Na Miroslava Sládka a jeho Republikány si už možná mnoho (zejména mladých) lidí nepamatuje. Ve federálním shromáždění tehdejšího Československa přitom patřil k těm, řekněme, výraznějším politikům. Jeho názory byly hlediska krajně pravicové. Kromě takových bizarností, jako je návrat Zakarpatské Rusi zpět Československu, byl také příznivcem zavedení trestu smrti a opakovaně vyzýval k přesídlení Romské populace.

Právě "antiromská" politika bylo to, co mu získalo větší úspěch u veřejnosti. Dnes je v této části politického spektra dost plno, ale v 90.  letech byl Sládek a jeho strana vnímán jako ojedinělý extrémista, jehož voliči se rekrutují ze sociálně slabých sociálních vrstev, z řad skinheadů a různých dalších extrémních skupin.

Sládek měl také problémy se zákonem. V jednadevadesátém roce na demonstraci před sídlem Československé televize vulgárně urážel tehdejšího prezidenta Václava Havla. O dva roky později se dostal v jednom kadeřnictví do slovního sporu s jistou ženou, což vyústilo ve fyzické napadení oné dámy. V roce 1997 byl dokonce zbaven poslanecké imunity za své výroky při podpisu česko-německé deklarace.

Soudy ho sice osvobodily, ale jelikož pobýval krátce dokonce ve vazbě, nemohl se zúčastnit prezidentské volby, ve které přitom sám kandidoval. Mnozí v tom viděli komplot Václava Havla a Sládek tuto teorii vždy velmi rád přiživoval.

Pád do nicoty

Republikáni to dotáhli s nejrůznějšími eskapádami až do voleb v roce 1998, kde ovšem zoufale propadli. Strana se záhy rozštěpila a upadla do politické nicoty. Strana dokonce vyhlásila bankrot a skončila v konkurzu. Sládek pak stranu několikrát přejmenoval a obnovil, ale nikdy nedosáhl na jakýkoliv hmatatelný volební výsledek.

Mezitím stihl dostat ještě podmíněný trest za předlužení vlastní strany a také se dostat do insolvenčního řízení. Každého jiného by podobné životní rány zlomily, Sládek se ovšem nevzdává, jak ukázal už několikrát v minulosti.

Loni založil další politickou stranu se zmíněným dlouhým názvem. Kandidoval v loňských senátních volbách. Na Bruntálsku, kde by se svou antiromskou a nově i antiuprchlickou rétorikou měl podle všeho slavit úspěch, skončil místo toho až na osmém místě. V krajských volbách na jižní Moravě získal pěkných 0,44 procenta.

Samé pěkné věci

Sládek nyní vážně zvažuje svou kandidaturu na prezidentský úřad. Záleží však i na tom, zda se mu podaří nasbírat potřebný počet podpisů, což v jeho případě zdaleka nemusí být jednoduché.

Ve svém programu má jeho strana mimo jiné například zavedení trestu smrti, zrušení senátu, zrušení koncesionářských poplatků, zrušení EET a zavedení prvků přímé demokracie, snížení platu poslanců a senátorů, zrušení soukromých exekutorů, zpětné prošetření privatizace státního majetku, ukončení financování Organizace spojených národů (OSN) a nekompromisní zastavení přílivu uprchlíků. Zkrátka samé pěkné věci.

Sládkova strana se také připravuje na nadcházející parlamentní volby a hodlá se ucházet o přízeň voličů v celé republice.

Jaké mají republikáni potažmo jejich předseda šance? Jednoduše řečeno žádné. Sládek nikdy, vyjma 90. let, neuspěl v jakýchkoliv volbách. Stal se sice v roce 2003 starostou brněnské městské části Útěchov, ale to je hodně dávný a příliš drobný záblesk úspěchu, na celostátní politiku je to zkrátka málo.

Sládek kdysi býval ikonou pravicového populismu, ale dnes je na této straně politického spektra i bez něj tlačenice a proti takovému Martinu Konvičkovi nebo Tomáši Vandasovi působí Sládek div ne jako mainstreamový politik, který navíc právě vylezl ze stroje času.

Stejně tak ani strana nemůže pomýšlet na nějaký úspěch. Deset měsíců před volbami jsou Republikáni mimo jakékoliv měřitelné výsledky volebních preferencí. Za jiných okolností by to byla pozitivní zpráva, která by ukazovala na to, že xenofobie a pravicový populismus už v české kotlině moc netáhne.

Ve skutečnosti je to tak, že Sládkovi vypálil rybník zástup Okamurů a Černochů, kteří už v parlamentu sedí tři roky. Sládek si na svou hvězdnou chvíli bude muset ještě počkat, pokud se jí vůbec někdy dočká...