Expert ODS pro oblast školství zvolil pro svůj výpad expresivní formu zřejmě proto, aby provokoval a přitáhl na sebe pozornost. To se také povedlo. Klaus, který chce v podzimních volbách kandidovat do Poslanecké sněmovny, doslova napsal: "Tento mladý člověk již toho velmi mnoho v životě dokázal. Udal asi 4 lidi. Možná víc. Ale marná věc, dokud neudá vlastní rodiče, bude stále světovou jedničkou Pavlík Morozov - mladý hrdina sovětské kolektivizace."

K tomu Klaus přidal odkaz na článek o tom, že soud vyhověl žádosti aktivisty Čecha a prohlásil ho za "dospělého". Říct o někom, že je udavač, je vážná věc zvlášť, když se naznačí, že další metou v jeho udavačské činnosti je udat vlastní rodiče. Klaus tak zcela nevybíravě a brutálně zaútočil na šestnáctiletého mladíka. 

Prostějovský student samozřejmě není žádný práskač, bonzák či udavač. Bývalý ředitel soukromého gymnázia PORG to asi vyvozuje z toho, že Čech v minulosti podal oznámení na podezření ze střetu zájmů dvou náměstků prostějovské primátorky. Aktivista přitom jen splnil svou občanskou povinnost, když upozornil na jednání, u kterého byl důvod se domnívat, že není v souladu se zákonem.

Náměstci, kteří zároveň byli členy spolku, jemuž zastupitelstvo schvalovalo dotaci, měli učinit prohlášení o střetu zájmů, což se údajně nestalo. Čech na základě tohoto podezření podal své oznámení.

Posléze bylo zahájeno přestupkové řízení, které přerovský magistrát následně zastavil a rozhodl o tom, že pouhé členství ve spolku ještě neznamená střet zájmů. Kromě toho náměstci prý skutečnost, že jsou členy spolku, oznámili zvednutím ruky. Rozhodnutí přerovského magistrátu ale zrušil krajský úřad s tím, že se věcí musí znovu zabývat.

Aktivní občan 

Důležité je pochopit, čím Čech některé lidi, mezi které patří i Václav Klaus mladší, tak dráždí. Dalo by se to shrnout tak, že ho mají za potížistu, který ruší klid na práci. Lze to však popsat i přesněji.

V českém prostředí řada věcí funguje na jakési neformální bázi na základě dohod mezi lidmi, kteří se znají. Kromě platných pravidel, zákonů a norem tak existuje systém zaběhnutých zvyklostí a běžné praxe. Leccos se toleruje a přehlíží. Lidé, kteří spolu přichází do styku, si vycházejí vstříc, a to, co pravidla neumožňují, se pak prostě "nějak zařídí".

Zdá se, že mladý prostějovský aktivista tento princip nepochopil a vlivem svého mládí, ideálů a naivity, bere příliš vážně něco, co staří ostřílení harcovníci považují za nutné zlo, za pouhé kulisy, které mají zakrýt, jak se věci mají, za divadlo, které se hraje pro veřejnost, ale ve skutečnosti si stejně to hlavní, na čem jim záleží, udělají po svém.

Jedna věc je předvolební kampaň a vzájemné se vymezování a druhá každodenní politická praxe, kdy si strany vyjdou vstříc a domluví se, aby v ideálním případě ani jedna z nich netratila nebo tratila co nejméně. K takovému stavu přispívá apatie občanů a jejich nízká angažovanost a zájem o veřejné záležitosti.

Naopak Čech se od úřadů dožaduje informací, na které má ze zákona právo, konfrontuje politiky s jejich rozhodnutími a poukazuje na případy, kdy existuje podezření, že byl porušen zákon. Nedělá víc, než co může dělat aktivní občan podle platné legislativy.

Občanské svobody

Možnosti občanů jsou však omezené. Kromě podávání stížností či oznámení, poukazování na problémy, sbírání podpisů pod petice nebo angažmá v iniciativách a spolcích toho nelze dělat o moc více, tím spíš ve věku Jakuba Čecha.

Jednou tento mladík možná vstoupí do politiky a místo upozorňování na porušování zákonů, bude sám usilovat o změnu a podílet se na rozhodování. Nyní ovšem využívá možností občana a z této pozice dělá, co je v jeho silách. Ukazuje, co vše občan může, ale i jaké má hranice.

Jeho kritikové mu proto vyčítají, že je kverulant a nedokázal víc než si jen stěžovat. Tím, že tlačí úřady, aby byly transparentní a dodržovaly pravidla, samozřejmě přispívá i k tomu, že se jejich přístup a chování mění. Navíc jeho příklad může ostatní občany povzbudit, aby se o veřejné záležitosti více zajímali a když je třeba, ozvali se.

Václav Klaus mladší rád mluví o lidské svobodě. Think tank, který před časem založil, se rovněž jmenuje Centrum pro občanské svobody. Aktivista Jakub Čech nedělá nic jiného, než že využívá občanských práv.

Vzdělání v podání Klause: umění mlčet

Klaus junior sice nechce, aby stát expandoval do prostoru občanských svobod, když ale tyto svobody někdo aktivně využívá, snaží se z něj udělat udavače. Těžko pak brát vážně Klausův zájem o občanské svobody. Věc je o to závažnější, že Václav Klaus mladší má ambici stát se ministrem školství.

V současné době má nakročeno k pěkné pozici na pražské kandidátce ODS do sněmovny a množí se spekulace o tom, že mezi hnutím ANO a ODS se už neformálně jedná o spolupráci. Klausovy šance stát se příštím ministrem školství proto nejsou malé. V čele rezortu by tak stanul obhájce občanských svobod, který jednomu ze studentů vzkazuje, že je udavač, protože je aktivní a slovo občan pro něj není jen prázdným pojmem.

Vzdělávání by žáky a studenty mělo vést k tomu, aby se nebáli využívat svých občanských svobod a pokud se úřady či politici dopustí pochybení, tak na ně v rámci svých možností poukázali. Klausovi jsou však takoví studenti nepříjemní a nejraději by je zadupal do země. Pro možného budoucího ministra školství to není dobrá vizitka.

Bude snad jednou Václav Klaus junior coby ministr žádat vyloučení studenta, který mu položí nepříjemnou otázku? Po jeho útoku na prostějovského studenta by to nepřekvapilo. A těm, komu je mladistvý zápal Jakuba Čecha sympatický, nezbývá, než mu držet palce, aby ho podobné výpady neotrávily a nevzaly mu chuť do dalšího aktivismu. Ostatně nadávky od jistých lidí ani nejde vnímat jinak než jako svého druhu pochvalu.