Ústava České republiky obsahuje větu, na kterou se často odvolávají příznivci referend a přímé demokracie: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Ačkoli celostátní plebiscit jsme zatím měli jen jeden – o vstupu do Evropské unie – a zákon o obecném referendu umožňující vypsání lidových hlasování se teprve chystá, to nejdůležitější z přímé demokracie a referend už máme. Existuje zákon o místním referendu a zákon o krajském referendu, které v rámci možností plní svou roli.

Dalo by se říct, že jsou vlajkovou lodí přímého rozhodování u nás. Nejenom, že nic jiného nemáme, ale také se odehrávají na úrovni, která má k lidem nejblíže a kde je lidové hlasování o konkrétních záležitostech mnohem více namístě a dává největší smysl. Přesto se o nich mnoho nemluví a oproti jiným notoricky probíraným otázkám zůstávají jaksi v pozadí.

Z celorepublikového pohledu se nezdají být natolik významná. Rovněž to nevypadá, že by se o ně celostátní politické strany nějak zvlášť zajímaly, vyzdvihovaly je, propagovaly a kladly na ně důraz jako na instrument, který může českou demokracii oživit a oprášit občanskou aktivitu obyvatel, kdy mohou využít jejich potenciál a pomocí referend rozhodovat o řadě důležitých otázek na místní a krajské úrovni.

K přímé demokracii a k referendům se u nás setrvale hlásí hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. V programu SPD lze nalézt větu: "Budeme novelizovat zákon o místním referendu a prosazujeme zákon o obecném referendu." Už v minulém volebním období Tomio Okamura - tehdy ještě s Úsvitem přímé demokracie - novelu zákona o místním referendu v dolní komoře navrhl, ovšem bez výsledku. Sněmovna návrh již v prvním čtení zamítla.

Svatá válka proti oligarchii

Jeho problém byl, že zcela rušil minimální pětatřicetiprocentní účast pro platnost místního referenda. Okamura sice už v roce 2014 trefně poukazoval na některé potíže, kterým místní referenda čelí, když některé radnice či obecní úřady vytvářejí úmyslné překážky, aby dosáhly co nejnižší účasti občanů a hlasování byla neplatná. Nedělají například informační kampaně či mění volební místnosti.

Ve výsledku tak Okamura pro zlepšení podmínek konání místních referend neudělal nic, místo toho, aby se snažil najít cestu, která by byla schůdná i pro ostatní strany, a prosadil alespoň dílčí změny k lepšímu, které by řešily výše zmíněné problémy. Okamurovi šlo ale o něco jiného.

Novela zákona o místním referendu je pro něj součástí svaté války, kterou dlouhodobě vede a kterou se před občany prezentuje jako jediný demokrat v zemi. Dokládá to i závěr facebookového statusu, který ke zmíněnému návrhu 8. dubna 2014 napsal: "Vážení přátelé, navzdory nechuti politiků zavést v České republice skutečnou demokracii je jasné, že na změně současného systému stranické oligarchie na demokracii musíme a budeme usilovně pracovat."

Takže místní referenda měla smůlu a stala se obětí Okamurova tažení proti oligarchii. Nakonec to byli Piráti, kdo navrhl a dovedl ke schválení v Poslanecké sněmovně pozměňovací návrh k novele volebních zákonů a správnímu soudnímu řádu, který zlepšuje podmínky pro pořádání místních a krajských referend. Pirátská strana se tak rozhodla reagovat právě na nízkou účast, kterou referenda trpí.

Promeškat jedinečnou příležitost

Změna, kterou Piráti prosadili, umožňuje, aby se místní a krajská referenda konala společně s volbami a stačila jedna urna, jedna volební místnost a aby i volební lístky mohly být distribuovány naráz. To by mělo nejen zajistit dostatečnou účast, ale také snížit náklady měst a obcí.

Příznačné je, jak se k pirátskému návrhu předminulý týden v dolní komoře postavila Okamurova SPD. Když se rozhodovalo o legislativně technických úpravách, mezi které patřil i pozměňovací návrh Pirátů, nejprve se 21 poslanců a poslankyň Svobody a přímé demokracie zdrželo (Okamura se omluvil). Následně při hlasování o celé novele, která má za cíl omezit chybovost při sčítání hlasů voličů ve volbách, byla SPD dokonce proti (21 proti a Okamura se omluvil).

Krásně se na tom ukazuje, že hnutí, které kudy chodí, tudy mluví o referendech a přímé demokracii, to s nimi zase tak vážně nemyslí. Neváhalo totiž promeškat jedinečnou příležitost místní a krajská referenda skutečně podpořit, a naopak bránilo snahám, které mají pomoci tomu, aby se referenda častěji dočkala uznání své platnosti.

Hlavně že Okamura prosazuje lidové hlasování o každém předání státní suverenity na orgány Evropské unie, o vystoupení z EU či o "zásadních otázkách týkajících se budoucnosti země", do čehož lze zahrnout všechno možné. Zkrátka referenda se Okamurovi hodí do krámu, když na nich může získat politické body a využít emocí, které jsou s některými plebiscity o sporných tématech spojené. Když jde ale o konkrétní zlepšení podmínek pro přímou demokracii na místní a krajské úrovni, dělá raději mrtvého brouka.

Jediný cíl Svobody a přímé demokracie

O místních a krajských referendech se však obecně mluví méně, než by si zasloužila. Třeba letos v době konání komunálních voleb se uskuteční hned několik zajímavých hlasování, která upozorňují na význam tohoto nástroje a mohou sloužit jako příklad toho, jak ho používat.

Ve Zdibech se tak bude rozhodovat o tom, zda jejich obyvatelé chtějí, aby na území obce bylo vybudováno logistické a výrobní centrum. Dále jsou občané ve zdejším referendu dotazováni, zda chtějí, aby obec a zastupitelstvo ihned po vyhlášení výsledků hlasování podnikly veškeré dostupné kroky, které na dané ploše zabrání vybudování logistického a výrobního centra či komplexů podobné velikosti a charakteru.

V městské části Brno – Nový Lískovec se pro změnu bude rozhodovat o tom, zda obyvatelé souhlasí, aby v rámci uvedené lokality vznikly prostory k bydlení pro více než 200 obyvatel. V Hronově pak občané dostanou hned tři otázky ohledně výstavby nového městského úřadu a prodeje dvou objektů ve vlastnictví města. V Trubíně se zase bude hlasovat o tom, zda obyvatelé souhlasí s připojením k městu Králův Dvůr.

Místní a krajská referenda jsou tak nejen v současné době jediným prvkem přímé demokracie, který máme, ale také se v nich rozhoduje o věcech, které se občanů bezprostředně týkají - ať už jde o připojení dané obce k městu nebo stavbu logistického a výrobního centra.

Tomio Okamura a jeho hnutí se však raději věnují abstraktním bojům, které mají jeden jediný cíl: vykreslit je jako bojovníky za skutečnou demokracii. Těmi ovšem nejsou. Kdyby jim na přímé demokracii opravdu záleželo, už dávno by pro místní a krajská referenda něco udělali.