července. Trval zhruba hodinu a nepřežilo jej patnáct stovek lidí. Právě díky oslepení domácích radarů utrpěli Britové minimální škody – zpátky se nevrátilo pouze 12 letadel, což představovalo nadmíru dobrou bilanci.

Ve městě pak s plameny bojovalo na 40 tisíc hasičů. Cestu jim mnohde blokovaly trosky, a Hamburk tak hořel několik dní, během nichž nálety pokračovaly.

Držet obyvatele v šachu

Ještě 25. července odpoledne na Hamburk zaútočilo 90 amerických bombardérů B-17 přezdívaných Létající pevnost, akce však nesplnila očekávání, především kvůli silnému kouři. Loděnice, na něž B-17 mířily, neutrpěly vážné škody. Továrnu na letecké motory minuly úplně.

Během téhož dne v Hamburku vybuchovaly i v noci svržené bomby a po dva následující dny udržovaly obyvatele v napětí bojové letouny RAF, kvůli nimž Němci vyhlásili poplach. Též 26. července odpoledne na Hamburk opět zaútočili Američané, což nepřežilo asi 150 lidí. To nejhorší však mělo teprve přijít.

Lidé, které spolkl oheň

Krátce před půlnocí 27. července začal útok téměř osmi stovek letadel RAF cílený na východ od centra. Hamburk zachvátila hrůza.

Právě spojení zmíněného horkého počasí a sucha, mnoha pum spadlých do určitých oblastí a také shození takzvaných blockbusterů, schopných poničit celé ulice, způsobilo ohnivou bouři, jež se nekontrolovatelně valila ulicemi.

Svědci později vypovídali, že lidé poletovali jak listí a byli vtaženi do ohně, mnozí se otrávili. Tuto noc zemřelo, právě kvůli ohnivým bouřím, nejvíce lidí z celkových více než čtyř desítek tisíc obětí. Plameny sežehly asi 16 tisíc domů, Britové přišli o pouhých 17 letadel. Ráno pak spousta přeživších Hamburčanů v obavách z dalšího bombardování z města utekla.

Bombardéry se vrátily ještě v noci z 29. na 30. července, kdy však nezpůsobily větší škody. Naprostým fiaskem pak skončil poslední útok v rámci operace Gomora. Z 2. na 3. srpna kvůli špatnému počasí do Hamburku dorazilo jen minimum z více než sedmi stovek bombardérů.

Sérii náletů na Hamburk během této operace nepřežilo téměř 43 tisíc lidí, 37 tisíc jich bylo zraněno. Velká část prosperujícího města byla poničena. Například čtvrti Hammerbrook, kde žili především přístavní dělníci, a Rothenburgsort bombardování srovnalo se zemí.

Během operace Gomora byla zničena značná část města | zdroj: Wikipedia.org

Na město dopadlo devět tisíc tun bomb, nálety zničily na 250 tisíc domácností a připravily o střechu nad hlavou 750 tisíc lidí. Co se průmyslových škod týče, zničily bomby a oheň 183 z více než pětistovky rozsáhlých továren a necelou polovinu z devíti tisíc těch menších.

Kostel jako připomínka

Událost v současnosti připomíná řada památníků napříč městem. Nejznámější z nich je v ruinách kostela svatého Mikuláše.

Ten během operace Gomora sloužil bombardérům jako orientační bod, byl těžce poničen a už nikdy jej úplně neopravili. Nyní připomíná oběti nacismu a války. Je zde také expozice přímo o bombardování města v červenci a srpnu 1943.

Ruiny kostela svatého Mikuláše a památník obětem války a období nacismu | zdroj: Šárka Novotná

Památník na Hamburger Straβe zase připomíná lidi, kteří zemřeli v protileteckém krytu pod obchodním domem poté, co na něj 29. července dopadla puma. Socha Charona převážejícího lidi přes řeku Styx stojí na hřbitově Ohlsdorf, kde leží oběti v masovém hrobě. Připomínku zničených domovů a mrtvých pak najdete i na mnohých později postavených domech.

K operaci Gomora se váže také mýtus vinící Brity, že použili nadměrné množství zápalných pum. Jejich letouny jich však shodily celkem málo. Smrtící požáry během bombardování rozdmýchala právě souhra neobvyklých okolností.