Lidé s postižením se nechali využít Okamurovou SPD, říká aktivista

ROZHOVOR - Magazín autor: Jaroslav Bican

Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása svou podporou asociální strany škodí politické situaci a situaci lidí s postižením, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz aktivista Karel Chlouba. Upozorňuje také na to, že vazba mezi Krásou a SPD Tomia Okamury je větší, než se zdá. 

Karel Chlouba

Karel Chlouba,zdroj: René Volfík/Tiscali.cz

  • Jsou to více než dva roky, kdy vznikla iniciativa AntiBRZDA, na jejímž založení jste se také podílel. Proč vznikla? Co si klade za cíl?

AntiBRZDA je iniciativa většinou mladých, aktivně žijících lidí s postižením i bez něj, kteří měli pocit, že téma lidí s postižením je ve společnosti hodně špatně uchopené. V podstatě se na ně nahlíží jenom jako na někoho, o koho je třeba pečovat, kdo nemá aktivní roli ve společnosti, ani se nepodílí na rozvrhování životů lidí s postižením, ale je spíše příjemce, opečovávaný, a to jsme chtěli změnit.

Chtěli jsme to téma komunikovat jinak. Chtěli jsme poukázat i na to, že sociální otázky spojené s lidmi na vozíku mají souvislosti s jinými, řekněme marginalizovanými skupinami. Chtěli jsme vyzdvihnout spolupráci mezi lidmi, kteří jsou marginalizovaní různými pravidly a stereotypy, a vytvořit prostor, kde se tyto problematiky dají tematizovat společně.

  • Jakým konkrétním akcím nebo aktivitám se AntiBRZDA věnovala?

Snažili jsme se hlavně promlouvat k tomu, co bylo zrovna aktuální, třeba jak je postižený člověk zobrazován v populární kultuře. Když například v kinech dávali film 'Než jsem tě poznala', snažili jsme se to kritizovat a poukázat na to, že ve společnosti jsou lidé s postižením zobrazováni často buď jako hrdinové, nebo jako trpící, ale nikde se nevyskytují s běžnými životy a starostmi. Jsou jenom spíš takovým symbolem hrdinství či utrpení, jinak jsou v podstatě neviditelní.

Angažovali jsme se v různé míře kolem bourání fyzických bariér, v problematice sociálního bydlení, v problematice obstarávání osobní asistence a dalších. Také jsme podpořili několik akcí bojujících za sociální práva jiných marginalizovaných skupin.

Není nás zatím mnoho a těžko sháníme členy, protože skupina lidí s postižením je hodně heterogenní a v individualizovaném světě se postižení často chápe jako něco, s čím se dotyčný musí vypořádat sám. A když se někde aktivně zapojuje, je to vykládané tak, že si stěžuje nebo brečí nad svým osudem, místo toho, že bojuje s nějakým špatným nastavením systému pro sebe i pro ostatní, třeba i méně privilegované, kteří už tu či onu bariéru ani individuálně překonat nemohou.

Situace se spíš individualizuje: Postižení je jen můj fyzický problém a já to musím překonávat a své potíže chci spíš skrýt do soukromí. Těžko se pak lidé motivují k tomu, aby se prali za svá práva a viděli za tím, čemu čelí, strukturální důvody.

  • V České republice existuje Národní rada osob se zdravotním postižením ČR (NRZP ČR), která zaštiťuje celkem 112 spolků osob se zdravotním postižením. Ta podle vás v tomto směru nic nedělá? Nevytváří prostor, kde by lidé s postižením mohli sami upozorňovat na problémy, které zmiňujete?

Myslím si, že ne. Vlastně vůbec. Národní rada je takové uskupení, které vzniklo v roce 2000 a od té doby se v podstatě nezměnilo, protože zde není žádná velká vůle hledat moderní náhledy na postižení, jinak to tematizovat či medializovat, takové PR tam podle mě chybí.

RV1_0992

Karel Chlouba,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

NRZP ČR má svoje, dá se říct, teplé místo, které si drží tím, co představuje nebo k čemu se hlásí. Už jsou to lidé, kteří sedí v různých radách a baví se s politiky, znají je a nic je již nenutí k tomu, aby byli v kontaktu s aktivními lidmi s postižením nebo aby obměňovali členskou základnu a vtáhli ji do rozhodovacích procesů.

  • Zaujalo mě, že přímo na webových stránkách NRZP ČR se píše: "Naším zájmem bylo a je, aby se lidé se zdravotním postižením stali aktivními tvůrci svého osudu." Zdá se mi, že to je dost podobné tomu, co jste popisoval jako cíl AntiBRZDY. Je to podle vás sice nějaký deklarovaný cíl rady, ale ve skutečnosti se ho nedaří naplňovat třeba z důvodu, že to je už institucionalizovaná a zbyrokratizovaná organizace, takže již tuhle aktivizační roli směrem dovnitř skupiny zdravotně postižených neplní?

Podle mě tam tahle snaha nikdy moc nebyla. Nenajdete na jejích stránkách 'pojďte, zapojte se, přijďte tam a tam a podpořte nás takhle a takhle'. Spíš shání podporovatele, peníze a tenhle cíl, který jste četl, tak asi naplňují tím, že když mám třeba problém s příspěvky a podám si na radu dotaz, je tam právní podpora.

To je určitě důležitá funkce rady. Má podpůrné funkce pro lidi s postižením v běžném životě, že se můžou na někoho obrátit. To je určitě přínosné, ale není tam žádná snaha politizovat anebo tematizovat jejich problémy odlišným způsobem, než je převládající diskurz, kde jsou zobrazovaní jako opečovávaní. Spíše jako čekající na postoj společnosti než ti, kteří si nárokují své místo ve všech jejích oblastech.

Organizace jednoho muže

  • Utvrzuje rada svým přístupem, tím, jak se chová a jakým způsobem lidi se zdravotním postižením zastupuje, vnímání, že jsou to ti, o které se má primárně pečovat?

Rozhodně nepodniká nic, čím by to narušovala. V jejich projevu není nic, co by s tím bylo nějak v rozporu, a nakolik to přímo podporuje, nevím.

  • Navenek národní rada působí jako uskupení jednoho muže - Václava Krásy - který je jejím předsedou a hlavní tváří. Vidíte to stejně jako někdo, koho má rada de facto zastupovat, že to je organizace, kterou si piplá, řídí a od jejího založení je v jejím čele Krása?

Ano, když se na národní radu podíváme, nejsou v jejich stanovách žádné běžné věci, které by chránily její demokratičnost a bránily tomu, aby se stala klikou jedné skupiny lidí. Chybí třeba, že předseda bude volený jenom na určitý počet období, nebo v nich není tematizovaná jeho politická angažovanost. Není tak jasné, jestli může nebo nemůže například kandidovat za nějakou stranu a zároveň být předsedou národní rady. Takové věci se tam neřeší, a tím pádem organizace nemá potřebu být napojená na svoji politickou základnu.

Její členové jsou zájmová uskupení, která mají svoje vlastní cíle a starosti. Jednou za rok se jejich zástupci někam sjedou a vedení organizace jim tam vysvětlí všechno, co se děje, a oni nemají dostatek informací a motivaci na to, aby skutečně mohli chod národní rady ovlivnit. Na to je její fungování příliš netransparentní. Takže si myslím, že to je určitě z politického hlediska organizace jednoho muže, do které se promítají jeho názory, které jsou dost asociální.

RV1_1021

Karel Chlouba,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

V minulosti jsme mohli v časopise této organizace, Mosty, číst, že Krása vnímá sociální problematiky jako vzájemně si konkurující a má pocit, že třeba uprchlíci mohou vzít prostor lidem s postižením. A právě proto se dala předpokládat jeho podpora SPD, které se sice dnes trochu brání, ale vlastně je logická vzhledem k tomu, jak Václava Krásu známe z veřejného života.

  • Krása namítá, že v případě hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury mu jen dodal určitá témata ve chvíli, kdy ho oslovili, s tím, že jakékoli jiné straně, která by ho oslovila, by je dal také a že takhle už v minulosti spolupracoval i s jinými uskupeními. Takže se brání tomu, že by SPD podporoval. Byť v předvolebních novinách hnutí pro pražské komunální volby bylo Krásovo vyjádření, ve kterém stálo: "Myslím, že program SPD je dobrý a stojí za podporu."

Podle mě jsou dvě různé věci, když člověk někomu pošle papír s programovými návrhy a nechá ho, ať si s tím dělá, co chce, to si myslím, že bych klidně SPD poslal, a když pak dotyčný řekne, že ta strana má program, který stojí za podpoření. To už je docela silné vyjádření. A když se podíváme na výroky Václava Krásy na Facebooku a v časopisech rady, zjistíme, že názory SPD jsou v souladu s jeho a že ta vazba je tam daleko větší, než teď Václav Krása předstírá.

  • Podle vás tedy Krása tím, jakým způsobem vystupuje navenek, svou politickou angažovaností, národní radě škodí a má vliv i na to, jak je pak NRZP ČR vnímaná?

Hlavně bych řekl, že škodí celkově politické situaci a situaci lidí s postižením tím, že propaguje asociální stranu. Asociální politici nebo subjekty si často berou jedno téma, lidi s postižením, na kterých se snaží vypadat jako sociální, jenže je jasné, že asociálním přístupem k sociálnímu systému se dříve či později jejich politika obrátí i proti postiženým.

U těchto subjektů se nedá spoléhat na to, že tady bude nějaký rozdělený sociální stát, který bude podporovat jedny, a druhé ne. Myslím si, že tímto přístupem, tím, že Krása nechá lidi s postižením využívat k tomu, aby SPD působila sociálně, ubližuje především celé republice, všem občanům, protože SPD pak na tom získává body. Jestli to dneska škodí situaci postižených... podle mě jim to škodí spíš do budoucna. Dnes to určitě nepomáhá mezilidské solidaritě.

Rada zarostlá do vládních institucí

  • Zmínil jste, že Krása pojímá sociální problematiky jako vzájemně si konkurující. Co jste tím myslel? Že je tady jeden balík peněz, který se rozděluje, tím pádem když dostanou víc gayové, zůstane méně na lidi s postižením?

Jednak je to jeden balík peněz, a pak také jeden mediální prostor, který se mezi marginalizované rozděluje. Když v něm bude tematizovaná solidarita s uprchlíky, bere se tím prostor pro solidaritu s lidmi s postižením.

  • To zní až trochu sobecky. Nevadí mně, že se diskriminuje, ale nesmí se diskriminovat moje vlastní skupina.

Hodně často to tak bývá, že lidé mají pocit, že oni jsou jediní, kteří si zaslouží podporu, a ostatní jim ji chtějí vzít. Určitě není dobré to v lidech pěstovat. Naopak vlastně je třeba si uvědomit, že sociální stát nedělá rozdíly a buď ho budujeme, nebo ho boříme.

RV1_1000

Karel Chlouba,zdroj:René Volfík/Tiscali.cz

  • Je kritika, kterou zmiňujete na adresu Václava Krásy, mezi zdravotně hendikepovanými obecně sdílená? Byly pokusy ho vystřídat v čele rady?

Neznám v podstatě nikoho, kdo by řekl, že ho Václav Krása zastupuje. Jsou to podle mě spíš většinou politicky neaktivní lidé, kteří mají běžné problémy s živobytím, kterým třeba rada svými funkcemi trochu pomáhá, takže Krásu tím pádem podporují, ale nedívají se už na jeho politické angažmá. Lidé, kteří sledují politiku, ho v zásadě nepodporují.

Akorát, že tam nejsou jasné cesty, jak by se dalo v radě angažovat. Člověk by musel být členem nějakého spolku a spousta aktivních postižených se dneska nesdružuje ve spolcích, které mají víc než polovinu svých členů postižených.

Takže rada ani nebere v úvahu, že lidé s postižením jsou dnes rozesetí po republice a nechtějí se třeba komplikovaně sdružovat. V radě to často funguje tak, že nemají lidi do svých orgánů a v podstatě si je vybírají, dá se říct, podle svých sympatií. Někdo tam prostě někoho navrhne, protože se mu líbí, takže by bylo hrozně složité vést iniciativu uvnitř té organizace na vystřídání Václava Krásy.

Myslím si, že se spíš mluví o tom, že by měla vzniknout konkurenční organizace, ale zase je strašně těžké vystřídat něco, co tady zarostlo do vládních institucí. Mají kontakty, znají se s politiky. Ti lidé jsou zvyklí jednat s radou a už nehledí na to, jakou má legitimitu. Postavit konkurenční subjekt by tak asi bylo velice složité.

  • Zaznamenal jsem také, že Krásovo vedení národní rady je kritizováno za to, že se ne vždycky úplně rovně chová k jednotlivým skupinám zdravotně postižených. Zaregistroval jsem hlasy, že za některé druhy postižení přece jenom rada kope více než za jiné. Máte také ten dojem?

Co se politiky lidí s postižením týká, nemyslím si, že je tam nějaká úplně účelová snaha propagovat jedny na úkor druhých, ale spíše je to tak, že vedení rady jedné skupině třeba rozumí víc než jiným a zkrátka si razí to, čemu rozumí, a tím, že se nemění a nemá potřebu se měnit, tak je to hodně monotónní.

Dalo by se říct, že v tom tyhle organizace - myslím, že to lze zobecnit na více organizací - mají tendenci zastupovat rodiče postižených, ty, co pečují o své děti, a třeba seniory, kteří právě jsou jejich členy a pro které jsou srozumitelní. A takoví ti aktivizující se postižení v těch organizacích chybí, nemají tam zastoupení, nerozumějí jim.

Tagy: Česko domácí demokracie lidská práva zdravotně postižení práva menšin sociální politika česká politika Svoboda a přímá demokracie SPD

Zdroje: Vlastní