Piráti v dolní komoře navrhli snížení volební klauzule pro vstup do sněmovny z pěti procent na čtyři a její zrušení pro koalice. Dnes musí dvoučlenná koalice získat nejméně 10 procent hlasů, tříčlenná 15, čtyřčlenná 20. Podle Pirátů pětiprocentní hranice pomíjí přirozený volební práh a omezuje politickou soutěž. Přirozená klauzule je v případě jednotlivých krajů různá, nejnižší je ovšem v Moravskoslezském kraji - čtyři procenta. Piráti chtějí, aby tomu odpovídala celostátní klauzule.

Nechtějí stavět "umělé a nadbytečné překážky" pro zisk poslaneckých mandátů. Uvědomují si, že snížení klauzule může zvýšit počet stran ve sněmovně, proto navrhují zrušit tu pro koalice. Stranám by to umožnilo integrovat se ještě před volbami, mít společný poslanecký klub a dělat společně kampaň. Platila by pro ně jen pětiprocentní hranice jako pro samostatné partaje.

Pozměňovací návrhy na úpravu volebního zákona předložili i lidovci. Chtějí ho vrátit zpět před volební reformu z časů opoziční smlouvy. Rovněž by rádi snížili volební práh pro koalice na sedm, devět a jedenáct procent u dvou, tří, čtyř stran.

Rovnost hlasů a poměrné zastoupení 

Nejméně sporné je snížení klauzule u koalic. Podpora spolupráce politických stran je žádoucí a nedává smysl klást na partaje v koalici stejné nároky, jako by kandidovaly samostatně. Proč by potom koalice měly být zákonem vůbec upravovány? Pokud by taková změna byla schválená, vedla by ke snížení rozdrobenosti dolní komory, ve které dnes působí řada velmi malých subjektů.

Ústavní soud se už dříve vyjádřil v tom smyslu, že nelze sice vyloučit účelovost tohoto ustanovení, ale stěží může konstatovat jeho protiústavnost. Záleží pouze na zákonodárci, jakým způsobem uzavíraní koalic upraví. Jediné, co ho omezuje, je výše klauzule pro jednu stranu. 

Mnohem problematičtější je snižování pětiprocentní klauzule či dokonce změna přepočtu hlasů a přechod od jedné metody k druhé, jak navrhují lidovci. Poslanec za KDU-ČSL Marek Výborný se ve sněmovně při předkládání zmíněného pozměňovacího návrhu odvolával na to, že podle ústavy se sněmovní volby konají na základě "všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení".

Výbornému se nelíbí, že dnešní volební systém není čistě proporční a zavádějí se do něj většinové prvky. Kritizuje především to, že ačkoli ústava říká, že volební právo je rovné, tato rovnost neplatí, protože hlas voliče pro jedno uskupení nemá zdaleka stejnou váhu jako hlas pro jiné. Z toho důvodu se chce vrátit k volebnímu systému před rokem 2002, který podle něho jednoznačně splňoval kritéria poměrnosti.

Umělá a zbytečná překážka 

K rovnosti hlasů se ústavní soud v minulosti vyslovoval už několikrát. Princip rovnosti podle něj nemá absolutní charakter, jedná se o rovnost relativní. Dokonce připouští určité její omezení a vyvrací Výborného názor, že rovnost volebního práva znamená, že odevzdaný hlas má mít vždy stejnou váhu, tedy že počet hlasů, které politická strana potřebuje pro zisk jednoho mandátu, by měl být přibližně stejný. Rovností volebního práva se tak myslí to, že každý volič má stejný počet hlasů.

Ústavní soud také připouští, že aktuální přepočet hlasů na mandáty v menších volebních obvodech může opravdu mírně zvýhodňovat větší partaje. O tom, kdo je větší, ale nerozhoduje volební formule či náhoda, nýbrž voliči. Soud už dříve uvedl, že samotná existence různě velkých volebních krajů není namířena proti konkrétním politickým uskupením, protože jejich skutečný volební výsledek není předem známý.

Rovněž pětiprocentní klauzuli, o které Piráti tvrdí, že omezuje politickou soutěž a je umělou a zbytečnou překážkou pro vstup do sněmovny, ústavní soud považuje za naprosto přijatelnou. Její zvyšování ale nemůže být neomezené, například desetiprocentní práh by už podle soudu byl takovým zásahem do poměrného systému, že by ohrožoval jeho demokratickou substanci.

Situace je vážná, nikoli však zoufalá 

Nelze říct, že by volební systém neměl své nedostatky, vůči malým stranám by skutečně mohl být spravedlivější. Jeho hlavní hodnotou je však stálost. Čím méně se mění, tím lépe. Pokud se do něj nezasahuje, je předvídatelný a všechny politické strany mají možnost se přizpůsobit tomu, jakým způsobem funguje. A jak uvádí ústavní soud, jeho ustanovení nejsou diskriminační vůči konkrétním subjektům.

I taková drobnost, jako je snížení hranice pro vstup do sněmovny z pěti procent na čtyři, přitom může mít dalekosáhlé důsledky. Například v roce 2010 se do dolní komory dostalo pět stran. Pokud by uzavírací klauzule byla jen čtyřprocentní, překročili by ji tehdy ještě lidovci a Strana práv občanů -Zemanovci. Doba, kdy ve sněmovně začalo působit více subjektů než tradičních pět, by tak zřejmě nastala o tři roky dříve. 

Naopak období, kdy máme v dolní komoře velké množství různých uskupení, nyní celkem devět, by se uvedenou změnou mohlo dále prodloužit. Je totiž pravděpodobné, že takový stav není dlouhodobý a už po příštích volbách se počet stran ve sněmovně sníží. Pokud se tedy nezmění volební systém.

Debaty o jeho úpravách asi jen tak neustanou. Minimálně v tomto volebním období budou velmi živé a častější než v těch předchozích, a to hlavně zásluhou Pirátů a menších politických stran, jako jsou lidovci. Zásadnější diskuzi o volebním systému se proto nevyhneme, ale jestli se už od roku 2002 významně neměnil, o to více je třeba si rozmyslet, pokud by se jeho základní parametry měly upravovat.

Poslanci a senátoři na to mají právo. Je však dobré vědět, že současný volební systém, jak opakovaně uvedl ústavní soud, není z hlediska ústavy nijak závadný. Takže není důvod ohánět se ústavou a poukazovat na jeho protiústavnost. A i když lze namítnout, jak to dělá Marek Výborný, že většinové prvky, jejichž účelem je přispět ke snadnějšímu vzniku vlády, k tomu moc nepřispívají (ve sněmovně máme devět stran a vláda s důvěrou je daleko), bez nich by situace byla dost možná ještě horší.