Valens, císař východní části římské říše vytáhl se svou armádou zhruba 40 tisíc vojáků na "barbary", Góty vedené Fritigernem. Tvrdohlavý vůdce nečekal, až dorazí armáda jeho bratrance a nepočítal s tím, že armáda jeho protivníků bude čítat až sto tisíc mužů.

Porážka byla drtivá, zahynula většina římských vojáků včetně samotného Valense. Přestože bitva sama o sobě neznamenala zánik západní části římské říše, odstartovala její úpadek.

Jistě, za prohru jako takovou mohl Valens částečně svou nedočkavostí a podceněním protivníka, důležitá bitva ale byla vyústěním většího problému: uprchlické krize, které nedokázala říše rozkládající se na území téměř 600 milionů hektarů čelit.

Její průběh je až neuvěřitelně podobný tomu, co se v Evropě děje nyní. Přestože tisíce uprchlíků nechystají vzpouru a není proti nim potřeba nasazovat armádu, bitva a její následky mohou sloužit jako odstrašující příklad toho, když se stěhování národů podcení.

Gótové prchali před krveprolitím 

Podle římského historika Ammiana Marcellina vše začalo v roce 376, kdy museli Gótové opustit své území na východě Evropy poté, co tam vtrhli Hunové. "Sestoupili jako vichřice z vysokých hor, jako kdyby povstali z nějakých temných zákoutí země a plenili a pustošili vše, co jim přišlo do cesty," popisoval Marcellinus řádění Hunů.

Příchod Hunů měl na svědomí krveprolití, které odstartovalo období stěhování národů. Gótové, stejně jako nyní Syřané a další národy ze zemí zmítaných válkami, byli nuceni prchnout ze svých domovů. Část z nich zamířila na druhou stranu Dunaje do Thrákie, kde byla úrodná půda a alespoň částečný pocit bezpečí, že Hunové se přes řeku nevydají.

Protože území za řekou patřilo římské říši, požádal vůdce gótské skupiny Fritigern císaře Valense, zda by se mohli na území usadit výměnou za to, že budou žít poklidným životem a v případě, že bude potřebovat, gótští muži doplní jeho armádu.

Půda výměnou za vojenské služby

Pro Valense to byla poměrně výhodná nabídka a rozhodně se posílení armády nebránil, navíc půda v oblasti stejně potřebovala obdělávat. Podobný přístup byl v Římě poměrně častý, poraženým kmenům často nabízel možnost obdělávat půdu na svém území výměnou za vojenské služby a příjmy do státní kasy.

Vše probíhalo v poklidu, Římané gótským uprchlíkům nabídli azyl a obdobu současného záchranného programu. "Nebyl nikdo, o koho by se nepostarali, dokonce ani o ty, kteří byli stiženi smrtelnými chorobami," popisuje kronikář. Azylanti výměnou za to slíbili ochotu přijmout římskou kulturu.

Císař Valens se s Góty dohodl na spolupráci - dostali půdu výměnou za vojenské služby. Dohoda je zachycena na pozdější ilustraci | zdroj: Profimedia

Jenže množství Gótů, kteří v roce 376 dorazili do říše, několikanásobně překonalo římské předpoklady. Odhaduje se, že před Huny prchlo až 200 tisíc lidí, kteří se zoufale snažili překročit Dunaj.

"Byl to neustálý tok dnem i nocí, překonávali řeku na lodích a kánoích z vydlabaných kmenů stromů. Mnoho jich utonulo, protože se do lodí nevešli a zkoušeli rozbouřenou řeku přeplavat a strhl je proud," zapsal si Marcellinus. Kdyby se vyměnila řeka za moře, máme tu současnou situaci…

A došlo i na kvóty a nucené přesidlování. Rodiny a jednotlivé kmeny byly v rámci říše přestěhovány na místa, kde byly nejvíce potřeba, bez ohledu na to, zda tam chtějí žít a zda je chce mít místní obyvatelstvo za sousedy.

Vojáci parazitovali na lidském neštěstí

Císař a čelní představitelé říše se snažili o co největší asimilaci a zařazení imigrantů do populace. Věřili, že jen tak zabrání tomu, aby se říše stala cílem útoků zvenčí.

Pragmatická myšlenka ale ztroskotala na "lidském faktoru". Počet uprchlíků, kterým chtěla římská administrativa poskytnout humanitární pomoc, byl příliš veliký a na hranici kapacity k zajištění dostatku jídla.

Ještě horší ale byla korupce a snaha vojenských činitelů přiživit se na lidské tragédii. Potraviny určené Gótům zabavovali a prodávali jim je za přemrštěné ceny na černém trhu. Hladovějící Gótové byli nuceni kupovat od Římanů psí maso a někdy podle Marcellina i prodávat své děti do otroctví, aby zajistili přežití.

Marcellius vidí příčiny krize právě v prospěchářství vojenských činitelů a úředníků. "Jejich zrádná chamtivost byla příčinou všech našich (římských, pozn.) katastrof," tvrdí ve svém rozsáhlém historickém spisu O tom, co se stalo.

Chování Římanů narušilo křehké rodící se vztahy a hladem zmítaní Gótové proti římské vládě povstali… "S očima planoucíma hněvem se barbaři vrhli na naše muže," napsal antický dějepisec.

Podoba aktuální migrační krizí s tou, která přispěla k úpadku mocné říše, neznamená, že současná situace bude mít pro Evropu stejné následky. Jen dokazuje, že migrace a s ní spojené problémy tu byly vždy.

Existují jen dva způsoby, jak na ni reagovat: dialogem a integrací, nebo bezcitným chováním a odporem. Za koncem říše, nebo alespoň prohranou bitvou u Adrianopole, stál ten druhý. Ať zvolíme, jaký způsob chceme, migrace sama od sebe nezmizí. Jde jen o tom, jak moc zvolená strategie kontinent poznamená.