Jak se sedí na hromadě nevybuchlých pum?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Minulý pátek si tisíce Berlíňanů opět užily skoro již tradiční nedobrovolnou bojovku, kdy se musely evakuovat kvůli plánované likvidaci letecké pumy z druhé světové války. I 73 let po skončení bojů se v Německu každý rok najde přes dva tisíce tun válečných bomb, munice a podobného harampádí. Podle expertů je riziko s tím spojené čím dál tím větší.

V Berlíně zlikvidovali nevybuchlou leteckou pumu z druhé světové války

V Berlíně zlikvidovali nevybuchlou leteckou pumu z druhé světové války,zdroj: Profimedia.cz

"Válka byla velký svinstvo a ještě smrdí," říká strážmistr Pecha v roce 1945 (tehdy ještě ne majorovi) Honzovi Zemanovi. Jeho slova platí dodnes.

V německých městech se stále objevují nevybuchlé letecké pumy, zejména při stavebních pracích. A nezdá se, že by tomu měl být v dohledné době konec. V posledních letech druhé světové války svrhly spojenecké letouny na Německo miliony tun munice. Vedle nevybuchlých pum z náletů navíc číhají hluboko v zemi i zakopané výbušniny, munice a bojové látky domácí provenience.

Hrozí výbuchy i kontaminace

Podle odhadu expertů leží v Německu pod zemí kolem 100 tisíc bomb, granátů a zbytků munice, skutečný počet ale nezná nikdo. Možná by tam všechno to haraburdí i zůstalo, ale díky (nebo snad kvůli?) stavebnímu boomu se na ně naráží stále znovu a znovu. Evakuace obyvatel kvůli likvidaci těchto smrtících svědků náletů nejsou dodnes v Německu ničím neobvyklým.

Čím víc se staví, tím víc bomb a munice se nachází. Nejčastěji samozřejmě v místech, která byla bombardováním nejvíce zasažena – v Porúří, Drážďanech, Berlíně, Hamburku nebo v Mnichově. Postiženy jsou především bývalé průmyslové oblasti.

Zpravidla se nacházejí pumy zápalné, často ale i s trhavinou. Jsou stále funkční a jejich nálezy leckdy mívají tragické následky. Před čtyřmi lety například zahynul v Euskirchenu bagrista poté, co do takové pumy omylem narazil. V roce 2006 zabila bomba dělníka při frézování dálnice u Aschaffenburgu a v Göttingenu v roce 2010 zemřel při zneškodňování letecké pumy pyrotechnik a dva další muži.

Riziko je dnes přitom mnohem větší než v době krátce po válce. Tehdy se evakuovalo jen tu a tam a leckdy se nalezená puma jednoduše odpálila přímo na místě. V polorozbořených čtvrtích beztak už nemohla napáchat žádné velké škody. Dnes je situace jiná. Hustá zástavba a domy v místech, kde dřív byla neobydlená pláň, zvyšují nebezpečí případných následků několikanásobně.

Vzpomeňme jen na milionové škody na okolních budovách v mnichovské čtvrti Schwabing, kde se koncem srpna 2012 musela řízeně odpálit čtvrttunová nalezená bomba, protože nebylo technicky možné ji deaktivovat.

Nebezpečí přitom nepředstavují jen samotné nevybuchlé bomby, ale i chemikálie nejrůznějšího druhu, které v nich jsou obsažené, případně vznikaly při výrobě jako vedlejší produkt. Působením vlhkosti a chemických a mikrobiologických procesů či fotolytického rozkladu vznikají sekundární substance, které kontaminují půdu i vodu. O munici naházené do moře ani nemluvě.

Největší evakuace vyklidily i půlku města

Zatím největší evakuaci v Německu zažil loni v září Frankfurt nad Mohanem, kdy kvůli nálezu 1,8tunové pumy (typ HC 4000) muselo opustit nakrátko domovy skoro 70 tisíc lidí. Pro srovnání: je to jako kdyby se muselo vyklidit celé Kladno, případně dohromady Tábor a Znojmo.

Do té doby byl v tomto ohledu smutným rekordmanem Augšpurk, kde v prosinci 2016 vyklidilo v centru města své domovy 54 tisíc lidí.

V prosinci 2011 se v Koblenzi muselo evakuovat 45 tisíc lidí, což tehdy byla téměř polovina obyvatel. Loni v září pak v témže městě kvůli bombě načas opustilo své domovy 21 tisíc lidí.

profimedia-0367098812

Bomba, jejíž nález ve Frankfurtu způsobil největší poválečnou evakuaci v Německu,zdroj:Profimedia.cz

Další velké evakuace zažil letos 8. dubna Paderborn (26 tisíc), loni v srpnu Hildesheim (20 tisíc) a v květnu Hannover (50 tisíc), v květnu 2015 Kolín nad Rýnem (20 tisíc), v témže měsíci opět Hannover (31 tisíc), v listopadu 2013 Dortmund (20 tisíc) nebo v říjnu 2016 Saská Kamenice (18 tisíc).

Loni v září se našly při stavebních pracích bomby v Lüneburgu, v srpnu v Düsseldorfu, v červenci v Darmstadtu, letos v dubnu v Münsteru, rok předtím v Braunschweigu a v červenci 2016 na pozemku automobilového koncernu Volkswagen ve Wolfsburgu.

Nejde přitom jen o dědictví druhé světové války, ale leckdy i té první. V Německu dodnes na stovkách míst číhají smrtící látky, jako je sarin nebo yperit. Zahrabané a dávno zapomenuté granáty rezivějí a chemikálie se postupně uvolňují. Nejvíce jich je zřejmě kolem dolnosaského Munsteru na Lüneburském vřesovišti, kde se od roku 1916 vyráběly chemické zbraně. Při mohutné explozi v říjnu 1919 byly tisíce tun těchto chemikálií rozmetány na kilometry daleko. Kromě toho britská armáda po druhé světové válce u Munsteru zakopala tisíce granátů s bojovými látkami. Oblast je proto dodnes uzavřena a postupně se vyklízí.

Bomby na metropoli padaly koncem války skoro denně

Kvůli likvidaci půltunové letecké bomby z druhé světové války se přesně před týdnem muselo z centra Berlína evakuovat asi 10 tisíc lidí. Na několik hodin zůstalo uzavřené hlavní nádraží a do akce se zapojilo na 300 policistů, kteří vyzývali obyvatele, aby uposlechli výzvy k opuštění prostoru.

Zneškodňování bomby podobného rozsahu se v Berlíně odehrává jednou či dvakrát do roka. Podle odhadu expertů leží pod metropolí kolem tří tisíc bomb, granátů a zbytků munice.

Poplachové sirény houkaly za druhé světové války nad Berlínem od 1. září 1939 do 8. května 1945 přesně 532krát, tedy v průměru skoro každý čtvrtý den. Přičemž koncem roku 1940, na přelomu let 1943 a 1944 a od léta 1944 do dubna 1945 se bombardovalo prakticky denně.

Samozřejmě se přesně neví, kolik bomb spojenci nad německou metropolí shodili. Oficiálně by to mělo být kolem 45 500 tun. Problém je ovšem v tom, že řada leteckých posádek své cíle nenašla a smrtící nálož shodila nad neobydleným územím. S nákladem se vrátit nešlo, protože pro příliš těžké letadlo by nestačilo palivo. A ještě méně se ví o tom, kolik shozených bomb nevybuchlo. Experti odhadují, že jich byla asi pětina.

Neví se ani, kolik z těchto nevybuchlých pum v Berlíně a jeho okolí bylo zneškodněno ještě za války. Mimochodem - tuto nebezpečnou činnost museli často vykonávat vězni z koncentráků.

Evidence pokulhává

Další pumy byly zneškodněny v období mezi koncem války a rokem 1947. Ani zde se jejich počet nedokumentoval, protože obyvatelé měli opravdu tou dobou v rozmláceném, obsazeném a vyhladovělém městě spoustu důležitějších starostí.

Policejní seznamy hovoří o tom, že od července 1945 do konce roku 1946 bylo zlikvidováno a odvezeno 2152 kusů munice, nicméně tento počet zahrnuje vedle bomb i dělostřelecké granáty a náboje do ručních palných zbraní, kterých se našly plné bedny.

Po roce 1947 se sice v Západním Berlíně zneškodňování pum jakž takž evidovalo, nicméně chybějí údaje o jejich velikosti. Je přitom samozřejmě obrovský rozdíl, jestli se zlikvidovala půlmetráková tříštivá puma z roku 1940, anebo těžká 1,8tunová bomba, známá pod přezdívkou "cookie" nebo "blockbuster". To jen pro zajímavost, odkud se vzalo pozdější označení po filmové trháky.

Do roku 1990 západoberlínští pyrotechnici zneškodnili kolem 62 tisíc trhavých a tříštivých pum všech velikostí (kromě menších zápalných). Ve východním Berlíně nejsou celkové statistiky k dispozici, ale například policejní pyrotechnik Werner Bahr sám v letech 1950 až 1958 zneškodnil 541 pum všech druhů a hmotností.

Obzvlášť kritická je pak situace v Oranienburgu severně od Berlína, kde byly letecké závody Heinkel a další významné fabriky. Při náletech sem spadlo kolem 20 tisíc pum a zahynulo na dva tisíce lidí, z nichž polovina byli vězni z nedalekého koncentráku Sachsenhausen.

Jen 15. března 1945 shodilo americké letectvo na Oranienburg skoro 5690 pum. Některé byly časované a vybuchovaly se zpožděním – po 24 hodinách, šesti dnech… anebo také vůbec, pokud se při dopadu mechanismus poškodil. Od roku 1991 do loňska zneškodnili v Oranienburgu 203 pum, čili zhruba jednu každých šest týdnů.

Kolik to celé stojí? Miliony!

Likvidace letecké bomby rozhodně není žádná levná sranda. Před jejím vyzvednutím je leckdy třeba území prozkoumat, případně vyhodnotit historické letecké snímky. Do akce se zapojuje mnoho odborníků.

Náklady často nesou majitelé pozemků. Samotnou likvidaci munice sice hradí spolkové země, její odkrytí a vyzvednutí ale jen šest z nich. Bavorsko mezi nimi není. Velkou pozornost proto vyvolal loni případ, kdy při demolici jednoho domu v Mnichově byl pod zemí objeven muniční bunkr z druhé světové války. Zasahoval i pod sousední pozemek a dům patřící jisté Melittě Meinbergerové. Bylo v něm uloženo 10 tun munice.

V okruhu 100 metrů musely dvě stovky obyvatel během vyprošťovacích prací skoro na měsíc opustit domovy. Ubytování pro ně přišlo na 180 tisíc eur, odvoz a uložení kontaminované půdy na 620 tisíc, 370 tisíc stály hlídky zajišťující uzavřenou zónu, 350 tisíc pak vyzvednutí a zabalení munice, další peníze padly na samotnou evakuaci a administrativní věci. Suma sumárum to dělalo pro 72letou dámu kolem půldruhého milionu eur (necelých 39 milionů korun). Měla zkrátka tu smůlu, že si její rodiče postavili v roce 1950 dům na pozemku, který získali od města a který byl v podstatě podminován.

Případ měl velkou odezvu, byla vypsána sbírka na Melittinu podporu a město Mnichov předběžně náklady uhradilo. Ovšem s tím, že od státu nyní žádá jeden milion nazpátek. Dosud se věc nevyřešila a neví se, jestli Melitta přece jen nebude muset část nákladů nést sama. Tolik peněz ale samozřejmě nemůže nikdy sehnat. Nehledě na to, že má ze zahrady měsíční krajinu a že byly při sanačních pracích silně poškozeny i základy jejího domu.

Tagy: Německo evakuace zahraničí puma munice pyrotechnici bombardování druhá světová válka nález munice nacistické Německo dějiny a fakta zbraně a munice

Zdroje: vlastní,Die Welt,ZDF