Netopýr, který děsí vědce: Některé druhy nesou viry nebezpečnější než covid

Nová studie publikovaná v odborném časopise Communications Biology přináší střízlivý pohled: netopýři jako celek nepředstavují univerzální hrozbu. Riziko není rovnoměrně rozložené. Koncentruje se jen v určitých evolučních větvích a hlavně v místech, kde se svět divokých zvířat začíná překrývat s tím lidským.

Viry, které mohou být smrtelnější než covid

Možná si myslíme, že pandemie covidu-19 byla tím nejhorším scénářem. Jenže v přírodě existují patogeny s výrazně vyšší smrtností. Nipah virus, který může v některých ohniscích zabít až 70 procent nakažených. Ebola a Marburg způsobující krvácivé horečky s úmrtností v desítkách procent. Nebo vzteklina, která je bez rychlé léčby téměř stoprocentně smrtelná. A právě některé z těchto virů mají svůj přirozený rezervoár u určitých skupin netopýrů.

Neznamená to, že další pandemie je za dveřmi. Znamená to ale, že biologický potenciál přírody je mnohem širší, než si často připouštíme.

Nejde sice o „jednoho konkrétního nebezpečného netopýra“

Titulek o „netopýrovi, který by mohl způsobit další epidemii“, zní dramaticky. Ve skutečnosti ale vědci neukazují prstem na konkrétní druh ani nevarují před bezprostřední hrozbou.

Tým analyzoval data téměř 900 druhů savců a více než stovky známých virů. Tyto informace následně propojil s evolučním stromem savců. Řád letounů (Chiroptera) jako celek nijak „nevyčnívá“. Vyšší koncentrace virů se objevuje pouze u některých skupin: například u čeledi vrápencovitých (Rhinolophidae) nebo u některých hmyzožravých netopýrů z čeledí Vespertilionidae, Molossidae a Emballonuridae.

Mnohé z těchto druhů jsou navíc běžné a často žijí v blízkosti lidských staveb. A právě tam začíná být situace citlivější.

Problém není v netopýrech. Ale v nás

Netopýři jsou fascinující tím, že dokážou dlouhodobě tolerovat širokou škálu virů bez vážných příznaků. Jejich imunitní systém je výsledkem milionů let evoluce. Každá čeleď i jednotlivé skupiny si však s viry „rozumějí“ jinak.

Riziko roste především ve chvíli, kdy:

• se ničí přirozená stanoviště,

• rozšiřují se monokultury,

• roste urbanizace,

• lidé vstupují do dříve nedotčených oblastí.

Když vědci překryli výskyt druhů s vyšším „epidemickým potenciálem“ s mapami lidského zásahu do krajiny, objevily se konkrétní regiony – části Střední Ameriky, pobřeží Jižní Ameriky, rovníková Afrika či jihovýchodní Asie.

Nejde tedy přímo o začátek další epidemie, ale být hodně na pozoru. Jde o mapování rizik tam, kde se ekosystémy dostávají pod tlak.

Likvidace kolonií situaci nezlepší

Jedním z nejdůležitějších závěrů studie je varování před zjednodušenými reakcemi. Pronásledování nebo ničení netopýřích kolonií riziko nesnižuje. Naopak – stresovaná zvířata mohou viry šířit více.

Prevence podle vědců spočívá jinde:

• ochrana přirozených stanovišť,

• omezení drastických zásahů do krajiny,

• cílené monitorování konkrétních druhů a regionů.

Jinými slovy: méně hysterie, více dat.

A ještě jedna věc, na kterou se zapomíná

Netopýři nejsou jen „rezervoárem virů“. Jsou klíčovou součástí ekosystémů. Regulují populace hmyzu, podílejí se na opylování a šíření semen. Bez nich by trpělo zemědělství i přírodní rovnováha.

Strach se prodává snadno. Biologie je složitější. Studie vedená Cummingsovou připomíná jednoduchou pravdu: skutečným faktorem není samotné zvíře, ale to, jak a kde s ním přicházíme do kontaktu.

A právě tam začíná odpovědnost člověka.